Ukázky

Královský písař si rychle otřel rty ubrouskem, bezděčně si rukou upravil kabátec a vstal. Wittelsbachové, jejichž krev v sobě princezna Anna měla, patřili k jednomu z nejmocnějších rodů v říši. Jiří Adam z Dobronína jejich poddaný nebyl, neměl tedy důvod k servilnosti. Přesto cítil, že má hrdlo nepatrně stažené ostychem. Ač již dávno překročil práh stáří a měl šedou hlavu i bradu, byl stále ještě…

Měsíc po dobytí Krakova se na Wawelu konala slavnost. Trvala celý týden. Takovou město už dlouho nezažilo. Nejprve svatba polského knížete Vladislava Heřmana a pak korunovace nového krakovského knížete Vratislava a jeho ženy Svatavy. Vratislav nelitoval peněz, aby velkolepostí zastínil vše, co Poláci dosud poznali. Chodil již dlouho po světě a chápal jeho běh. Stejně jako vojáci v bitvě raději umírali pro urostlé…

XXIV. KAPITOLA / „Jak víte, urozený pane, jel jsem do tišnovského kláštera za opatem Anselmem,“ začal písař Wolfgang ihned, jakmile ho Oldřich z Chlumu usadil do křesla ve své komnatě. Ani nepočkal, až mu služebná přinese džbánek piva, aby svlažil vyprahlé hrdlo. Nedočkavě vyprávěl: „Původně jsem chtěl jen zjistit, jak to bylo se splácením dluhů, které měl Crh z Holštejna u tamních mnichů. Ještě že jsem…

Když Martin ze Stvolna dorazil do univerzitní čtvrti za řekou, nezamířil k Sorbonnově koleji přímo, ale vzal to oklikou. Bylo příliš brzy ráno a úzké uličky zely za svítání téměř prázdnotou. Nechtěl, aby si ho někdo všiml. Na dvůr koleje vlezl zezadu přes zeď a pak otevřeným oknem do domu. Opatrně přeběhl chodbu a vplížil se do ložnice. Rychle naházel do koženého vaku své věci, několika slovy…

  / Když se ráno Martin vzbudil, první, co uviděl, byly šenkýřčiny zmuchlané šaty na zemi vedle truhlice. Sebral je do náruče a sešel s nimi do přízemí. Za nebývalé pozornosti všech hostů je položil na lavici vedle dveří do sklepa. Rosamunde, ve tváři rudá studem, je mlčky sebrala a odnesla. Později ho sama vyhledala a s očima sklopenýma k zemi se mu omluvila. / Když vycházeli po ranní mši z kostela, vzal si…

„Tohle tu nechal nějaký kupec, který tudy ráno projížděl,“ řekla Ludmila z Vartemberka a podala Oldřichovi z Chlumu malý balíček. / „Odkud to je?“ / „Z Mělníka. Jitrocelová mast. Výborně se zrovna hodí. Pokud jsem si stačila všimnout, ten šrám na ruce máš zarudlý. Proti zánětu je jitrocel to nejlepší, co ti může lékař doporučit. Byl to dobrý nápad, žes pro mast poslal.“ / „Neposlal jsem pro ni,“…

„Mrzelo nás velice, že ses neúčastnil naší korunovace,“ pokáral nový římský král Filip Švábský Přemysla, když se asi týden po oné slavnosti objevil v Mohuči. / „I já jsem musel bojovat, abych se ujal stolce po svých předcích,“ odpověděl zdvořile. „Ale mohu chválit boží přízeň, že se mi vše podařilo nad očekávání dobře.“ / „Přesto nechápeme, proč jsi nejdříve navštívil dvůr Oty… / …