Ukázky

Vůbec venkov je zajímavé místo, jelikož je tam plno vůní a smradů. Vůně jsou třeba v lese a smrady zase v chlévech, i když maminka tvrdí, že ty smrady, to jsou taky vůně, jenže jiné. Já to nechápu a také si myslím, že by těžko někdy použila místo kolínské třeba močůvku. / Což jsem řekl a dostal jsem od tatínka pohlavek. Smála se jen pekelecká babička, ale té je stejně všechno k smíchu, což je k smíchu…

Všichni čtyři jsme se odpoledne loudali k Trojskému ostrovu a udíleli Čendovi poslední cenné rady. / „Hlavně nenápadně.“ / „Lstivě a obratně.“ / „Nesmíš se prokecnout.“ / „Jděte do háje,“ řekl otráveně Čenda. „Víte, jak už dlouho to do mě hučíte? Radši mi řekněte, kde vás najdu, až se budu z kurtů vracet.“ / Máme ve Stromovce takové místo, kde se občas scházíme. Je u rybníka a my jsme ho nazvali Tři…

PEKLO / „Neumíš dávat pozor?!“ / „Pane řidiči, tohle je přechod pro chodce a na semaforu bliká žlutá!“ / „Málem jste ho přejel!“ / „Vy dva se do toho laskavě nepleťte. Starších lidí já si vážím a vždycky jim na přechodu přednost dám. Kam ale pospíchají ti mladí? Přece je ve škole učí, že se mají rozhlédnout, než vstoupí do jízdní dráhy, a tenhle tam napochodoval jako náměsíčník!“ / „No, nakonec…

V naší rodině to vypadá tak, že se schyluje k manželskýmu rozvratu, a táta mě požádal, abych v té věci nic nedělal, jelikož soudí, že bych spíš uškodil, než pomohl. Což mě z jeho strany dost naštvalo, jelikož jsem svou nabídku pomoct myslel vážně. / Máma se vrátila někdy kolem půlnoci a hned druhý den mě pozvala do cukrárny. / Cukrárna na našem sídlišti se vyznačuje tím, že vznikla v bývalým agitačním…

Následujícího dne Pipi, Tomy a Anika vylezli z chýše časně zrána, ale kurekuredutské děti byly na nohou už před nimi. Seděly nedočkavě pod kokosovou palmou a čekaly na bělošské děti, až si s nimi přijdou hrát. Povídaly si kurekuredutsky, uměly to samozřejmě plynně, a smály se, že se jim bílé zuby v černých obličejích jen leskly. / Pak táhl celý houf ke břehu s Pipi v čele. Když Tomy a Anika uviděli jemný…

Bylo jednou jedno mraveniště a tam se narodil mravenec Hračička. Sotva vyskočil z kukly, už ho, chlapíka, vyvedli ven a řekli mu: „Podívej se, tam v tom stromě mají hnízdo včely. Včera jsme jim pod hnízdem uklízeli a včely nám za to slíbily trochu medu. Jdi a přines jej!“ / Ale mravenci Hračičkovi se nechtělo. Když byl červíčkem, pořád si jenom hrál, a teď už má hned pracovat? Šoural se pomalounku a zdálo se…

HOLUB JE NEMOCEN / Něco mi ovšem vrtá hlavou, zda ti létající pošťáci si cestu nějak neulehčují. Jestli třeba někde na letišti nečekají jen na letadlo a nenechají se donést buď do Ameriky, nebo do Austrálie. Byli by tam jedna dvě. Třeba holub. Ale propánečka, on už se vrátil.Jen to zasvištělo vzduchem a buch do trávy! Holube! Honem vodu! Kdepak, nechtěl. Tak ždibeček jídla. Ani to ne. Nic. „Doktora…“… / …