Ukázky

KASTILSKÝ EPILOG /   / Rybářská loď dopravila Martina ze Stvolna přes úžinu na pobřeží poloostrova, jehož jižní část ovládali Maurové. Nepřistáli však v přístavu, ale u mola v malé vesnici nedaleko vysoké skály, na níž stála pevnost. Kapitán mu odevzdal velký kožený vak a malou uzamčenou truhličku. Uklonil se a zvedl dlaň k čelu na znamení pozdravu pravověrných. Pak křikl na svou posádku a odrazil od…

Hlavní postavy / Oldřich z Chlumu – královský prokurátor a správce hradu Bezdězu / Ludmila z Vartemberka – manželka královského prokurátora / Ota ze Zástřizlí – panoš královského prokurátora / Diviš – velitel vojenské družiny /   / Osoby z Případu mrtvého mnicha / Přemysl II. Otakar – český král / Hynek Berka z Dubé – severočeský velmož / Vok z Rožmberka – jihočeský velmož / Wilhering – opat kláštera ve Vyšším…

Královský písař si rychle otřel rty ubrouskem, bezděčně si rukou upravil kabátec a vstal. Wittelsbachové, jejichž krev v sobě princezna Anna měla, patřili k jednomu z nejmocnějších rodů v říši. Jiří Adam z Dobronína jejich poddaný nebyl, neměl tedy důvod k servilnosti. Přesto cítil, že má hrdlo nepatrně stažené ostychem. Ač již dávno překročil práh stáří a měl šedou hlavu i bradu, byl stále ještě…

Měsíc po dobytí Krakova se na Wawelu konala slavnost. Trvala celý týden. Takovou město už dlouho nezažilo. Nejprve svatba polského knížete Vladislava Heřmana a pak korunovace nového krakovského knížete Vratislava a jeho ženy Svatavy. Vratislav nelitoval peněz, aby velkolepostí zastínil vše, co Poláci dosud poznali. Chodil již dlouho po světě a chápal jeho běh. Stejně jako vojáci v bitvě raději umírali pro urostlé…

XXIV. KAPITOLA / „Jak víte, urozený pane, jel jsem do tišnovského kláštera za opatem Anselmem,“ začal písař Wolfgang ihned, jakmile ho Oldřich z Chlumu usadil do křesla ve své komnatě. Ani nepočkal, až mu služebná přinese džbánek piva, aby svlažil vyprahlé hrdlo. Nedočkavě vyprávěl: „Původně jsem chtěl jen zjistit, jak to bylo se splácením dluhů, které měl Crh z Holštejna u tamních mnichů. Ještě že jsem…

Když Martin ze Stvolna dorazil do univerzitní čtvrti za řekou, nezamířil k Sorbonnově koleji přímo, ale vzal to oklikou. Bylo příliš brzy ráno a úzké uličky zely za svítání téměř prázdnotou. Nechtěl, aby si ho někdo všiml. Na dvůr koleje vlezl zezadu přes zeď a pak otevřeným oknem do domu. Opatrně přeběhl chodbu a vplížil se do ložnice. Rychle naházel do koženého vaku své věci, několika slovy…

  / Když se ráno Martin vzbudil, první, co uviděl, byly šenkýřčiny zmuchlané šaty na zemi vedle truhlice. Sebral je do náruče a sešel s nimi do přízemí. Za nebývalé pozornosti všech hostů je položil na lavici vedle dveří do sklepa. Rosamunde, ve tváři rudá studem, je mlčky sebrala a odnesla. Později ho sama vyhledala a s očima sklopenýma k zemi se mu omluvila. / Když vycházeli po ranní mši z kostela, vzal si…