O tom mém očistci v New Yorku: byl jsem v něm patnáct let. / Z Německa jsem zmizel na konci II. světové války. Znovu jsem se, nepoznán, objevil v Greenwich Village. Najal jsem si tam tísnivý podkrovní byt, kde ve stěnách šramotily a pištěly krysy. Obýval jsem ten byt ještě před měsícem, pak jsem byl odvezen k soudu do Izraele. Jedna věc byla na mém krysím podkroví příjemná: zadní okno vedlo do malého soukromého parčíku, do malého Ráje, tvořeného spo…

Více
  • 13. 5. 2023

„Nejspíš mě tam nahoře má někdo rád.“ / MALACHI CONSTANT /   / Dneska už každý ví, jak nalézt smysl života v sobě samém. / Ale lidstvo nebylo vždy tak šťastné. Před necelým stoletím mužové a ženy neměli snadný přístup do tajemných bludišť v sobě samých. / Nedokázali pojmenovat ani jedinou z třiapadesáti bran duše. / Jarmareční náboženství byla ve flóru. / Lidstvo, nevědomo si pravd utajených v nitru každé lidské bytosti, upíralo zraky ven – dralo se do vnějšího …

Více
  • 13. 5. 2023

Většina vdaných žen nechodí se svým bývalým milencem na skleničku, neposílá mu vánoční přání ani se mu nepodívá zpříma do očí. Když se ale stane, že potřebují něco, co jejich bývalý nápadník provozuje či prodává – cokoli od operace slepého střeva po prodej okenních žaluzií -, vrátí se celé zrůžovělé a usměvavé do jeho života, aby to dostaly za velkoobchodní či ještě nižší cenu. / Kdyby si Don Juan otevřel obchod s domácími spotřebiči, jeho bývalé mi…

Více
  • 13. 5. 2023

K čertu, myslím, že nastal čas, aby už někdo promluvil o mém příteli EPICACU. Vždyť konec konců stál daňové poplatníky 776 434 972,54 dolarů. Mají právo o něm vědět, když už se jim v ruce ocitl takový účet. Když ho doktor Ormand von Kleigstadt navrhl pro lidi z vlády, dostalo se EPICACU ohromného uznání v novinách. Od té doby o něm noviny nešpitly – ani jedna jediná zprávička. Co se stalo s EPICACEM, není žádné vojenské tajemství, třebaže se armá…

Více
  • 13. 5. 2023

Písmo končilo uprostřed stránky, ale spousta jiných stránek ještě zbývala, prudce jsem list otočil a uviděl, jak je následující strana hustě a neuspořádaně popsána změtí nějakých poznámek. Psány kostrbatým písmem mého přítele, byly tak nahuštěny, jako by toto byl poslední list papíru, který měl a u kterého promyšleně a plánovaně využil každé místečko na zaznamenání svých úvah a pozorování. Poznámky psané od shora dolů kráčely jak vojáci v pevném …

Více
  • 13. 5. 2023

Brogg měl rušný den. / Často za Quellena tahal horké kaštany z ohně, ale nevadilo mu to, protože byl vysoce výkonný. Ve skrytu duše si myslel, že právě on a Spanner udržují celé oddělení v chodu. Oba si byli podobní, mohutní, vysocí a metodičtí, oba v sobě měli vždy skryté rezervy energie, které vytryskly právě v okamžicích krize. Jistě, Spanner stál na špičce administrativní hierarchie, zatímco Brogg byl pouhým pochůzkářem. Spanner patřil do Šestky…

Více
  • 13. 5. 2023

„Ashi! Ach, Ashi! Prober se!“ / Eva Armourová na něj něžně volala. / K Suttonovým uším se donesl tlumený hukot motorů a dunění malé lodi uhánějící prostorem. / „Johnny,“ pravila Suttonova mysl. / „Jsme v lodi, Ashi.“ / „Kolik je tu lidí?“ / „Android a ta dívka. Eva, znáš ji, ne? Jsou přátelští. Říkal jsem ti, že to nejsou nepřátelé. Proč jsi mne nevnímal?“ / „Nemůžu důvěřovat nikomu!“ / „Ani mně?“ / „Nemůžu se spolehnout na tvůj úsudek, Johnny. Jsi na Zemi poprvé.“ / „Nejsem …

Více
  • 13. 5. 2023

„Víme, kdo jsme a co být chceme,“ říkají obyvatelé Zářícího města pokaždé, když cítí, že jsou něčím uvedeni do rozpaků. Zářící město je staré nejméně tisíc let. Mohlo by být i starší, ale kdo to může dokázat? Stojí uprostřed pouště purpurového písku, pouště, která se rozprostírá od Jezera bez návratu k Řece bez ryb. Město je určeno asi pro šest set tisíc lidí. Současná populace čítá možná šest set lidí. Lidí, kteří vědí, kdo jsou. Vědí, co být ch…

Více
  • 13. 5. 2023

Na pár dní se zdálo, že se všechno vrátilo do normálních kolejí. Řítili jsme se kupředu ke Slepé uličce. Plnil jsem své všední povinnosti podle rozpisu, i když se mi některé z nich zdály nesmyslné. Většina. Stále ještě jsem nezískal pocit, že velím na Meči Orionu doopravdy, ne jen teoreticky. Přesto jsem poctivě dělal všechno, co jsem dělat měl. / O bludné matrici přede mnou nikdo nemluvil. Ve vzácných případech, kdy jsem na svých pochůzkách po lodi…

Více
  • 13. 5. 2023

„Nemám v úmyslu působit ti nepříjemnosti, příteli,“ řekl Sokrates mírně. „Jen se snažím některé věci pochopit.“ / „Jsi hlupák!“ / „To je samozřejmě pravda, jak jsem již několikrát uznal. No ale, když na mě míníš zaútočit mečem, tak prosím. Ovšem pochybuji, že bys tím něčeho dosáhl.“ / „K čertu s tebou,“ zabručel Pizarro. Podíval se na svůj meč a přikývl. „Ne. Ne, to by mi nepomohlo, že? Prošel by tebou jako vzduchem. A ty bys zůstal stát a nechal mě, abyc…

Více
  • 13. 5. 2023

Here is a story from 1956, reproduced in its entirety. While there have been many collections of Silverberg’s work from the 1950s, somehow this one has escaped the light of day. Of it, he says, “I looked at “Man of Many Bodies” this morning and damned if I could remember having written it. But undoubtedly it’s my work, because I mention several of my favorite composers, painters, and writers, some of them so esoteric that it’s g…

Více
  • 13. 5. 2023

The first explosions seemed very far away: a string of distant, muffled bangs, booms, and thuds that might have been nothing more than thunder on the horizon. Joseph, more asleep than not in his comfortable bed in the guest quarters of Getfen House, stirred, drifted a little way up toward wakefulness, cocked half an ear, listened a moment without really listening. Yes, he thought: thunder. His only concern was that thunder might betoken rain, and…

Více
  • 13. 5. 2023

Čtyři muži, vždy dva a dva, odešli do vyjících vírů Jupitera a už se nevrátili. Odkráčeli do rezavé vichřice – či spíše odskákali – tisknouce břicha k zemi a s lesknoucími se boky. / Neodešli totiž v lidské podobě. / A teď stál před stolem Kenta Fowlera, vedoucího třetí kopule Komise pro výzkum Jupitera, pátý muž. / Pod Fowlerovým stolem si starý Chlupáč vydrbal blechu a opět se uvelebil k spánku. / Harold Allen, uvědomoval si Fowler s náhlou úzkostí, je pří…

Více
  • 13. 5. 2023

Warren stál venku před lodí a rozhlížel se po povrchu planety. Večer zvolna přecházel do noci, ve které smetiště nebylo ničím jiným než skvrnou na úbočí pahorku. / Nedávno tu takhle stála jiná loď, jen kousek odtud. Jiná loď jiných lidí. / Něco se jim tu stalo, něco, po čem Warrenův tým bezvýsledně pátral. / Žádná oprava motoru to nebyla. Rozhodně ne. Ať si říká, kdo chce, co chce, nemohla to být běžná oprava. / Součástky, rozházené po smetišti, působily zma…

Více
  • 13. 5. 2023

Narovnal držadlo, kterým se vlček roztáčel, a předtím, než vyznačil tužkou spirály, vyleštil kov. Vypůjčil si olej na šicí stroje a naolejoval závit na držadle, aby šel hladce. Potom se začal zabývat malováním. / Nešlo mu to, ale pracoval se zarytou úporností. Opatr ně nanášel barvy – červenou, potom zelenou, potom žlutou a doufal, že jsou správně, protože si nemohl vzpomenout, jak přesně byly. Ačkoli pořadí barev nebude příliš důležité, jen aby byl…

Více
  • 13. 5. 2023