báseň

Má touho bláznivá, mé odříkání věčné, / má tichá radosti, mé hoře nekonečné, / můj sladký osude, jenž ničíš teď mé dny – / jak život líbezným, že milovat tě musím, / jak život ukrutným, že láskou svou se dusím, / a – jednou zašlápnu snad jako květ své sny! / Nepřijde jednou den, snad za nejbližším rohem / mně zmizíš navždycky a nedáš mi ni sbohem, / bych nepochyboval, že bylo vše jen snem? / Či všednost nějaká mi tvrdě připomene, / že z jiných světů jsou mé zámky povětrné, / že …

Více
  • 13. 5. 2023

Květy, květy, květy / pro uplakané oči, / písně, písně, písně / pro uštkaná ústa! / Vždyť jsme se zrodili z kvetoucí země! / Vždyť jsme se zrodili uprostřed ptáků! / A všechno bylo vůně / a všechno bylo jas, / když pod stromem poznání Evu / pokoušel ďas. / Květy, květy, květy / pro uplakané oči, / písně, písně, písně / pro uštkaná ústa.

Více
  • 13. 5. 2023

Nesmrtelnou hymnu slíbil jsem kdys lesům. / Snadno přísahy se činí v líbánkách. / Slíbil jsem ji stromům, zvěři, hmyzu, vřesům. / Milovali jsme se v rozkošných snách. / Nesplnil jsem slibu, nesplnil ho ani, / když ta naše láska v štěstí uzrála. / Já jen o tom našem věrném milování / zpívám prosté rytmy lesů vazala. / Také v jejich stínu střídá se let chvílí; / tisíc bylo žalů, tisíc radostí: / Žaly, moje žaly hymnu pohltily; / mír a radost rády píseň pohostí. / Z radosti a míru vzc…

Více
  • 13. 5. 2023

Jaro zpívá v parku obklíčeném křiky / automobilů a tramvají, / jaro směšné, hýbající všemi uličníky, / kteří v kuličkách své jmění prohrají. / Však i jiným bytostem cos o jaru se zazdá, / cos frontami činžáků když běží ke spasení. / Kdo jim trochu kalika a lásky na obvaz dá? / Ale po tom věru nikomu nic není. / Ubohé srdce lidské!… / (úryvek) / Důstojný slone, / v pralese zdiva zavřený jako ve vězení, / a přece na svém a jediném možném místě! / Olej a barvy, / jimiž tě krmí zpocení lid…

Více
  • 13. 5. 2023

Což třepotá se to tu hvězdiček, / jak včeliček ve vzlétlém roji! / Proč asi ta jedna jediná / tam samotná povzdál stojí? / Tak dumavě chvílemi v dáli zří / a bleďoučké její jsou tváře, / je patrně hvězda mlaďoučká / dle dětinné v očku záře. / Jen někdy svůj doufavý vyšle hled / a stoudně zas do nebe mrká, / ba myslím, že také hvězdička / jak hrdlička láskou vrká! / Dík budiž vám, zlaté hvězdičky, / dík za jeden ze všech darů, / že umím lidmi zatočit / vesele do rozmaru! / Že dovedu někdy alesp…

Více
  • 13. 5. 2023

”Všemohoucí nebe! Chraniž dnes milostivě myšlenky mé i ostříhejž vtipy moje, aby nevzbudily nelibost mocností této země, aniž ublížily na mravnosti a jiné čistotě mým milým spoluobčanům, nebo na zdraví číslu našemu zítřejšímu, jež je nedělní – Amen!” – – – / Byl čtenář už někdy ráno na ulici? Já nechci čtenáře urazit, já vím, že čtenář je nóbl a nemá zapotřebí, aby vstával před devátou – no ale, náhoda! A kd…

Více
  • 13. 5. 2023

Binokl na očích, v ruce hůl / kráčím si květnatým dolem, / vážně jdu, jako bych neviděl, / jaro co tropí zde kolem. / Vždyť je to všechno zas navlas tak / jako před čtyřceti lety – / po nebi známý ten ptákův zpěv, / po stromech známé ty květy! / Zase kol děvčátek skotačí / hošíci nezralých boků, / děvčátka písničky zpívají / tištěné tohoto roku. / Není, ach není v tom postupu, / všechno jde dávným svým krokem – / bojím se, jenom my starší že / moudříme každičkým rokem! / Bojím se, tak že to bu…

Více
  • 13. 5. 2023

Až bude navždy v míru žít, / v tom míru, který zajistil mu / Sovětský svaz a jeho lid, / až pozná jeho heroismus z filmů, / až pozná jeho heroismus z knih, / až pozná, čím byl všemu lidstvu Slovan, / až bude opěvovat zas jen sníh, / poněvadž zápas bude vybojován, / až všecko nepřátelství pomine, / pak naše v slunci narozené děti / budou Vám žehnat, Staline, / a všem nám trochu záviděti, / že směli jsme Vás zblízka znát, / že narodili jsme se časně, / že, maličtí, jsme směli psát / na Vás a …

Více
  • 13. 5. 2023

Jsme jak dva delfíni, když spolu zápasí / na kyprém pobřeží, kam vyvrhla je bouře. / Jak chtěl bych vyčísti z tvé slastné grimasy, / kdy, kdy mě odvrhneš v své gigantické vzpouře! / Jak bědný trosečník držím tě za vlasy, / za tuto vzdušnou věc ze světla hvězd a z kouře. / Jsme vymršťováni ve fantastické souhře… / Tvé bělmo prosvítá opojně přes řasy. / Ještě jen okamžik a budem rozpolceni / jako strom za blesku, strom s obnaženou dření. / Kéž zastaví se čas – až do nekonečna…

Více
  • 13. 5. 2023

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, / zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá, / zda zatím neskončil váš nebezpečný věk. / Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek, / aby se nadlehčil. Poproste růže, paní, / aby se zavřely. Poproste rozpadání, / aby vám přečetlo list o mém rozpadu. / Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu / tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý, / že ve své mladosti podobám se již králi / zašlého království. Vy jste přec věděla, / co křídel ch…

Více
  • 13. 5. 2023

Přátelé odešli. Má milá v dálce spí. / A venku velká tma je. / Slova si povídám. Jsou bílá od lampy / a napolo již usínaje / na matku vzpomínám. Podzimní vzpomínka. / Opravdu, pod zimou jako bych věděl vše, / co nyní asi dělá maminka. / Je doma, v pokoji. Má dětská kamínka, / k nimž koník houpací vždy se mnou přikluše, / má dětská kamínka, v nichž dávno netopí se, / ji zahřívají. Matku. Mou maminku. Je tiše, / ruce si sepne, myslí na otce, / který je mrtev již, / a potom pro mne loupá…

Více
  • 13. 5. 2023

Byl štědrý prosinec. Na zasněžené pláni / s paletou v ruce kdosi stál. / Sněžilo, sněžilo do jeho malování. / On nevěděl, on maloval / tu nahou zimu, její pevné kosti, / údolí klína, hlubší, nežli chtěl, / a výšku ňader v strmé závratnosti. / Sněžilo na model. / Tu havran zakroužil, ach Bože, co ten chce tu / a odkud přilétá? / Byl štědrý prosinec. Sněžilo na paletu / a prázdná byla paleta. / Ta strašná bezmocnost zmocnit se malování, / jež padá na plátna / a je jak bílý sníh, jenž neví,…

Více
  • 13. 5. 2023

Naproti nevěstinci bydlel stavitel. Na rozsáhlém dvoře bylo složeno dříví. Byl to velký kontrast k přízemnímu domku, s druhé strany dvoupatrovému. / Chlapci tam vrazili. Předsíň Kavárničky se podobala klenutému dvorku. Také to byla trochu lednice. Stěny se potily a na mnoha místech se drala ze zdi plevel. Takové jsou sklepy, v nichž se chovají brambory. Lord se dobře vyznal a Štefa vkročil do „transu“. Vlastní kavárna byla malá a měla dvě místnosti,…

Více
  • 13. 5. 2023

Naproti bordelu byl veliký dům stavitele, který postavil tuto čtvrť a po němž se jmenovala. Na dvoře bylo několik hromad prken a dříví. / Jinak byla celá ulice beze světla. Na bordelu byla lampička. / Srdce mi bušilo, neboť jsem se rozhodoval, mám-li, či nemám-li jít do bordelu. / Mohl jsem několikrát pohnout rukou a bylo by mne to na chvilku přešlo. Ale představa, že budu ležet na ženě, mne zdržovala od onanie. / Napadlo mne také: Co, když mne vyhodí? Ale s…

Více
  • 13. 5. 2023

NEDĚLE ve stříbrném koloritu / Cukrářský pavilon s dětskými trumpetami věnčí ji / Za lesní ohradou srnečci v pomněnkách spí tu / Neděle den Jiřin Vojtěšek a Marií / PONDĚLÍ bývá liduprázdné / Najdete je ve výčepu s kořalkou / Toť byró v němž všecko vázne / Toť dopis s úřední obálkou / ÚTERÝ v modrém pyžama / Lehké melancholie rostou v květináči / Parník rozestřel nebe nad náma / Na večer harmonika s kytarou na pavlači pláčí / Den rolníků a zelinářek / mapě Ameriky podoben je ve své na…

Více
  • 13. 5. 2023