Vysoký muž v šedivém všedním obleku otevřel dveře márnice. Když vycházel, jen taktak že nevrazil oslnivě šedobílým stetsonem do horního futra. Plácl dlaní do betonové stěny a řekl uniformovanému muži před sebou: / ‚Čert aby to vzal, copak se Tonymu stalo?“ / Šerifův pomocník pokrčil rameny: „Možná maléry kvůli ženské. Znáte přeci Tonyho.“ / „Ano, znám Tonyho.“ / Šerifův kráčející stín se protáhl ke…

Více
  • 7. 3. 2025

Podél bazénu se k nám blížil sebevědomě Graff. Za sebou vlekl svůj štěbetající harém a eunuchy. Neměl jsem chuť se s ním bavit, a tak jsem se otočil zády, dokud nepřešel. Sammy hleděl nepřátelsky a zíval. / „Já se potřebuju nutně napít,“ řekl. „Už z toho šilhám. Nechcete se ke mně připojit?“ / „Možná později.“ / „Tak nashle. A nikde mne necitujte.“ / To jsem mu slíbil a Sammy odešel směrem, kde… / …

Více
  • 7. 3. 2025

  / Prešiel som k dverám a zavolal som na chyžnú. Pribehla, pričom sa kĺzala na parketách a pod blúzkou uniformy jej poskakovali drobné prsia. Keď zazrela muža ležiaceho na dlážke, priduseným hlasom vykríkla: / – Je mŕtvy? / – Zamdlel, srdiečko. Prineste vodu a uterák. / Ani nie o tridsať sekúnd pribehla späť, pričom polovicu vody vyliala na koberec. Trochu som Blackwellovi pokropil tvár a uterákom som mu šúchal vysoké…

Více
  • 7. 3. 2025

Skoro osm odtikávaly unavené hodinky, když mě přivítal orchestr klaxonů ranního města. Pocit, že havaruji, mi nedovolil řídit rychleji, v mé hlavě se převalovaly útržky minulé noci s velkým otazníkem, s tím největším kolem Keitha Dallinga. Elegantně mě vyprovodil na velmi prapodivné místo a stejně elegantně zmizel. Dlužím drahému Keithovi příležitost k vysvětlení. Jeho žlutý buick odpočíval na… / Do…

Více
  • 7. 3. 2025

Projel jsem zase pod sloupy Kolosea a areálem nákladních vozů u závozních firem a skladišť dřeva. Vzduch voněl čerstvě řezaným dřevem a pálícím se dieslovým olejem. Podél vysokých drátěných plotů a podél holých zdí prodejen stavebnin postávali a opírali se snědí muži. Zabočil jsem do Pelly Street. / Činžovní čtvrť, kde Donatovi bydleli, byla skupina prkenných domků připomínajících kurníky, postavených…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Nechal jsem nasupeného Galloriniho sedět za volantem a přešel jsem přes ulici. Měděnkou pokrytá mosazná deska u vchodu nesla nápis: „Konkvistador“. Od ní na kousku drátu visela opršelá papírová cedule: „Byt k pronajmutí“. Stěna v síni byla obložena mosaznými schránkami na dopisy, z nichž většina nesla vizitku se jménem nájemníka: žádné z nich jsem neznal. Schránka číslo jedna byla nadepsána…

Více
  • 7. 3. 2025

Za okny vily svítila okna jako důvtip v hlavě vznešené vdovy. Zelené spektrum trávníků a stromů houstlo v jednolitou zelenou tmu. Zaparkoval jsem pod vraty a zatáhl za staromódní táhlo zvonku visícího u bočního vchodu. / Přišla otevřít tělnatá žena v zástěře. Po její ruce zbyl na klice bílý nános mouky. „Copak se děje?“ / „Je prosím slečna Treenová doma?“ / „Myslím, že zrovna nemá čas. Koho mám… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Keď som vyšiel von, lialo ako z krhly. Po uliciach sa valila voda, odnášajúca prach leta dolu k moru. / Čím viac som sa blížil k horám, tým viac pribúdalo vody. Cesta kaňonom pani Broadhurstovej bola skôr brodením sa hore bystrinou. Už dobrú chvíľu predtým, ako som dorazil k jej domu, počul som hučanie neďalekého potoka. / Pred vchodom stálo čierne auto Briana Kilpatricka. Na prednom sedadle sedela odfarbená blondínka,…

Více
  • 7. 3. 2025

Do Rodeo City jsme dorazili po jedné v noci. Bylo to přímořské městečko plné motelů, rozložené mezi dálnicí a pobřežím. Sjeli jsme z dálnice na hlavní silnici. Vedla rovnoběžně s dálnicí a těsně pod ní. Tři motocyklisté v buřinkách se přehnali kolem nás prostředkem silnice. Za zády jim seděly holky s rozevlátými vlasy. / Našli jsme odbočku se značkou CENTERVILLE 20 MIL a zahnuli jsme do vnitrozemí.… / Na…

Více
  • 7. 3. 2025

Dějištěm románu je tu opět slunná Kalifornie, aktéry smetánka oddávající se lahodné nepřetržité siestě v rozlehlých zahradách u chlazených koktejlů nebo si tiše šeptající v intimních přepychových barech „o lásce nebo o deseti procentech“ a neštítící se drsné hry ani zločinu. V zápletce jde ze začátku především o vzácnou starou minci, kterou někdo odcizí a majitelka si najme Marlowa, aby ji soukromě pomohl peníz najít a vrátit do sbírky. Marlowe s…

Více
  • 13. 5. 2023

Tato povídka, svou délkou připomínající novelu, je jednou z mnoha, ve kterých se objevuje postava soukromého detektiva ovšem ne Phila Marlowa. Má podobný smysl pro humor, podobný styl práce, tedy drsný, ale jmenuje se John Evans. / Příběh otevírá dopis odeslaný Fredem Laceym ze zapadlého horského městečka Puma Point. John Evans se s ním má po příjezdu spojit, ale předtím než se ubytuje, si zajde na malou procházku kolem jezera a najde mrtvolu. Prohl…

Více
  • 13. 5. 2023

Ve tři hodiny odpoledne jsem stál v hale Winslowovy rezidence a čekal, až se komorník vrátí. Větší část dne jsem strávil tím, že jsem se vyhýbal okolí kanceláře i bytu a snažil se nesetkat s nikým z oddělení pro vraždy. Byla to sice jen otázka času, než mě předvolají, ale předtím jsem chtěl promluvit s generálem Dadem Winslowem. Dostat se k němu nebyla hračka. / Všude kolem mě visely olejomalby, většinou portréty. V hale stály dále dvě sochy a někol…

Více
  • 13. 5. 2023

Bylo nutno pečlivě uvážit některé věci. Například hluk – ten se ale dá překrýt zesílením zvuku rádia. Možná se nebude muset příliš zesilovat. Třeba vůbec ne. Teď se sakra skoro třásla podlaha, jak to řvalo. Joe Pettigrew posměšně pohledl na svůj odraz v zrcadle koupelny. / „Ty a já jsme spolu strávili už hodně času,“ sdělil svému odrazu. „Jsme prostě kamarádíčkové. Ode dneška bys měl mít nějaké jméno. Budu ti říkat Josef.“ / „Nechoď na mne se svými pot…

Více
  • 13. 5. 2023

O půl sedmé se ozvalo před domovními dveřmi předení fleetwoodu. Když vyšla po schodech, otevřel jsem dveře. Byla bez klobouku. Na sobě měla plášť pleťové barvy s ohrnutým límcem, který se odrážel od jejích platinových vlasů. Zůstala stát uprostřed obývacího pokoje a bezmyšlenkovitě se rozhlížela. Pak hladce vyklouzla z pláště, hodila jej na gauč a posadila se. / „Nemyslel jsem, že skutečně přijdete,“ řekl jsem. / „Ne. Vy jste určitě ten ostýchavý mužíč…

Více
  • 13. 5. 2023

Velký John Masters byl udělaný, tlustý, mastnotou se lesknoucí chlap s hladkými modrými tvářemi a velmi tlustými prsty s dolíčky na kotnících. Hnědé vlasy měl sčesané dozadu a oblečen byl ve vínově rudém obleku s našitými kapsami a hnědé hedvábné košili s vínově rudou kravatou. V ústech měl tlustý hnědý doutník s širokou červenozlatou páskou. / Pokrčil nos, znovu mrkl na kartu, která před ním ležela neotočena, a snažil se potlačit úsměv. „Přidej, Da…

Více
  • 13. 5. 2023