O tom mém očistci v New Yorku: byl jsem v něm patnáct let. / Z Německa jsem zmizel na konci II. světové války. Znovu jsem se, nepoznán, objevil v Greenwich Village. Najal jsem si tam tísnivý podkrovní byt, kde ve stěnách šramotily a pištěly krysy. Obýval jsem ten byt ještě před měsícem, pak jsem byl odvezen k soudu do Izraele. Jedna věc byla na mém krysím podkroví příjemná: zadní okno vedlo do malého soukromého parčíku, do malého Ráje, tvořeného spo…

Více
  • 13. 5. 2023

„Nejspíš mě tam nahoře má někdo rád.“ / MALACHI CONSTANT /   / Dneska už každý ví, jak nalézt smysl života v sobě samém. / Ale lidstvo nebylo vždy tak šťastné. Před necelým stoletím mužové a ženy neměli snadný přístup do tajemných bludišť v sobě samých. / Nedokázali pojmenovat ani jedinou z třiapadesáti bran duše. / Jarmareční náboženství byla ve flóru. / Lidstvo, nevědomo si pravd utajených v nitru každé lidské bytosti, upíralo zraky ven – dralo se do vnějšího …

Více
  • 13. 5. 2023

Většina vdaných žen nechodí se svým bývalým milencem na skleničku, neposílá mu vánoční přání ani se mu nepodívá zpříma do očí. Když se ale stane, že potřebují něco, co jejich bývalý nápadník provozuje či prodává – cokoli od operace slepého střeva po prodej okenních žaluzií -, vrátí se celé zrůžovělé a usměvavé do jeho života, aby to dostaly za velkoobchodní či ještě nižší cenu. / Kdyby si Don Juan otevřel obchod s domácími spotřebiči, jeho bývalé mi…

Více
  • 13. 5. 2023

K čertu, myslím, že nastal čas, aby už někdo promluvil o mém příteli EPICACU. Vždyť konec konců stál daňové poplatníky 776 434 972,54 dolarů. Mají právo o něm vědět, když už se jim v ruce ocitl takový účet. Když ho doktor Ormand von Kleigstadt navrhl pro lidi z vlády, dostalo se EPICACU ohromného uznání v novinách. Od té doby o něm noviny nešpitly – ani jedna jediná zprávička. Co se stalo s EPICACEM, není žádné vojenské tajemství, třebaže se armá…

Více
  • 13. 5. 2023

Byly to kvalitní hodinky. Už přes třicet let šly přesně. Nosil je jeho otec, po jeho smrti matka ty hodinky uschovala a dala mu je k osmnáctým narozeninám. A po celé ty dlouhé roky mu hodinky dobře sloužily. / Ale když se teď Joe Crane díval na hodiny visící nad šatníkem v redakční místnosti, musel uznat, že jdou jeho hodinky špatně. Předbíhaly se. Ukazovaly sedm hodin, zatímco na ciferníku nástěnných hodin bylo teprve šest. Když o tom tak uvažoval …

Více
  • 13. 5. 2023

Vzbudil se ráno a někdo mu držel nohy. Rychle se posadil, aby zjistil, co se děje. / Ale nemusel se vůbec znepokojovat; to jen Towser si k němu vlezl do postele a natáhl se mu přes nohy. / Pes tiše zakňučel a zahrabal zadníma nohama, jak ve snu honil králíky. / Taine vytáhl nohy zpod psa, posadil se a natáhl se pro šaty. Bylo sice ještě brzy, ale Taine si najednou vzpomněl, že nábytek, který si včera přivezl, zůstal na voze a že by ho měl přenést dolů a z…

Více
  • 13. 5. 2023

Starý Mose Abrams hledal zaběhlé krávy, když našel tu podivnou cizí věc. Nevěděl, co je to zač, ale žilo to a nacházelo se to ve značných nesnázích a starý Mose, přes všechno, co o něm sousedé říkali, neměl to srdce, aby tu nemocnou věc nechal tam v lesích samu sobě. / Vypadalo to hnusně — lesklé, celé zelené, s pár karmínovými tečkami — a odpor to budilo už z takových deseti metrů. A taky to páchlo. / Lezlo to nebo se to aspoň snažilo zalézt do ořeší,…

Více
  • 13. 5. 2023

dr. Wyman Jackson / Wyalusing College Muscoda, stát Wisconsin / Willow Bend, Wisconsin, 23. 6.1966 /   / Vážený pane doktore, / obracím se na Vás, neboť neznám nikoho jiného, komu bych mohl napsat, a musím se svěřit někomu, kdo mě dokáže pochopit. Znám Vaše jméno, protože jsem si přečetl Vaši knihu Dinosauři období křídového, a to ne jednou, dokonce mnohokrát. Snažil jsem se přimět k tomu i Dennise, ale domnívám se, že ji nečetl. Jediné, oč se Dennis zajím…

Více
  • 13. 5. 2023

Stroj na vzkazy uvnitř stanice žalostně pískal. / Enoch pověsil pušku, odložil poštu a sošku na stůl a přešel místností k pískajícímu stroji. Stiskl knoflík, stlačil páčku a pískání utichlo. / Na desce pro vzkazy si přečetl: /   / Č. 406302 HLÁSÍ STANICI 18327. PŘIJEDU BRZY NAVEČER VAŠEHO ČASU. POSTAV NA KÁVU. ULYSSES. /   / Enoch se usmál. Ulysses a to jeho kafe! Byl jediným mimozemšťanem, kterému chutnala pozemská jídla a nápoje. Ostatní je sice ochutn…

Více
  • 13. 5. 2023

Shepherd Blaine cítil, že je v jakémsi domě, a pokud ne přímo domě, v něčím obydlí. Byla zde totiž znát uspořádanost a smysl pro proporce a formu, jaké se v přírodě nevyskytují, dokonce ani v cizí přírodě na planetě neznámé hvězdy, daleko od Země. / Jeho podrážky nezanechávaly na podlaze stopy, jaké zanechávaly na písečných dunách dříve, ještě než přišel do tohoto obydlí, pokud to obydlí bylo. Ve srovnání s vytím pouštní bouře, kterou se předtím pro…

Více
  • 13. 5. 2023

Písmo končilo uprostřed stránky, ale spousta jiných stránek ještě zbývala, prudce jsem list otočil a uviděl, jak je následující strana hustě a neuspořádaně popsána změtí nějakých poznámek. Psány kostrbatým písmem mého přítele, byly tak nahuštěny, jako by toto byl poslední list papíru, který měl a u kterého promyšleně a plánovaně využil každé místečko na zaznamenání svých úvah a pozorování. Poznámky psané od shora dolů kráčely jak vojáci v pevném …

Více
  • 13. 5. 2023

Brogg měl rušný den. / Často za Quellena tahal horké kaštany z ohně, ale nevadilo mu to, protože byl vysoce výkonný. Ve skrytu duše si myslel, že právě on a Spanner udržují celé oddělení v chodu. Oba si byli podobní, mohutní, vysocí a metodičtí, oba v sobě měli vždy skryté rezervy energie, které vytryskly právě v okamžicích krize. Jistě, Spanner stál na špičce administrativní hierarchie, zatímco Brogg byl pouhým pochůzkářem. Spanner patřil do Šestky…

Více
  • 13. 5. 2023

„Ashi! Ach, Ashi! Prober se!“ / Eva Armourová na něj něžně volala. / K Suttonovým uším se donesl tlumený hukot motorů a dunění malé lodi uhánějící prostorem. / „Johnny,“ pravila Suttonova mysl. / „Jsme v lodi, Ashi.“ / „Kolik je tu lidí?“ / „Android a ta dívka. Eva, znáš ji, ne? Jsou přátelští. Říkal jsem ti, že to nejsou nepřátelé. Proč jsi mne nevnímal?“ / „Nemůžu důvěřovat nikomu!“ / „Ani mně?“ / „Nemůžu se spolehnout na tvůj úsudek, Johnny. Jsi na Zemi poprvé.“ / „Nejsem …

Více
  • 13. 5. 2023

„Víme, kdo jsme a co být chceme,“ říkají obyvatelé Zářícího města pokaždé, když cítí, že jsou něčím uvedeni do rozpaků. Zářící město je staré nejméně tisíc let. Mohlo by být i starší, ale kdo to může dokázat? Stojí uprostřed pouště purpurového písku, pouště, která se rozprostírá od Jezera bez návratu k Řece bez ryb. Město je určeno asi pro šest set tisíc lidí. Současná populace čítá možná šest set lidí. Lidí, kteří vědí, kdo jsou. Vědí, co být ch…

Více
  • 13. 5. 2023

Na pár dní se zdálo, že se všechno vrátilo do normálních kolejí. Řítili jsme se kupředu ke Slepé uličce. Plnil jsem své všední povinnosti podle rozpisu, i když se mi některé z nich zdály nesmyslné. Většina. Stále ještě jsem nezískal pocit, že velím na Meči Orionu doopravdy, ne jen teoreticky. Přesto jsem poctivě dělal všechno, co jsem dělat měl. / O bludné matrici přede mnou nikdo nemluvil. Ve vzácných případech, kdy jsem na svých pochůzkách po lodi…

Více
  • 13. 5. 2023