próza

The wallpaper was old and stained, but faded pictures of doves still showed against the beige background. I put my ear to their delicate breasts. The voice came close; it was repeating a nasty, unintelligible litany of anger and irritation, of imperious, spit-polished, boot-shod hysterics. I recognized it. I couldn’t understand what he was saying, but I knew who it was talking behind the gentle doves in the next, equally beige hotel room: it was …

Pro každou bolest pověděla líku / a věděla, kde roste, co ji hojí: / na lukách, v lese, ve skalách i chvojí, / – ba našla prý kdes také srdečníku! / Od lidí brala za plat slovo díků, / neb půlko měla své a chalup svoji; / teď ale synek proti ní se strojí, / – však stará vyšla z domu bez povyku. / A jak se nyní návsí belhá s holí, / „Vy, babičko,“ dí děvče k ní, než zašla, / „jste lék prý nalezla, když srdce bolí!“ / A kořenářka ohlédla se stranou / a usměje se trpce: „Našla – našla…

3 / A šel jsem. / Nepletý, zaplevelený mozek. / A šel jsem pod vodou. / Kolem dokola vysátý, vybraný, vydlabaný, / vyprázdněný, vybrabčený svět. / Ten starý: neskutečný. / Nebyls v něm ty, nebyla v něm ona, nebyl jsem v něm já. / To všechno jen ta hejblata smrti, / to jen smrt ve všem byla přítomná. / Ex profundis / reprodukční technika tříštila tristia. / „Kde víly už odešly.“ Kde konzumní láska / splakala nezkonzumovaná. / Za tvou smrtí se zavřely dveře prázdného vzduchu. / Ale z těch pro…

Čím dál víc tipuji tu hvězdu / popelnicových pohřebišť. / Je blíž než tenkrát na přejezdu / nad mrtvou ze vsi… z Mladých Břišť. / Nevinnost zprostí příštích vin: / vyvolí si a obílí / hrob těch, z nichž „vejde do dějin“ / jen způsob, jak je pohřbili. / Je n e p o c h o p í budoucnost: / zvrhne je podnapilý kočí, / znásilní strýc, přimáčkne vlek… / Najdou z nich stydkou, bílou kost / v mohylách, v jamách se psí močí, / v průjezdech s pachem předkožek… / Byl velký výběr čerstvých v…

Vítr honil / zmačkaný balicí papír, / a ten se zvedal, otáčel, padal / jako dva rvoucí se psi. / Přicházela stařena. / „Pojď sem, papírku,“ / řekla na celou ulici. / „Tebe zrovna potřebuju.“ / Protože nevím, / kde vesmír končí, / mám právo říct: bylo to v něm. / A k tomu nebe, / svažující se / časně na podzim / v pět odpoledne / kolmo do ulice.

„…Babel byl na základě křivého obvinění na jaře 1939 zatčen a zahynul v berijovském koncentračním táboře. o jeho smrti koluje několik verzí: jedna tvrdí, že byl zastřelen, druhá, že zemřel v roce 1941 v táboře na tyfus, a ani po roce 1954, kdy byl rehabilitován, nebylo o okolnostech jeho smrti oznámeno nic bližšího…“ /   / (o Isaacu Babelovi) / „…Vždy existuje ustrnulá představa o tom, jak má poezie vypadat, představa vzniklá na základě analogi…

Lehli jsme na kavalce a potmě jsme vykládali. Přišla řeč na Lídu. „Lída má nohy jako Rita,“ řek Jolich. „Uvědomil jsem si to až tuhle tady. Její nohy mi pořád něčí nohy připomínaly. Všim sis toho?“ / „Nevšim,“ řek jsem. / „Tak jen si vzpomeň.“ / Pak řek Peguš: „Něco na tom je, ale Rita má lepší kotníky. Než jsme jeli, potkal jsem Lídu na Kasárnech a pak jsem se za ní díval. Má levej kotník větší než pravej.“ / „To jen teď“, řek jsem. „Protože se do něho bouc…