psychologické

/ Maurizio se na okamžik odmlčí, pohlédne na přítomné a potom se nevysvětlitelně zahledí na mne. Říkám nevysvětlitelně, protože pohnutku toho bezvýrazného, neslaného, nemastného apatického pohledu nechápu.Přesně tak se dívají postavy na obrazech v muzeu. Jsem zuřivý, zmatený, sklíčený, ale Maurizio jako by si to neuvědomoval, protože není »živý«, ale »namalovaný«. Po chvíli ticha pokračuje: »Vyložím vám, co se stalo. …

„Tady!“ Tlustý vyloví z kapsy kalhot zvláště velké a zvláště krásné jablko a vezme hubenému klobouček. Pak mu postaví na hlavu jablko. To okamžitě spadne. Tlusťoch ho zvedne, znovu ho položí na hlavu malému a udeří na něj pěstí. Jablko spadne a hubeňour padne vedle něj. / Tlustý klaun hubeného popadne za kšandy a postaví ho před sebe. Položí mu jablko na čelo. Jablko spadne. Děti křičí a dospělí se smějí. / Mladá žena se láskyplně dívá na svého tleskaj…

Už jsem jako veřejná zpovědnice, / co lidí chodívá se ke mně zpovídat. / Beru na sebe všechny hříchy světa, / jak mám z nich potom rozhřešení dát? / Už jsem jako veřejná nemocnice, / kde není volný ani jeden kout. / Sám trpím všemi chorobami lidstva / a každý nemocný chce ve mně ulehnout. / Už jsem jako ty městské hřbitovy, / co leží ve mně mrtvých, kost na kosti. / Dlouhým schodištěm hrobů sestupuji / dolů až na dno, na tržiště marnosti. / Já také denně stokrát umírám, / uvnitř jak o…

Když večer rozsvítím lampu, otevřeným oknem zvenčí přilétají noční motýli, krouží kolem světla, usedají na otevřenou knihu, na otevřený blok i na mou otevírající se hlavu. A stejně jako ta eskadra nočních můr přilétají z hloubi noci nápady, záblesk snu, ztracená vzpomínka, útržek příběhu nebo jen ozvěna několika slov uvízlých v paměti, létají od lampy k lampě, od hlavy k hlavě, Nejsou mé, nejsou vaše, nejsou ničí, některé jsou možná zárodky básní…