Ukázky

2. / Ráno, když jsem uklízel po snídani a Jenson se staral o benzinové stojany, řekl jsem Lole: „Dejte mi číslo sejfu. Musím ho mít, než se do toho budu moct pustit.“ / Zelenýma tvrdýma očima na mne úkosem pohlédla. / „Obstarám ho.“ / Později toho dne, když byl Jenson z cesty, mi podstrčila útržek papíru. / Podle čísla sejfu jsem poznal, že Jensonovi prodali zastaralý typ, který se dnes už neprodával. S tímhle sejfem jsme…

III / Šestnáctého ledna večer zastavil před hotelem Lamson na bulváru West Sherbourn taxík, řidič natáhl ruku, zmáčkl kliku zadních dvířek a dvířka se otevřela. / Bouřková mračna, jež honily závany větru, se převalovala skoro celý den na obloze, ale teď už vítr polevil a déšť, který v tom žlutém světle pouličních lamp vypadal jako tenké ocelové jehličky, padal vytrvale dál. V blátě vytvářel rychle se…

Myra spustila nohy z postele a posadila se. Otevřeným oknem prosvítalo slunce a hřálo jí nohy. Laciné hodiny na poličce ukazovaly deset minut po osmé. Seděla tam, vdechovala čerstvý vzduch, své pevné bílé tělo nahé. Nohama lovila boty. Konečně si mrzutě povzdechla, klesla na nohy a ruce a dolovala je zpod postele. / Klečela tam a zírala na střevíce. “To sem se dostala do pěknýho srabu,” pomyslela si. Na botech se…

Celé následující dopoledne jsem strávil nacvičováním podpisu Johna Merrilla Fergusona. Už mi to šlo plynule a neměl jsem obavy, že ten úkol bude nad mé síly. / Na servírovacím stolku jsem opět našel šek na tisíc dolarů. / Po snídani jsem si při nacvičování podpisu vzpomněl, že Durant řekl, že dnes odtud vyjdu a začnu vystupovat jako Ferguson. Čím dřív se s tím začne, tím dřív budu volný. / Po obědě se dostavil…

Harmas se do Pru Townu vrátil až nazítří večer. Celé dopoledne strávil s Madduxem, takže věděl všechno, co potřeboval, a byl připraven jednat. / Tašku si hodil do hotelu a hned jel dál směrem k restauraci Court. / Restaurace byla blízko silnice několik kilometrů za Pru Townem. Bylo to jedno z těch okázalých, neony obložených míst – přitahovalo projíždějící auta i mladé lidi, kteří stáli o přijatelnou večeři s…

Ben Fleichman seděl ve voze zaparkovaném naproti Westonovu domu a cítil se pod psa. Obličej měl zalitý potem. Ruce položené na volantu se mu třásly. / Kristepane! Ta mrcha! Vybavil si zasvištění kulky, když mu hvízdla kolem obličeje. Stačily dva centimetry doprava a byl po smrti. Jako blbec tu holku podcenil! Páni! Z tohohle by mohl být pěkný malér! Co když zavolá policii? Setřel si z obličeje další pot a vynasnažil se…

Do svého bytu jsem se vrátil kolem poledne. Když jsem vstoupil do výtahu, obdařil mě zřízenec mnohoznačným úsměvem. “Dobré ráno, pane Thurstone.” / “Dobré ráno,” odpověděl jsem. Jakmile se výtah mezi poschodími rozjel, cítil jsem, jak se mi zvedá žaludek. / “Slyšel jste o těch dvou manících, co se včera večer zabili před Manolou?” zeptal se mě zřízenec, když jsem vycházel z výtahové klece. / “Ne.” / …

2 / „Mám dojem, že jsem vám říkal, abyste sem nelez,“ protestoval Noolen. / Fenner hodil na stůl dva listy papíru. „Podívejte se na tohle.“ / Noolen je popadl, přelétl pohledem a ztuhl. Zadíval se pronikavě na Fennera a pak zpátky na papíry. / „Radši byste je měl spálit,“ řekl Fenner. / Noolen už sahal po zápalkách. Mlčeli, dokud se černé kusy popela nesnesly na podlahu. / „Ušetřil jsem vám pár problémů, co Leadlere?“…

Zvenčí nevypadala restaurace U tří krabů nijak zvlášť podnětně. Měla chatrný, větrem ošlehaný zevnějšek s vybledlým dřevěným průčelím a úzkými prosklenými dveřmi, zacloněnými červeným závěsem — žádné vnadidlo pro turisty. / Otevřel jsem dveře a ocitl jsem se ve skromné předsíni s vietnamskou šatnářkou. Přivítala mě širokým úsměvem. / „Máte rezervaci, pane?“ zeptala se. / „Jsem očekáván.“ / …