Ukázky

KNIHA TŘETÍ /   /   /   /   / Komnata, ve které jsem ležel, byla vysoko v jedné z věží manteganského hradu. Z jejích oken bylo vidět na střechy vnitřního nádvoří, které bylo každý den zalité sluncem. I přes to, že mé okno bylo vysoko nad zemí, vyšplhal zimolez až k okennímu parapetu a ještě dál při hledání vhodných úchytů v ďolíčky rozbrázděném kamenném zdivu. Během mého pobytu v posteli… / …

Pustiny /   / Pravidlo v Ubikacích často užívané radilo: „Dvakrát řež, jednou měř.“ Pasovalo ukvapenost na matku moudrosti a ti, kdo se považovali za chytráky, jednali vždycky bez rozvažování. Pokoušet se chovat jinak bylo obtížné už proto, že důvodů k rozhodování bylo pramálo a všem příslušníkům kmene naopak hrozilo, že se nikdy nevymaní z tupého stavu věčné nečinnosti. Marapper, mistr v šikovném…

WASHINGTON /   / V těch prvních hrozných dnech ve Sparcotu, kdy zbědovaní lidé vytvořili první společenství a nemocemi stižené léto začalo přecházet do deštěm smáčeného podzimu, si Charley Samuels po nějaký čas vůbec neuvědomoval, že toho vysokého muže s velkou pleší a plnovousem zná. Byla to doba, kdy každý sledoval spíš nepřátele než přátele. / Charley přijel do Sparcotu ve skleslé náladě…

Vyčkávali, ale ticho nic nepřerušilo. / „Zmizel jako duch!“ řekl Gren. „Jdeme se podívat, co se s ním stalo.“ / Přimkla se k němu a už se ho nepustila. / „Neznámé místo je plné neznámých nebezpečí,“ řekla. „Nevyhledávejme smrt, když je sama připravena nás vyhledat. Nic o tomhle místě nevíme. Nejdřív musíme zjistit, kde to vůbec jsme a zda tu můžeme žít.“ / „Vyhledám raději smrt sám, než abych…

Při zrychleném časovém záznamu pohledu z vesmíru mohla být Země a její národy považovány za jeden organismus. Občas by měl tento organismus křeče. Pohybujíce se jako mikroby v tepnách, sklouzávaly by lidské skvrny k dopravním proudům a sbíhaly by se v různých bodech na zeměkouli, dokud by tyto body nezačaly vypadat jako boláky na pokožce zeměkoule. / Zánět by se rozrůstal a zdál by se být pouze nakaženým… / …

Martin Silenus zemřel na konci dalšího dne, několik hodin po naší svatbě. Otec de Soya se zhostil svého úkolu a před západem slunce pohřbil starého básníka. Jak řekl, byl rád, že si vzal obřadní roucho a misál. / Pohřbili jsme starého básníka na travnatém svahu nad řekou s nejkrásnějším výhledem na prérii a vzdálený les. Pokud vím, dům jeho matky stál opodál. A. Bettik, Aenea a já jsme vykopali hlubokou…

Komu: PetrWiggin@hegemony.gov/hegemon / Od: vwiggin%Kolonie1@colmin.gov/obcan / Předmět: ty namyšlený hajzle / Dovedeš si vůbec představit, do jakých jsi nás dostal problémů, když jsi ten balík poslal s tak vysokou prioritou, že to v naší lodi odstavilo všechnu ostatní hláskovou komunikaci? Jisté osoby nabyly přesvědčení, že se jedná o nějaký útok na hláskové spojení a Ender málem musel na dobu cesty do hibernace – a…

Žena z hor jej uhranula, Cristoforo však věděl, že k tomu nepoužila kouzla. Prokletím bylo, že nedokázal myslet na nikoho a nic jiného než na ni a na to, co mu řekla. Všechno jej přivádělo zpátky k výzvám, které vyřkla. / Seslal mu ji snad skutečně Bůh? Nebyla konec konců prvním ujištěním o správnosti jeho cesty, kterého se mu dostalo od okamžiku zjevení na pláži? Tolik toho věděla; znala slova, která k němu pronesl Spasitel. Jazyk jeho mládí v Janově. Věděla o výčitkách, jež si dělal kvůli Diegovi, kterého přenechal na výchovu mnichům v La Rábidě. / Přesto se ani zdaleka nepodobala tomu, co hledal. Nebývají andělé oslnivě bílí? Alespoň tak je ztvárňují všichni malíři. Možná tedy není …