/ Má mysl se tvrdošíjně vrací ke vzpomínkám na Lynn, aby mě ujistila, že Lynn už nežije, ale já jim odmítám věnovat pozornost. Jednou se k tomu všemu možná v duchu vrátím, pokud mě nepopraví jako zrádce, nebo cokoli se mnou noví lídři hodlají provést. Teď se však snažím udržet mysl prázdnou a namlouvám si, že nic kromě této místnosti nikdy neexistovalo a ani existovat nebude. Mělo by mi to činit…

Více
  • 22. 3. 2024

„Stalo se to uprostřed noci,“ řekl Osno a celý se nadmul hrdostí. „Měl jsem odřené koleno a začalo mě to pálit… Než jsem odhodil peřiny, tak to přestalo.“ / Ve školní třídě byly dvě stěny rovné a jedna prohnutá. Uprostřed stála velká pec plná plamenců a jejich učitelka vždycky přecházela sem a tam, takže výklad doplňovalo pravidelné vrzání podlahy pod jejími vysokými botami. Někdy se Akos pokoušel…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Té noci se mi zdá sen, ve kterém Christina opět visí na zábradlí, tentokrát za nárty hlavou dolů. Kdosi křikne, že pomoct jí může jenom někdo Divergentní. Rozběhnu se k ní, ale někdo do mě strčí a já se zřítím do propasti. Těsně před smrtícím dopadem se probudím. / Skrz naskrz propocená a roztřesená ze snu jdu do dívčí koupelny, kde si dám sprchu a převléknu se. Když se vrátím do pokoje, přes mou…

Více
  • 22. 3. 2024

TRIS /   / Nedaleko oplocení vlak zpomalí – řidič nám dává znamení, že máme / co nejdříve seskočit. Sedím s Tobiasem v otevřených dveřích vlaku, který líně kodrcá po pražcích. Obejme mě kolem ramen, nosem se dotkne mých vlasů a nadechne se. Podívám se na něj, na klíční kost, která mu vystupuje z výstřihu trička, na jeho lehce vykrojený ret, a něco ve mně se rozhoří. / „Na co myslíš?“ zeptá se tichým…

Více
  • 22. 3. 2024

TŘI / Tvoje děcko je zhoubou mého dinha, pomyslela si Suannah chladně. Když už nic jiného, mohla bych sebrat Scowtherovu pistoli a zastřelit ho. Byla by to otázka dvou vteřin. / S její rychlostí – nesmírnou pistolnickou rychlostí – by to bylo pravděpodobné. Ale zjistila, že se nedokáže pohnout. Představovala si mnoho možností, jak toto představení skončí, ale ne že Mia zešílí, to v žádném případě, a prostěji to…

Více
  • 22. 3. 2024

O den později, 23. června, se v jiné části země řítil po silnici US 180 na sever bílý continental. Hnal se rychlostí přes stopadesát kilometrů za hodinu, bělostný lak se třpytil na slunci, jehož pablesky tančily na lesklém chromování. Sluneční paprsky se odrážely i od zadních kouřových skel, která divoce svítila. / Trasa, kterou měl continental za sebou od doby, kdy Poke a Lloyd zabili jeho majitele a sebrali vůz,…

Více
  • 22. 3. 2024

3 / Paměť Buddyho Parkinse byla lepší, než si myslel. Kdyby spatřil titulní stranu měsíc starého Angola Herald, který svíral „Lewis Farren“, ten tajemný chlapec se strachem pod paží, spatřil by tato slova: /   / PĚT MRTVÝCH PŘI HROZNÉM ZEMĚTŘESENÍ / Reportér Heraldu Joseph / Gargan Práce na Rainbird Towers, které měly být nejvyšší a nejluxusnější stavbou Angoly a měly být dokončeny během šesti měsíců, se…

Více
  • 22. 3. 2024

Ráno mu uvařila kukuřičnou kaši, kterou beze slova snědl. Strkal si ji do úst, aniž na Alici pomyslel, a sotva ji vnímal. Věděl, že by měl jít. Každou minutou, kterou tu proseděl, se muž v černém víc a víc vzdaloval – nejspíš už je v poušti. Jeho stopy mířily neochvějně na jih. / „Máš tu nějakou mapu?“ zeptal se najednou a zvedl hlavu. / „Města?“ zasmála se. „Není tak velké, aby potřebovalo mapu.“ / …

Více
  • 22. 3. 2024

11 / Pistolník slyšel, jak se k němu blíží jakési pronikavé pískání, na okamžik se napjal, ale pak uslyšel udýchané hekání a uvolnil se. Byl to Eddie. Ani nemusel otvírat oči, aby to poznal. / Když pískání zmlklo a dusot kroků se zpomalil, Roland otevřel oči. Eddie stál před ním, prudce oddechoval, pot se mu lil po tvářích. Košili měl přilepenou na hrudi v jediné tmavé skvrně. Poslední stopy studentského… / …

Více
  • 22. 3. 2024

31 / Déšť se lil z nebes plným proudem a hrozil, že promění kruh mezi kameny v moře. „Podrž něco nad těma dveřma!“ zakřičel Eddie. „Ať je déšť nesmyje!“ / Roland chvatně pohlédl na Susannah a viděl, že stále zápasí s démonem. Oči měla přivřené, ústa sešklebená. Démona neviděl ani neslyšel, ale vycítil jeho zuřivé, zděšené zmítání. / Eddie k němu otočil mokrou tvář. „Slyšíš mě?“ zařval.…

Více
  • 22. 3. 2024

11 / Susan nasedla na Pylona, kterého Sheemie spěšně přivedl na zadní dvůr hned poté, co zapálil závěsy ve velkém salonu. Olive Thorinová jela na jednom valachovi Panství, Sheemie seděl za ní a držel Capiho uzdu. Marie otevřela zadní branku, popřála jim štěstí a všichni tři vyběhli. Slunce se sklánělo k západu, ale vítr už odfoukal skoro všechen kouř, který se v dálce objevil. To, co se stalo v poušti, už…

Více
  • 22. 3. 2024

9 / „Co přesně myslíš?“ zeptal se Roland. „Tuhle část vyprávění bych chtěl slyšet naprosto jasně, père.“ / Stále sedí u stolu na verandě, ale už dojedli, slunce zapadlo a Rosalita přinesla petrolejky. Callahan přestal vyprávět a požádal ji, aby si sedla s nimi, a ona to udělala. Za síťovinou, na tmavém dvorku za farou, bzučel hmyz toužící po světle. / Jake zapátral, co má pistolník na mysli. A najednou s… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Jake přirozeně a kompletně převzal velení, jakmile vykročil z otočných dveří s Ochem v náručí a potom postavil brumláka na dlažbu v hale. Callahan si nemyslel, že si to chlapec uvědomuje, a to bylo jedině dobře. Kdyby se moc kontroloval, možná by to jeho sebedůvěru nahlodalo. / Ochu obezřetně očichal vlastní odraz na stěně ze zeleného skla v hale a potom se vydal za Jakem k pultu, jeho drápy potichu cvakaly na… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Záměr se naplňuje / Roger opouštěl příští den ráno archiv v Cullodenu s dvanácti stranami poznámek a se vzrůstajícím pocitem zmaru. To, co se na začátku jevilo jako jednoduchý historický průzkum, se bez pochyb obrátilo v nějakou podivnou motanici. / V záznamech o mrtvých od Cullodenu našel jen tři jména ze seznamu, který mu dala Claire Randallová. To samo o sobě by nebylo nic… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Z hlubin / Ráno, posilněni odpočinkem a snídaní, která se skládala ze sušenek a ovoce, jsme vyrazili v dobré náladě k pobřeží – dokonce i Ian, který po první čtvrt míli přestal ostentativně kulhat. Když jsme se soutěskou dostali až dolů k pláži, naskytnul se nám nádherný výhled. / „Bože Ježíši, to jsou oni!“ vybafnul Ian. „Piráti!“ Otočil se připraven prchat zpět do…

Více
  • 22. 3. 2024