Malfoy nemohl uvěřit svým očím, když příštího dne viděl, že Harry i Ron jsou ještě pořád v Bradavicích a vypadají sice unaveně, ale jsou v té nejlepší náladě. Oba dva totiž ráno dospěli k názoru, že setkání s tříhlavým psem bylo báječné dobrodružství, a měli docela chuť si ho zopakovat. Harry mezitím Ronovi pověděl všecko o balíčku, který se nejspíš přestěhoval z Gringottovy banky do Bradavic, a oba si drahnou chvíli lámali hlavu, co v něm asi může být, když ho tu střeží tak důkladně. / „Buď je to něco opravdu cenného, anebo opravdu nebezpečného,“ usoudil Ron. / „Nebo taky obojí,“ mínil Harry. / S určitostí ovšem věděli jenom, že záhadný předmět je …

Více
  • 13. 5. 2023

NEZNÁLEK MALÍŘEM / Tubička byl vynikající malíř. Nosíval dlouhý plášť, kterému říkal hazuka. To bylo panečku něco, když se Tubička vystrojil do své hazuky, odhodil si s čela dlouhé vlasy a stál tak před stojanem s paletou v ruce! Každý hned viděl, že má co dělat s opravdickým umělcem. / Po tom, co nikdo nechtěl poslouchat Neználkovu muziku, usmyslil si, že bude malířem. Přijde k Tubičkovi a povídá: / “Poslyš, Tubičko, rozhodl jsem se, že budu taky malíř…

Více
  • 13. 5. 2023

OBJEVENÍ STRÁŽNÍKA HVIZDULKY / Zpočátku byl Hvizdulka v nemocnici hrozně překvapen, když mu ošetřovatelky nebo někdo z lékařů říkali Preclíku. Nicméně ho nikdy nenapadlo, aby se zeptal, proč mu vlastně tak divně říkají. Otřesem mozku se mu to v hlavě trošku zpřeházelo, nefungovala mu zkrátka tak dobře jako dřív. Pomaloučku se to sice zlepšovalo, ale zároveň si docela nepozorovaně zvykal na své nové jméno. A za pár dní ho už ani nenapadlo, že by se …

Více
  • 13. 5. 2023

KONEČNĚ K ZEMI / Od chvíle, kdy Neználek přijel se svými přáteli do Kosmického městečka, uběhlo teprve pár dní. Ráno co ráno chodíval do zahrady a procházíval se tam v houštině červené řepy, mrkve, okurek, rajských jablíček a melounů nebo kolem vysokánských stébel obří pšenice, žita nebo ovsa. / “Tady je to skoro jako u nás v Kvítečkově,“ liboval si, „až na to, že to v Kvítečkově bylo lepší. Jako by tu přece jenom něco chybělo.“ / Jednou se Neználek prob…

Více
  • 13. 5. 2023

Byl jednou jeden domeček a v tom domečku stromeček. Na stromku byla svíčička a u stromečku babička. / Babička řekla Mince: / „Ten tvůj táta nemá rozum. Jenom se na nich přerazíš.“ / Pod stromkem totiž ležely lyže. Táta je Mince nadělil. / „Co by se přerazila?“ namítal dědeček. „Párkrát se vyválí a bude jezdit jako čert!“ / „Copak čerti lyžují?“ špásovala s dědou Minka. / „To bych řek! Čerti jsou výborní lyžaři. Aby nebyli, když to mají snadné. Při sjezdu si pomáha…

Více
  • 13. 5. 2023

A teď jdu ven obhlédnout, nad čím ta ženská spráskla ruce. Aha, z přepadové trubky hučí voda. Boha jeho, co se vlastně stalo? Ále, jen tlak páry pumpuje vodu z chladiče. No maucta! / Rozhlížím se, jak obrátit. Jenže na první pohled vidím, že to neudělám. Jezdí tu vůz za vozem, zastavil bych provoz. Vozovka úzká, a za mnou sešup; spustit se pár metrů dolů, už bych to neubrzdil, zastavil bych o protější stráň a jsme děsně vysoko nad údolím, ne, neobrá…

Více
  • 13. 5. 2023

Až si budete vybírat volské spřežení, neberte si ta menší zvířata. Tuhle chybu jsme udělali my s Čestmírem Uhrem, když jsme byli určeni za voláky. Nemuseli jsme si vybírat ty nejmenší, protože jsme na přidělování párů přišli do chléva první. Zdeněk Mužík, Jiří Řezníček, Miloslav Doubrava a další lajdáci se dostavili bůhví jak dlouho za námi, když už jsme si definitivně vybrali nejdrobnější pár roháčů. Ale jaképak roháče, ona to byla jen taková vo…

Více
  • 13. 5. 2023

ve které se přistěhuje do Lesa Klokanice s Klokánkem a Prasátko dostane lázeň / Nikdo nevěděl, odkud přišli, ale najednou byli v Lese: Klokanice a Klokánek. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: „Jak se sem dostali?“, Kryštůfek Robin řekl: „Obvyklým způsobem, jestli víš, jak to myslím, Pú,“ a Pú, který to nevěděl, řekl: „Aha!“ Pak dvakrát kývl hlavou a řekl: „Obvyklým způsobem. Ach tak!“ – A pak šel navštívit své milé Prasátko, aby se dověděl, co si o…

Více
  • 13. 5. 2023

ve které přijde Kryštůfek Robin a Pú na začarované místo a tam je opustíme / Kryštůfek Robin byl na odchodu. Nikdo nevěděl proč; nikdo nevěděl kam; dokonce ani nikdo nevěděl, odkud to vlastně ví, zeje Kryštůfek Robin na odchodu. Ale ať tak či onak, každý v Lese věděl, že už je to tu. I Mrně, přítel a příbuzný Králíčkův, kterému se zdálo, že jednou zahlédlo nohu Kryštůfka Robina, ale nevědělo to jistě, protože to mohlo být také něco jiného, i Mrně si…

Více
  • 13. 5. 2023

kdy Emil vytáhl Idičku na vlajkový stožár /   /   / V neděli 10. června měli mít na Kočindě hostinu. Z Javorova i odjinud čekali spoustu hostí. Emilova maminka už několik dní předem vařila, pekla a smažila. / „Tohle nás přijde zpropadeně draho,“ říkal tatínek. „Ale když se má slavit, tak pořádně. Žádné škudlení. Ačkoliv ty karbanátky by snad mohly být trochu menší.“ / „Dělám je takové, jaké mají být. Akorát velké, akorát kulaté a akorát usmažené,“ ned…

Více
  • 13. 5. 2023

Už brzo budou z ostrova pryč. Za několik okamžiků odjedou a nikdy jej už nespatří. Než Kalle skočil do člunu, na chvilku zaváhal. Ohlédl se za místem, které jim bylo domovem po několik neklidných dnů a nocí. Tady je jejich skála, kde se koupali, a v ranním slunci vypadá velmi lákavě, v prohlubni za ní měli svou chýšku. Nebylo ji odtud pochopitelně vidět, ale Kalle věděl, že tam je a že je prázdná a opuštěná a že jim už nikdy nebude domovem. / „Půjde…

Více
  • 13. 5. 2023

Den sliboval být mimořádně horký. Květy zimních fial na kruhovém záhonku v pekařovic zahradě schlíple visely už od rána. Ani lísteček se nepohnul, a dokonce Pacinka dala přednost stínu na verandě, kde Frída právě prostírala k snídani. / Eva-Lotta přiběhla ještě v noční košili a se vzorkem polštáře vytlačeným na tváři. / „Frído, nevíte, jestli se strýček Einar už probudil?“ / Frída se zatvářila tajuplně. / „Zeptej se radši, jestli vůbec šel spát! To je právě …

Více
  • 13. 5. 2023

Jsou dvě věci které, závidím Brittě a Anně. Zaprvé je to dědeček. Dědeček říká, že když je nás dětí tady v Bullerbynu tak málo, tak že může docela dobře být dědečkem nás všech. Ale / Anna pokaždé říká: / „Ano, je to možné. Ale doopravdy, doopravdy jsi jenom můj dědeček. A taky Brittin, samozřejmě!“ / A když jsme u dědečka a čteme mu noviny, tak mu vždycky / Anna sedí na klíně a on jí říká pořád jenom „děvenko“. / Nechápu, jak to dokáže, rozeznat Annu od nás ost…

Více
  • 13. 5. 2023

Nazítří svítilo sluníčko a maminka vzala Koralinu do nejbližšího většího města koupit oblečení do školy. Tatínka nechaly na nádraží, neboť jel do Londýna na nějaké jednání. / Koralina mu zamávala na rozloučenou. / Zašly do obchodního domu. / Koralina tam viděla zelené fluoreskující rukavice. Moc se jí líbily, ale maminka jí je odmítla koupit; raději koupila bílé ponožky, tmavomodré školní punčocháče, čtyři šedé halenky a tmavošedou sukni. / „Ale, mami, každý…

Více
  • 13. 5. 2023

V táboře, kde jsem na prázdninách, se každý den děje spousta věcí: / Ráno vstáváme v osm hodin. Vcukuletu se oblékneme a jdeme na ranní nástup. Potom je rozcvička, ráz-dva, ráz-dva, pak se utíkáme umýt, což je legrace, jelikož stříkáme jeden druhému vodu do obličeje. Potom ti, co mají službu, rychle dojdou pro snídani. Ta je děsně dobrá, sníme celou kupu namazaných topinek. Jsme s tím hotovi jedna dvě a pak běžíme do srubů ustlat, ale nesteleme tak …

Více
  • 13. 5. 2023