Ukázky

Dave Fenner si dal nohy na stůl a zhoupl se i se židlí dozadu. Kancelář měl malou, ale slušně zařízenou. Psací stůl byl solidní, s hliníkovým kováním a sněhobílou psací podložkou. Na podlaze ležel koberec na míru, u okna stála knihovna plná právnické literatury. Knihy vypadaly jako nové a Dave se přátelům netajil tím, že slouží pouze jako dekorace pro ty zákazníky, kteří je v kanceláři chtějí vidět.…

Jean vůbec nepřeháněla, když tvrdila, že mám plný stůl nevyřízených věcí. Max Berry pobíhal po mé kanceláři jak tygr v kleci, když jsem tam dorazil. Celé dopoledne jsme probírali Článek o Hammondovi. Dokud byl u mne Max, neměl jsem vůbec možnost promluvit s Jean. / Když jsem se ho konečně zbavil, přišel Jeremy Rafferty se svým povídáním o násilnostech v ulicích města. Bylo to tak výborně napsané, že jsem se…

Část druhá /   / „S ničím mě neotravuj. Musíš všechno udělat sama,“ řekl Ellis a Grace jeho důvěru bez váhání přijala. / Něco v Ellisovi na ni silně působilo. Věděla, že i přes podlou krysí tvář a ošumělý oděv to není obyčejný člověk. Jeho bezohlednost ho pozdvihovala z kolejí obyčejnosti a v jejích očích z něho činila člena vládnoucí třídy, která v ní vždy budila až posvátnou úctu. Jeho…

U Couwayů měli stažené rolety a z šedých zdí domu jako by stoupal opar přítmí. Otevřít přišel doktor: byl bledý a mrkal jako netopýr. / „Dobré odpoledne, poručíku.“ / Na mě jen mlčky pohlédl. Miller mu blýskl před očima odznakem, aby mu dal najevo, že k němu tentokrát nejdeme na návštěvu. Couway ucouvl, sáhl na věšák po klobouku a nasadil si ho. / „Vy někam jdete, doktore?“ / „Ne, nikam. Často chodím s… / …

Vyplaval jsem z hluboké černé díry s pocitem, že se topím, protože jsem cítil, jak mi po obličeji stéká voda. Byla teplá a jak jsem přicházel k vědomí, docházelo mi, že je to déšť. / “No tak! No tak!” Pobízel mě hlas, který bych poznal všude na světě. “Nic ti není!” / Otevřel jsem oči a viděl, jak se nad vrcholky stromů derou první paprsky svítání a pak jsem se namáhavě posadil. / Zjistil jsem, že mi srdce…

Do Hotcha Clubu jsem se dostal až hezky pozdě. Když mne opustila Mardi a nečekaně zaskočil Katz, trochu jsem se prošel a lehce procvičil šedou kůru mozkovou. Rozcvička mi nebyla nic platná, ale přece jen mi došlo, že bude možná lepší, když Spencera nechám ještě chvíli v klidu. Jelikož si musím vydělávat na živobytí, vydal jsem se na fotbalový zápas, vrátil se domů, napsal reportáž, poslal ji sportovním…

Edris napůl nepříčetný strachy se řítil po dálnici na Seacombe. Tak usilovně přemýšlel, jak by si zachránil krk, že nepostřehl zaprášený ford, který se mu držel v patách. / Nesmí ztratit ani minutu, říkal si. Poldové už po něm můžou jít. Také má své známé mezi mariňáky. Nejlíp bude dostat se na loď do Mexika. / Ale nejdřív musí podstoupit to riziko a vrátit se do svého bytu a vyrazit z Algira svoje peníze.…

  / 1 / Opřel jsem se o zábradlí na palubě první třídy převozní lodi a pozoroval, jak si cestující třetí třídy klestí cestu po lodní lávce na nižší palubu. / Byl to barvitý a zajímavý pohled. Každý, a všichni to byli Číňané, se choval jako by loď měla okamžitě odrazit, zatímco měla ještě přinejmenším čtvrthodinku, než vypluje. Kuliové klopýtající pod neskutečnými náklady, zavěšenými na… / …

Ještě před začátkem stoupání jsem si ověřil, kolik je hodin. Bylo 22.40. Zahleděl jsem se do dálky k hotelu Imperial. Tonul v záplavě světel. V apartmá Augusta Savanta v posledním poschodí se také ještě svítilo. / Byla dusná noc. Nabízela se šance, že Savanta zastihnu na balkonu, ale i kdyby byl v ložnici nebo v salonu, s teleskopickým hledím ho stejně dostanu. / Jen mít trochu štěstí. Možná v apartmá vůbec není,…