„Vzácný pane,“ pravil Miroul, probouzeje mě nazítří ze spánku tuze nočními můrami a krví přerušovaného, „používání těžkého meče ve válce vám zmršilo vaše fechtování: shledával jsem, že jste pomalý a těžký při střetnutí s tou vosou. U všech rohatých, kterak ona mečem vládla! Jaká to ohromující hbitost! Tolik jsem se o vás třásl, že kdyby se vám nepovedl váš Jarnakův úder, byl bych jí vhodil nůž mezi ramena, třebas bych se vydal všanc nebezpečenství, že mi do smrti neodpustíte. Nicméně přemítaje o tom nemohu pochopit, proč se vás pokusila zhubit, dokud měla oba meče v rukou, kdyžtě přece tak znamenitě při šermu mečem vládla.“ / „Radost ze zrádlivosti, myslím,“ pravil jsem škrábaje se na hlavě, ježto mě …

Více
  • 24. 12. 2024

  / Není mi povědomo, proč se lidé domnívají, že je-li někdo darebák, musí se chovat nanejvýš obezřetně. Je naopak známo, že jsou darebové neopatrní, a bláznivě neopatrní skrze přemíru sebedůvěry, kteráž byla u Svatopavelského patou Achillovou, jakž to ostatně vyjevil v neuvěřitelných zpupnostech, jež ztropil potomně vévodovi z Guise. Já, kdybych býval – nedej Bože – v jeho kůži, tuze bych se…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Můj dědeček, baron z Mespechu, si odjakživa vedl a přes svůj pokročilý věk dosud vede „rodinnou kroniku“, do níž zapisuje malé i velké události, jež se přihodily v jeho rodině, jemu samému či jeho lidem. O mně je tam zmínka s datem 20. září léta Páně 1607: „Syn Petr mne spěšným listem zpravil, že mého vnuka Petra Emanuela ze Sioraku jmenoval král rytířem. Tato pocta ctí prozíravost toho, jenž ji…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Uterý – 03.30 kalifornského času /   / Bíly francouzský telefon tlumeně zvonil nejméně pětkrát. Rozespalá Leila si pomyslela, jak pitomý to byl nápad umístit aparát na té straně lůžka, kde spal Bernie. Pokaždé probudil nejdříve ji, nikdy jeho. / Šťouchla lehce loktem manžela do žeber. / „Bernie! Bernie! Telefon.“ / „Co se děje?“ Osterman si zmateně promnul oči. / „Telefon? Zatracený telefon. Neslyšel jsem.“ / …

Více
  • 24. 12. 2024

  / Po přistání na letišti v Neapoli zajel Peter Howell taxíkem do doků. Zde nasedl do mořské rakety a vydal se na půlhodinovou plavbu Mesinským průlivem. Velkými okny salonku sledoval, jak se postupně objevuje Sicílie. Nejdřív spatřil krátery Etny a pak samotné Palermo, schoulené pod vápencovým masivem Monte Pellegrino, který na úrovni moře přecházel v plošinu. / Sicílie má za sebou pohnutou historii. Poprvé ji…

Více
  • 24. 12. 2024

Bryson vyrazil ze zasedací místnosti – z této přízračné scény plné krve, kulometných kulek a roztříštěného skla – a vyběhl do chodby plné zděšených zvědavců. Z davu se ozývaly výkřiky provolávané směsicí švýcarské němčiny, francouzštiny a angličtiny. / „Ach, proboha!“ / „Co se stalo, nějací ostřelovači? Nebo teroristé?“ / „Jsou ještě v budově?“ / „Zavolejte policii a záchranku, rychle!“ / …

Více
  • 24. 12. 2024

Anna se užasle posadila na postel. / „Co se děje?“ zeptal se Ben. / To bych taky ráda věděla.“ / „Jestli jde o věc, na které oba pracujeme…“ / „Ale ne. To s ní nesouvisí. Hajzlové!“ / „Co se stalo?“ / „Prosím vás, nechte mě přemýšlet!“ obořila se na něj. / „Jak je libo.“ Ben vypadal podrážděně. Vytáhl z kapsy saka mobilní telefon. / Anna uvažovala. Není divu, že jí „Phil Ostrow“ volal pozdě v noci — bylo…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Zprvu se domníval, že se spletl… Ne, to není tak docela pravda, opravil se v duchu. To nebyla jeho první myšlenka. Žádná první myšlenka mu hlavou nebleskla, pouze reakce. / Byl otřesený. / Leslie Hawkwoodová! / Spatřil ji okénkem taxíku, jak mluví s jakýmsi mužem u jižního okraje vodotrysku na Plaza de Mayo. Taxikář se pomalu ploužil hustým provozem kolem obrovského náměstí; David přikázal řidiči, aby zajel k…

Více
  • 24. 12. 2024

Seděli na potemnělé verandě osvětlené pouze petrolejovou lampou se staženým knotem. Scofield sotva viděl na tlačítka mobilního telefonu, když vyťukával sérii čísel, která ho spojila přímo s centrem tajných operací v Langley. „Vezmi si druhou linku,“ přikázal Cameronovi, který se natáhl ke stolu pro přístroj. / „Ano?“ pronesl polohlasně nepřirozený umělý hlas. / „Beowulf Agate ještě jednou,“ ohlásil se…

Více
  • 24. 12. 2024

Karin de Vriesová s Drewem se nastěhovali do hotelu Normandie. Drew: „Jen chceme ušetřit ministerstvu zahraničí peníze, Stanley. Jako daňový poplatník na tom trvám!“ / „Ty tvoje žvásty nemůžu poslouchat. Ještě den vydrž v uniformě a se žlutými vlasy. Střežíme vás jak oko v hlavě. Vysvětlím šéfům hotelu, že jste párek počítačových bláznů, které sice nemůžeme vystát, ale dostali jsme příkaz využít…

Více
  • 24. 12. 2024

„Světlano,“ sykl. / Překvapeně zamžikala, že ho vidí, ale úplně zaskočená tím asi nebyla. Než stačila nasadit pobouřený výraz, Metcalfe si v její tváři všiml záblesku radosti, nebo se mýlil? / „Stivo?“ Snažila se mluvit chladně a úsečně. „Přece jsme se dohodli: zítra navečer v parku Sokolniki.“ / „Ale já se nemohl dočkat.“ / Zavrtěla hlavou a bezděčně se zasmála. „Jen se na sebe koukni! Kam se poděl…

Více
  • 24. 12. 2024

Rok 1563 navzdory hladu a moru, jak o tom povím později, byl pro Mespech rokem šťastným. Pobratimstvo mohlo konečně uskutečnit svůj „krásný a dobrý záměr“, dávno zamýšlený a neustále hýčkaný: zakoupit mlýn v Beunách. Až dosud jsme s mletím byli odkázáni na mlýn v Campagnaku, a jakkoliv jeho majitel patřil k našim přátelům a poplatek, jejž vyžadoval, byl rozumný, přesto notně zatěžoval cenu naší…

Více
  • 24. 12. 2024

BÍLÝ DŮM / „Máte tady pana Kleina,“ oznámila Estelle Pikeová kysele a uvedla do Oválné pracovny bledého muže s dlouhým nosem. „Prý s vámi musí nutně mluvit.“ / Prezident Sam Castilla s pokřiveným úsměvem vzhlédl od hromádky spisů rozložených po stole z borového dřeva. Pod očima měl kruhy vypovídající o dlouhých dnech a bezesných nocích. Kývl na jedno z křesel před stolem. „Posaďte se, Frede. Za vteřinku…

Více
  • 24. 12. 2024

Converse se protáhl chodbičkou mezi sedadly ke dveřím a proběhl po koberci v tunelu, který se po patnácti metrech otevíral do potemnělé prázdné čekárny s plastovými sedačkami. Provaz natažený na krátkých sloupcích vedl cestující k jedinému otevřenému východu. Nápisy v němčině, francouzštině a angličtině zavěšené pod stropem směrovaly pasažéry do hlavní haly terminálu nebo dolů po schodech k výdeji…

Více
  • 24. 12. 2024

Alan Swanson seděl na zadním sedadle armádního auta a snažil se zachovat klid. Díval se z okna, bylo pozdní dopoledne a malý provoz na silnicích. Početná pracovní síla Washingtonu se už přesunula na místo svého určení, auta vrčela, telefony zvonily, lidé řvali a šeptali a na příliš mnoha místech popíjeli první drink. Bujará nálada prvních-hodin pracovního dne se vytrácela s blížícím se odpolednem. O půl…

Více
  • 24. 12. 2024