/ PRŠELO I CELÝ DALŠÍ DEN. Když Avedissian s Kathleen přecházeli ten kousek cesty od letištního autobusu ke schůdkům Boeingu 747 TWA, museli si vyhrnout límce. Malý David se s nimi, k jejich úlevě, cítil jako doma, což Avedissian přičítal tomu, jak si Kathleen dokáže získat děti. Strávili s ním a jeho rodiči na letišti pouhou hodinu, ale to úplně stačilo. Spokojeně se Kathleen držel za ruku, když stoupal k…

Více
  • 28. 1. 2025

Jamieson se vrátil do svého pokoje v lékařském domě v devět hodin. Zašel si na večeři do města, protože měl pocit, že potřebuje aspoň na chvíli vypadnout z nemocnice. Objevil italskou restauraci, jejíž atmosféra mu díky reprodukované hudbě a reklamním plakátům na cesty do slunných zemí dala aspoň nakrátko zapomenout na deštivé počasí venku. Ale teď už byl zase zpátky v klášterním prostředí… / Jak je…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Dunbar se ještě podíval na noční zprávy a pak televizi vypnul. Ticho, které nastalo, rušily dešťové kapky, které začaly dopadat na sklo, zpočátku jemně a nepravidelně, vzápětí se však bubnování změnilo v bouřlivý rachot, který ho přiměl přejít k oknu, vykouknout krátce ven a pak zatáhnout závěsy. Rozhodl se, že si půjde lehnout. / Ležel v posteli a vybavoval si předchozí večer. Byl rád, že se znovu…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Steven prohlásil, že by se rád podíval na byt Ann Danbyové. Neměl k tomu žádný zvláštní důvod, ale bylo důležité, aby se o ní dozvěděl co nejvíc, protože byla – dokud se nezjistí nějaký její kontakt – jedinou příčinou nákazy v Manchesteru. Řekli mu, že policie i Veřejná zdravotní služba tam už svou práci skončily, a dali mu klíč, který si měli následující den vyzvednout její rodiče; když…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Venku se hezky dlouho rozednívalo. Steven si všiml, že za pár minut bude půl osmé. Celou tu dobu se všichni společně snažili z Gardinerovy databáze vyždímat nějaké použitelné informace, ale prozatím bez valného úspěchu. Všechno nasvědčovalo tomu, že se ocitli ve slepé uličce. Vstal, aby si trochu protáhl nohy, a přistoupil k oknu. Venku se ranní mlhou snášelo šedavé mžení. Po ulici tiše projel autobus,…

Více
  • 28. 1. 2025

Fenton se vracel k domovu po pobřežní silničce plné zatáček velkou rychlostí. Po všech zážitcích toho večera potřeboval upnout myšlenky na něco jiného a právě na řízení hondy ve vysoké rychlosti se musel beze zbytku soustředit. Za každým zákrutem se vždy vynořil nový, takže motorka jela ve vzpřímené poloze sotva déle než pár vteřin, a pak se znovu nakláněla do zatáčky. Silnice už téměř oschla, pouze…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Lamont Stevena vyšetřil a prohlásil ho za zdravého. Steven hned požádal o povolení, aby si mohl vyřídit pár telefonních hovorů. / „Chcete volat Sci-Med?“ / Steven přikývl. / „Já už jsem sira Johna Macmillana informoval, že jste se nám vrátil mezi živé. Když jste byl přijat, vydal totiž instrukce, že musí dostávat zprávy o vašem zdravotním stavu. Myslím, že ty stráže u dveří stojí také na jeho příkaz.…

Více
  • 28. 1. 2025

Jmenoval se Donald Mason. Řekl bych, že mu bylo asi čtyřicet, a černé vlasy měl na skráních trochu prokvetlé. Tmavé oči hleděly na svět klidně a pohyboval se pomalu a rozvážně. Byl pěkně opálený a jeho úsečný bostonský přízvuk ve mně budil uklidňující pocit, že je to muž na svém místě. / Bylo těsně po poledni a seděl jsem s Mariou v malé kanceláři na americkém konzulátu. Oknem dovnitř pronikal hluk z…

Více
  • 14. 1. 2025

Bylo už po třetí hodině a bostonská doprava už se připravovala na šílenou dopravní špičku. Charles byl obklopen byznysmeny, kteří byli ochotni riskovat svůj život, aby vyjeli na dálnici z města, než se doprava v centru Bostonu úplně zastaví. / Poprvé Charles zastavil u První národní banky na Charles River Park Plaza. Vicepresident banky, se kterým se Charles zběžně znal, nebyl přítomen, a tak musel Charles jednat s…

Více
  • 14. 1. 2025

23. února 1976 tančilo v polotmě po Longwood Avenue několik malých vloček sněhu. Teploměr ukazoval sedm stupňů pod nulou a jemné krystalické struktury, třepetavě se snášející z nebe, zůstaly nedotčené i potom, co dopadly na chodník. Slunce zakrývala nízká clona hustých šedých mraků, stínících procitající město. Vánek od moře přinášel další a další mraky, až se vrcholky vyšších budov zahalily mlhou, takže když se svými křehkými prsty dotkl Bostonu úsvit, paradoxně se zdálo, že je ještě větší tma. Nemělo sněžit, nad Cohassetem však přece vykrystalizovalo několik vloček a vítr je zavál až do města. Pár se jich dostalo na Longwood Avenue a odválo je to rovnou na …

Více
  • 14. 1. 2025

Weehawken, New Jersey / 25. března 2011,20.48 /   / „Tak, Berti, co ta Grazdaniová?“ zeptal se Buda. „Může být někdo ve tvé organizaci její příbuzný? Prý je jí něco přes pětadvacet a je moc pěkná. Skutečná kráska.“ / Berti Ristani seděl za psacím stolem ve své kanceláři v malé průmyslové budově ve Weehawkenu. Jeho kancelář vypadala navenek jako pracoviště bezúhonného stavebního dodavatele. Na stole se…

Více
  • 14. 1. 2025

  / Liek pre svojich pacientov predpíšem podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia, aby som nikomu neublížil. Nikomu nepredpíšem liek, ktorý môže spôsobiť smrť, a nikomu nedám radu, ktorá by mohla smrť zapríčiniť. Neposkytnem žene pesar, ktorý by jej spôsobil potrat. Zachovám počestnosť svojho života a svojej práce… /   / Z HIPPOKRATOVEJ PRlSAHY, / KTORÚ SKLADÁ KAŽDÝ LEKÁR / PRED ZAPOČATÍM SVOJEJ PRAXE /   / …

Více
  • 14. 1. 2025

Všechny citované zdroje jsou sepsány níže, stejně jako ostatní, jež poskytly celkové podklady pro knihu. / Výroční zpráva o životní statistice v Massachusetts 1933-1953. / Výroční zprávy, Massachusettská všeobecná nemocnice, 1821-1967. / Aab, J.C. a kol.: Ošetření spálenin z Cocoanut Grove v Massachusettské všeobecné nemocnici. Phi-ladelphia: Lippincott; 1943. / Bowditch, N.I.: Dějiny Massachusettské všeobecné nemocnice,…

Více
  • 14. 1. 2025

Cassi zaťukala na dveře Robertovy nevelké kanceláře. Vzhlédl od binokulárního mikroskopu a jeho obličej se rozjasnil širokým, nakažlivým úsměvem. Vyskočil tak rychle, aby Cassi objal, až mu židle na kolečkách odjela ke zdi. / „Vypadáš přepadle,“ zkoumavě si ji prohlížel. „Stalo se něco?“ / Cassi uhnula pohledem. Posledních několik hodin pořád mluvila a už toho měla dost. „Jsem jen přetažená. A to jsem si myslela, že psychiatrie bude hračka… / / „Co…

Více
  • 8. 2. 2024

  / Usnul jsem, jako by mě do vody hodil, když telefon po půl hodině znovu zazvonil. Chňapl jsem po něm na první zařinčení, bezděčně, skoro v panice, a učebnice chirurgie, nad kterou se mi zavřely oči, se s žuchnutím svezla z postele na podlahu. Panebože, co je to zas? Sestra měla zoufalý hlas: „Pane doktore, ten pacient, co jste ho prve vyšetřoval, přestal dýchat a puls je nehmatný.“ / „Už tam běžím.“ / Šátravě jsem zavěsil sluchátko a zahájil…

Více
  • 8. 2. 2024