LUCILLE BRONSONOVÁ / Zastala v obývačke, hlavu nachýlila na jednu stranu a pokúšala sa zachytiť, čo vraví ten Keefler Leemu, ale hovoril celkom potichu. V tichosti malého domu počula len vzrušený pulz vlastného srdca, ťažké búšenie v hrdle. Nijako sa nedalo zistiť, či Keefler vie toho veľa alebo len málo. Nepáčil sa jej jeho pohľad. Mal zlé mudrácke očká a pozeral na ňu pohľadom, ktorý pridobre poznala. / Prešla cez…

Více
  • 14. 1. 2025

Vystoupil jsem z výtahu doprostřed společnosti. Zlaté koberce, vysoké a pružné. Klimatizace zpracovávala množství kouře a tělesného tepla. Hukot a drmolení metů současných konverzací. Dva muži v červených kabátech u baru doplňovali impozantní recepční místnost Development Unlimited. Číšnice si opatrně razily cestu mezi hosty s tácy koktejlů a jednohubek. Dívka ve zlatých minišatech, zlatém kovbojském… / …

Více
  • 14. 1. 2025

„Sadnite si,“ povedal Sam Kimber Stanialovi. Podišiel k malej výkonnej chladničke vstavanej v stene obloženej drevom. „Dáte si so mnou pivo, pán Stanial? Raz, keď som mal tuším dvadsaťtri, vybral som si naozaj pekný pozemok. Peniaze som zložil skôr ako nejakí pracháči z Tampy, pretože som občas chodil poľovať s chlapíkom, čo to vlastnil a musel to predať a presťahovať sa do nejakého vyššie položeného kraja…

Více
  • 14. 1. 2025

Když se Alicia následujícího rána krátce po rozbřesku probudila, zjistila, že na ni skrz sklo okna upřeně hledí dvě hluboké, žluté oči. S trhnutím se posadila a Irinin kocour líně seskočil z okenního parapetu. Alicia to zvíře nesnášela a nenáviděla i jeho povýšené chování a pronikavý zápach, který se kolem něj linul a prozrazoval kocoura dřív, než vstoupil do místnosti. Nebylo to poprvé, co ho Alicia…

Více
  • 14. 1. 2025

Probudila se do přítmí hotelového pokoje, spatřila Leandrovu siluetu rýsující se v křesle u lůžka. V ruce držel knihu Víctora Mataixe a četl si. Alicia usoudila, že zatímco spala, prohrabal / se jí v kapsách i v tašce a pravděpodobně ve všech zásuvkách v pokoji. / „Lepší?“ zeptal se Leandro, aniž od knihy zvedl oči. / „Ano,“ odpověděla. / Procitnutí vždy provázel jakýsi…

Více
  • 14. 1. 2025

  / Myslím, že jsem nikdy v životě nebyl tak přesný. Celé město ještě bylo v pyžamu a já jsem už mířil přes Plaza Sarriá. Zrovna, když jsem procházel přes náměstí, zazněly zvony svolávající na mši o deváté a k nebi vzlétlo hejno holubů. Slunce jako z kalendáře smazalo stopy nočního deště. Kafka mi přišel naproti, čekal na mě na začátku ulice vedoucí k domu. Na vysoké zdi seděla skupinka vrabců a…

Více
  • 14. 1. 2025

Vydal jsem se stejnou cestou zpátky ještě zmatenější, než když jsem z knihkupectví odcházel. Jakmile jsem procházel kolem místokrálovnina paláce, písař Oswaldo mi zamával na pozdrav. / „Vyšlo to?“ zeptal se. / Sklesle jsem zavrtěl hlavou. / „Zkuste to u Luisita, možná si na něco vzpomene.“ / Přikývl jsem a zamířil do stánku k Luisitovi, který si zrovna čistil sadu per. Sotva mě zpozoroval, usmál se…

Více
  • 14. 1. 2025

Když jsem odcházel z paláce rodiny Valerových, schodiště bylo ponořeno do tmy. Potmě jsem prošel vestibulem. Otevřel jsem dveře. Dovnitř pronikl kužel modravého světla z pouličních lamp, na jehož konci jsem se setkal s podezřívavým pohledem vrátného. Odcházel jsem odtamtud a lehkým krokem zamířil k Trafalgarské ulici. Odtud jela noční tramvaj až k hřbitovní bráně v Pueblo Nuevo. Stejná tramvaj, na kterou jsme…

Více
  • 14. 1. 2025

  / David zaklepal a otevřel dveře. Abdelaziz seděl jako poslušné dítě v pokoji u stolu a četl si Le Nouvel Observateur. Sotva uviděl Davida, hned vstal. Pohyboval se rychle a hbitě. Obézní teda není. Vrchnost mu asi každý den vezdejší biftek na stůl nedala. / – Seď, panebože, řekl David živě a položil mu ruku na rameno. Žádné ceremonie. Jak se daří? Jsi svěží jako růžička. A to si čteš Nouvel Observateur,…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Když Mazarin nastoupil po Richelieuovi, požádal mne, abych nadále pokračoval v pravidelné návštěvě soudního dvora, což mi příležitostně umožňovalo nikoli snad těm pánům něco poradit, ale vyslechnout, co říkají, a vytušit, co by asi říkali, kdybych tam nebyl. / Jejich němé nepřátelství vůči mně bylo aspoň v počátcích tak zavilé, až jsem se obával, že mne dají příležitostně zavraždit nějakým…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Nerad čtu předmluvy a teprve nerad je píši. I bez téhle bych se znamenitě obešel, kdyby to, do čeho se tu pouštím, nevyžadovalo některá vysvětlení. / Událost, která původně inspirovala tento román, je historická. Koncem XVIII. století opustili někteří vzbouřenci z Bounty Tahiti, protože pro britskou admiralitu by bylo bývalo příliš snadné je vypátrat, a objevili uprostřed Pacifiku malý opuštěný ostrov,…

Více
  • 24. 12. 2024

Krematóriá č. III a IV boli hotové na určený termín a od januára 1943 do konca toho istého roku všetky štyri krematóriá pracovali plnou parou. / V decembri roku 1943 som bol vymenovaný za inšpektora koncentračných táborov. Opustil som Osvienčim a rodinu som odviezol do Berlína. Avšak do Osvienčimu som sa ešte vrátil a strávil som tam časť leta 1944, aby som pomohol svojmu nástupcovi rozriešiť problémy, spojené so…

Více
  • 24. 12. 2024

  / „Ať mě čert, vím-li, k čemu teď budou generální stavy,“ řekl mi otec v den, kdy byl zvolen – třeba říci, že nikoliv proti své vůli zástupcem šlechty za okrsek Montfort-l’Amaury. „Velmožové si je vynutili jen proto, aby s jejich pomocí zakryli svou chamtivost pláštíkem veřejného blaha. Nyní, když se s regentkou dohodli, by se bez nich rádi obešli. Condé se dokonce nestyděl regentce navrhnout, aby se…

Více
  • 24. 12. 2024

  / „Pane, na slovíčko, prosím!“ / „Poslouchám vás, spanilá čtenářko.“ / „Pravil jste, že vévodovi z Longueville bylo prominuto.“ / „Ovšem.“ / „Ale co ostatním vévodům?“ / „Když vzpoura vypukla, byli všichni obviněni z urážky majestátu a byla jim odňata jejich místodržitelství. Ale po porážce u Ponts-de-Cé, když krále poprosili za prominutí – klečíce na jednom nebo na obou kolenou, podle stupně… / …

Více
  • 24. 12. 2024

  / Richelieu usoudil, že nepřátelé, které mám u dvora, by neměli uvidět ani můj kočár provrtaný kulkami, ani mé Švejcary, i přikázal mi, abych je nechal na čtvrt míle od Fontainebleau ve venkovském hostinci, jehož vývěsní štít představoval pštrosa, což Hörnera velice udivilo, poněvadž ten pták byl v jeho zemi stejně jako u nás zcela neznámý. / Kardinál čekal, až se svými Švejcary doúčtuji a rozloučím…

Více
  • 24. 12. 2024