/ Domovní zvonek zadrnčel. Za dveřmi kanceláře se ozvaly kroky – někdo šel otevřít. Na návštěvy už bylo pozdě, a tak jsem vyšel za ošetřovatelkou na chodbu. Ti čtyři pacienti se nepřestali dívat na televizní obrazovku, jako by byla oknem do vnějšího světa. / Ten, kdo předtím zazvonil, teď bušil dost prudce na dveře. / „Okamžik,“ zavolala ošetřovatelka skrz dveře, strčila klíč do zámku a pootevřela.…

Více
  • 7. 3. 2025

Kate Kerriganová ma čakala v mojom aute. / „Bála som sa, že mi ujdete,“ povedala, keď som otvoril dvere. „Radšej som si vzala taxík. Pán MacGowan mi telefonoval z elektrárne.“ / „Kvôli mne?“ / „Áno, je na ceste ku mne a chcel by vás vidieť. Nepovedal nič bližšie, ale myslím, že sa to týka jeho vnučky. Prosil ma, aby som okrem vás nikomu nepovedala, že mi telefonoval.“ / Nasadol som a naštartoval. Prešli sme okolo…

Více
  • 7. 3. 2025

Vrátili jsme se s paní Chalmersovou do místnosti pro návštěvy, kde právě doktor Smitheram a jeho paní mluvili s Larrym Chalmersem. / Doktor mě pozdravil úsměvem, který se ani nedotkl jeho pochybovačných, zkoumavých očí. „Moira mi říkala, že jste ji vzal na večeři. Děkuju vám.“ / „Bylo to pro mě potěšení. Jakou mám naději, že si budu moct promluvit s vaším pacientem?“ / „Minimální. Vlastně žádnou.“ / „Ani…

Více
  • 7. 3. 2025

Vysoký starý dům byl úplně tmavý. Zdálo se mi, že nade mnou visí jako zasmušilá minulost, kterou generace po generaci kupily ke hvězdám. Zaklepal jsem na přední dveře; klepal jsem několikrát, ale nikdo se neozval. / Měl jsem chuť na dům zakřičet, jako to dělal Gerard Johnson, a napadlo mě, jestli taky neztrácím rozum. Opřel jsem se o zeď a pozoroval jsem tichou ulici. Auto jsem zaparkoval za rohem, takže vozovka byla…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Jejich farma, zelená a zlatá v šikmo dopadajících paprscích, ležela v zákrutu řeky. Po prašné cestě jsem dojel k obytné budově. Byla postavena z bílých cihel, bez jakékoliv ozdoby. Neomítnutý chlév byl účinkem počasí zešedlý a v bědném stavu. / Pozdní odpoledne bylo bezvětrné. Stromy obklopující oplocený dvůr stály nehybně jako na obrázku. Přestože řeka tekla hned vedle, vedro bylo úmorné, dokonce…

Více
  • 7. 3. 2025

ROSSE MACDONALDA /   / Před čtyřmi desetiletími ještě musela detektivka dodržovat jistá pravidla. Především to byla fair play – stopy a vodítka, která našel detektiv, musel znát i čtenář, aby oba mohli dojít k správnému řešení, jestliže všechny důkazy dobře interpretovali. Sex byl tabu a romantické zápletky se nepřipouštěly. Roku 1928 ustavila skupina britských autorů Detection Club a každý nově přijatý…

Více
  • 7. 3. 2025

Řek jsem jí, žes utek z armády… / Jak jsem jel po autostrádě, která spojuje Milán se Sesto Calendem, vybavoval jsem si velmi jasně, jak to vlastně všechno začalo. / Pamatoval jsem si i přesné datum: 23. dubna 1945 – dva dny po osvobození Bologni, když americké a britské jednotky postavením předmostí přes řeku Po dostali nepřítele na kolena. / To, co zbylo z mé jednotky, bylo asi sto padesát mužů, kteří byli uprostřed…

Více
  • 7. 3. 2025

Na dně černé krabice seděl nicotný mužíček s hlavou opřenou o cosi tvrdého. Něco stejně tvrdého ho mlátilo do obličeje. Nejprve z jedné strany na čelist, potom z druhé. Po každé ráně mužíčkova hlava udeřila ještě jednou o tvrdý povrch za ní. Tato skličující scéna – úder sledovaný zpětnou ránou – pokračovala s jednotvárnou pravidelností po značně dlouhý čas. Pokaždé, když se pěst přiblížila…

Více
  • 7. 3. 2025

Čierna izba v Swiftovom podniku bola vyložená čiernym dubom, ktorý sa nejasne ligotal pod leštenými mosadznými svietnikmi. Miestnosť po obidvoch stranách lemovali boxy s koženými čalúnenými sedadlami. Ďalší priestor zaberali stoly. Všetky boxy a väčšina stolov bola obsadená parádne vyobliekanými zákazníkmi, čo alebo jedli, alebo čakali na jedlo. Ženy zväčša mali napnutú kožu, hladom scvrknutú na priveľkých…

Více
  • 7. 3. 2025

Ráno jsem dojel pro Bollinga do jeho bytu na Telegraph Hill. Byl jeden z těch nádherných dnů, které jsou náhradou za všechnu mlhu v San Francisku. Pobřežní vítr vyčistil vzduch a vyzdobil modrou hladinu zálivu. Bílá loď tvořící na vodě bílou brázdu mířila ven k Zlaté bráně. Ve vzduchu nad ní se vznášeli bílí racci. / Bolling se na to všechno díval studeným pohledem. Byl nepořádně oblečený, šedivý a třásl…

Více
  • 7. 3. 2025

Pondělí /   /   / To odpoledne bylo na únor dost teplo. Jeli s odkrytou střechou. Připadalo jí skvělé být zase na silnici poté, co strávila poslední vlekoucí se hodiny v nemocnici, balila Bretovi věci a poslouchala poslední pokyny náčelníka Wrighta: „Není důvodu, proč by se neměl umírněně bavit. Sporty jako plavání a golf jsou přesně to, co potřebuje k posílení sebejistoty. Občas možná noční klub, ale…

Více
  • 7. 3. 2025

Když jsme dojeli k soudu v Pacific Pointu, Amy už své svědectví před porotou dokončila a byla propuštěna na svobodu. Návladní opustil zasedání poroty, aby si se mnou pohovořil. Podle jeho názoru, a porotci s ním souhlasili, byl Fred Miner určitě vinen a Amy nikoliv. Nepřel jsem se s ním. Prostě jsem mu předal Molly a tu fotografii. / Podle soudního zřízence opustila Amy šerifovu kancelář jako svobodná žena krátce…

Více
  • 7. 3. 2025

Vysoký muž v šedivém všedním obleku otevřel dveře márnice. Když vycházel, jen taktak že nevrazil oslnivě šedobílým stetsonem do horního futra. Plácl dlaní do betonové stěny a řekl uniformovanému muži před sebou: / ‚Čert aby to vzal, copak se Tonymu stalo?“ / Šerifův pomocník pokrčil rameny: „Možná maléry kvůli ženské. Znáte přeci Tonyho.“ / „Ano, znám Tonyho.“ / Šerifův kráčející stín se protáhl ke…

Více
  • 7. 3. 2025

Podél bazénu se k nám blížil sebevědomě Graff. Za sebou vlekl svůj štěbetající harém a eunuchy. Neměl jsem chuť se s ním bavit, a tak jsem se otočil zády, dokud nepřešel. Sammy hleděl nepřátelsky a zíval. / „Já se potřebuju nutně napít,“ řekl. „Už z toho šilhám. Nechcete se ke mně připojit?“ / „Možná později.“ / „Tak nashle. A nikde mne necitujte.“ / To jsem mu slíbil a Sammy odešel směrem, kde… / …

Více
  • 7. 3. 2025

  / Prešiel som k dverám a zavolal som na chyžnú. Pribehla, pričom sa kĺzala na parketách a pod blúzkou uniformy jej poskakovali drobné prsia. Keď zazrela muža ležiaceho na dlážke, priduseným hlasom vykríkla: / – Je mŕtvy? / – Zamdlel, srdiečko. Prineste vodu a uterák. / Ani nie o tridsať sekúnd pribehla späť, pričom polovicu vody vyliala na koberec. Trochu som Blackwellovi pokropil tvár a uterákom som mu šúchal vysoké…

Více
  • 7. 3. 2025