Když Bůh opouštěl místo, odkud řídil univerzum a jeho řád hodnot, odkud odděloval dobré od zlého a dodával smysl každé věci, don Quijote vyšel z domova a nebyl s to poznat svět. Za nepřítomnosti nejvyššího Soudce se totiž svět náhle objevil v celé své zrádné mnohoznačnosti; jediná boží Pravda se rozpadla na sta relativních pravd, o které se lidé podíleli. Takto se narodil Novověk a s ním román, jeho obraz…

Více
  • 22. 8. 2024

“Když mi F. připomněl poznámku, kterou jsem prý řekl na střední škole, cítil jsem, že slyším něco zcela absurdního.” /   / “Ne, vůbec ne,” odpověděla Chantal. “Jako osoba, kterou znám, jsi to určitě musel říct. Všechno do sebe zapadá. Vzpomínáš si, když jsi studoval medicínu?” / Nikdy nepodceňoval kouzlo, které pro muže znamená výběr jeho povolání. Plně si vědom toho, že život je příliš…

Více
  • 22. 8. 2024

4 / Kdybych měl sám sebe definovat, řekl bych, že jsem hedonista chycený do pasti extrémně zpolitizovaného světa. To je situace, o které vyprávějí mé Směšné lásky, které mám ostatně nejraději ze svých knih, protože se v nich odráží nejšťastnější období mého života. Podivná koincidence: dopsal jsem poslední povídku (psal jsem je během celých šedesátých let) tři dny před invazí Rusů. / Když vyšlo v roce…

Více
  • 22. 8. 2024

Mlčení tatínka, před kterým se ukryla všechna slova, mlčení sto čtyřiceti pěti historiků, kterým zakázali vzpomínat, to mnohonásobné ticho zaznívající z Čech, tvoří pozadí obrazu, na který maluji Taminu. / Nosí dál kávu v hospůdce malého města na západě Evropy. Ale není již obestřena tou září laskavé pozornosti, která k ní kdysi přitahovala zákazníky. Přestala mít chuť nastavovat lidem ucho. / Když…

Více
  • 22. 8. 2024

10 / Otevírám Hemingwayovu biografii napsanou v roce 1985 Jeffreyem Meyersem, profesorem literatury na nějaké americké univerzitě, a čtu pasáž týkající se povídky Kopce jako bílí sloni. První, co se dovídám: povídka „zdá se, popisuje Hemingwayovu reakci na druhé těhotenství Hadley“ (první Hemingwayova žena). Následuje komentář, který doprovodím v závorce svými poznámkami: / „Srovnání kopců s bílými slony,…

Více
  • 22. 8. 2024

Další signály / Havel znaven dlouhou promluvou (během ní dvakrát poklesla ospalému primáři hlava) zmlkl. Teprve po náležité vteřině plné pohnutí ozvala se doktorka: „Netušila jsem, doktore, že umíte tak souvisle mluvit. Vylíčil jste se jako postava pro komedii, jako šeď, jako nuda a nula. Naneštěstí způsob, jak jste mluvil, byl poněkud příliš vznešený. To je ta vaše zatracená rafinovanost: nazvat se žebrákem,…

Více
  • 22. 8. 2024

Následující den byl stejně zlatý jako ten první, pouze úlovek awabi se zvýšil na šedesát osm, hlavně díky tomu, že se Bond zlepšil v potápění. / Toho předchozího večera se Kissy vrátila z trhu, kde prodala svůj úlovek, a našla Bonda, jak se svíjel na podlaze v křečích břišních svalů. Její matka se nad ním bezmocně skláněla. Kissy ji zahnala, rozprostřela na podlahu vedle něj měkký futon, svlékla mu plavky a převalila ho na břicho na futon. Pak si mu stoupla na záda a něžně se mu prošla po páteři od zadku ke krku a bolest pomalu ustoupila. Řekla mu, ať klidně leží, a přinesla mu …

Více
  • 22. 8. 2024

FUNEBRÁCKÝ VÍTR / Papája s plátkem kmetky, mísa navršená červenými banány, plody zlatolistu a mandarínky, míchaná vejce se slaninou, káva Blue Mountain – nejchutnější na světě – téměř černá jamajská marmeláda a guavové želé. / Bond jen v šortkách a sandálech snídal na verandě, zíral na sluncem zalitý Kingston a Port Royal a myslel na to, jaké má štěstí a jaké nádherné útěšné okamžiky skýtá jeho…

Více
  • 22. 8. 2024

Část první / Pouhopouhá náhoda / James Bond právě vypil dva dvojité bourbony a teď seděl v odletové hale letiště v Miami zahloubán do úvah o životě a smrti. / Zabíjet lidi patřilo k jeho povolání. Nikdy to nedělal rád. Ale když musel, zabil s vynaložením veškeré své dovednosti a snažil se na to zase co nejrychleji zapomenout. Jako agent Secret Service, který měl před svým pořadovým číslem vzácně používané…

Více
  • 22. 8. 2024

III / „Lanci!“ / Elaine se k němu rozběhla. Objala ho a pověsila se mu kolem krku s bezprostředností školačky, až to Lance překvapilo. / „Ahoj! Tak jsem tady. Jak se máš?“ / Jemně ji setřásl. / „A tohle je Jennifer?“ / Jennifer Fortescueová na něho pohlédla s neskrývanou zvědavostí. / „Moc mě to mrzí, ale Val se zdržel v Londýně,“ řekla. „Má tam zařizovat spoustu věcí, umíte si to… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Problémy, které nás teď v Denveru čekaly, byly zcela jiného rázu než kdysi v sedmačtyřicátém. Buď jsme mohli sehnat další auťák v cestovní kanceláři a jet rovnou dál, anebo tu několik dní pobýt, obrazit pár barů a porozhlídnout se po Deanově otci. / Oba jsme byli ztahaní a špinaví. V jedné restauraci jsme si zašli na záchod. Stál jsem u mušle a močil a Dean se prese mě nemohl dostat k umyvadlu. Uťal jsem to a…

Více
  • 22. 8. 2024

DRUHÝ DEN RÁNO POLÍBÍM MAMKU A DĚTI NA ROZLOUČENOU a Cody mě odveze k nádraží do San Jose. / “Cody, včera v noci jsem měl vizi, jak tlupa tmavejch chlápků podobnejch Raphaelovi a Davidu D’Angelimu a Irwinovi a mě stála ve tmě a na našich černejch prsou se třpytily stříbrný krucifixy a řetězy! – Cody, Kristus znovu přijde.” / “No dyk jo,” radostně mi přikyvuje a bere si svoje brzdařské náčiní, “proto…

Více
  • 22. 8. 2024

RUKA JE MOST /   /   / Ruka je most / a prsty jsou věže / a v tepně máš špinavou řeku / Nezvaný host / chlap v poloze vleže / zlou lekci ti dal o člověku /   / Zima je králíčku / Dravci jsou němí / Příteli človíčku / v sousední zemi / taky tě bijí? /   / Bradatý mnich / a zkřížené hnáty / a zamrzlé kaluže v lomu / Na poli sníh / a nad sněhem dráty / a stopy jež nevedou domů /   / Pole nám zdupala / kopyta koní / Z nebe se sypala / slova jež zvoní / když vodku…

Více
  • 22. 8. 2024

Motto: / Poddanství poníží člověka / do té míry, že je v něm šťasten. / Markýz de Vauvenargues (1715–1747), / francouzský moralista /   / Můj kamarád Felix, kterého znám už drahná léta, žil svého času v Ostravě, v komůrce nejprostší. V sedmdesátých letech jsme se jednoho dne potkali v Dortmundu; nabídl mi přespání – a já s potěšením přijal. V bytě, kromě střízlivého…

Více
  • 22. 8. 2024

DEN PRVNÍ /   / Začíná podzim a stromy žloutnou, rudnou, hnědnou; malé lázně v krásném údolí jako by byly obklopeny požárem. Po kolonádě chodí ženy a naklánějí se k pramenům. Jsou to ženy, které nemohou mít děti a doufají, že v lázních nabudou plodnosti. / Mužů je mezi pacienty mnohem méně, ale jsou tu přece, protože lázně kromě svých gynekologických kouzel posilují prý též srdce. Přesto však na…

Více
  • 22. 8. 2024