Ukázky

Na schůzku s dcerou doksanského pastýře odcházel bakalář Petr ve špatném rozmaru. Být po jeho, vtrhl by do ženského konventu hned. Dokonce navrhoval, že se tam vypraví tajně, i kdyby se měl do budovy vloupat. Jenže Jiří Adam z Dobronína to zamítl. Věděl, že to je zbytečné riziko, protože klášterní služebníci by ho chytili. Proti celému řádu se postavit nemohli. / Když bakalář Petr procházel kolem fortny na…

V jizbě johanitského dvorce v Kněžičkách, osvětlené čadícími loučemi, seděl v čele stolu královský prokurátor. Panoš Ota odpočíval na lavici u stěny. Byl bledý a všechno ho bolelo. Za křeslem královského prokurátora stál velitel Diviš s taseným mečem na znamení, že se projednává hrdelní případ. Kolem stěn hlídali nehnutě královští vojáci s kopími. Před stolem na pečlivě vydrhnuté podlaze ze…

I když by s ohledem na nemoc rakouského vévody přineslo pronásledování jeho oddílů možná úspěch, král Václav se do podobného dobrodružství nepustil. Nešlo mu teď o Fridricha, ale o mladšího bratra Přemysla. To už věděl, že bratr proti němu sice nepovstal, ale to neznamenalo, že má svědomí čisté. Znepokojujících zpráv měl hned několik. Václav však věděl, že záležitost rodiny je ožehavá věc, a proto…

Před létem roku Páně 1269 se Kunhutě narodila druhá dcera. Dostala jméno Anežka. / „Promiň, můj drahý,“ vyhrkla lítostivě Kunhuta, když za ní Přemysl přišel. Bylo to tři týdny po porodu, právě se vrátil ze Štýrska. „Věřila jsem, že ti dám dědice. Ale snad budeš mít rád i ji. Podívej, jak je ta malá krásná.“ / „A proč by nebyla, když je po tobě? Je to sice jen dcera, ale i tak ti velice děkuji, má…

Jiří Adam z Dobronína končil mrzutě prohlídku už druhé knihy městských počtů. Nikde nenašel žádnou chybu. Součty na stránkách souhlasily, u každého zápisu stálo potvrzení, kdy městská rada vydání nebo příjem projednala. Také účty a další papíry byly v pořádku a na měďák odpovídaly zápisům v knize. Nakonec se rozmrzele rozhodl, že toho pro dnešek nechá. Stejně to nemělo žádnou cenu. Co když bylo…

18. KAPITOLA / Na tribunu hradní kaple se dostal Oldřich z Chlumu celkem snadno. Přešel můstek, který ji spojoval s palácem, ale dál to nešlo. Neznámý, který tudy proběhl, zajistil dveře zevnitř závorou. Neponechal nic náhodě. / „Mračil jsem se zbytečně, Oto,“ žaloval unaveně svému panošovi, když se mladík vrátil z nádvoří. „I kdybys běžel přímo za ním, stejně by to nebylo nic platné. Tak už se tím… / …