Kým som sa vrátil do prístavu, začalo sa predčasne stmievať. Keď som prechádzal okolo kancelárie, oblohu preťal jasnobelasý blesk, zjavila sa biela žiara a zaburácal hrom. Prebehol som pomedzi prvé ťažké kvapky dažďa a vstúpil som na loď. / Bola zamknutá, tak ako som ju opustil, bezpečnostný systém bol zapnutý. Meyer sa ešte nevrátil. Môj odkaz ležal na pôvodnom mieste. Meyer do nitky premoknutý dobehol o desať…

Více
  • 14. 1. 2025

Jelikož jsem nemohl najít Meyera, usoudil jsem, že je vhodný čas k tomu, abych vyhledal Eleanor Ann Harderovou. Od Vana jsem měl její telefonní číslo i adresu. Když zvedla sluchátko, řekla mi, že se právě vrátila ze služby, ale pokud přijdu okamžitě, že si můžeme promluvit. / Harderovi obývali dřevěný domek, který stál na malém pozemku, jenž byl zarostlý tolika stromy a keři, že sám domek nebylo z ulice málem…

Více
  • 14. 1. 2025

Bylo skoro devět hodin, když Bonny kráčela tmavou ulicí k bytu Paula Darmonda. Byla ráda, že se může vzdálit od oblastí ozářených neony. Chodníky tu byly úzké, betonové desky vychýlené kořeny jilmů, kroky v neosvětlených místech nejisté. Procházela čtvrtí rodinných dvojdomků – v rozsvícených oknech občas zahlédla nohy na stole, rozložené noviny, děti nad domácími úkoly u vyklizených jídelních stolů. / …

Více
  • 14. 1. 2025

Hodiny strávené na coyotepecké silnici odkrojily příliš velkou část Eneliova času, kdy nám mohl být k dispozici. Řekl, že průzkum nevyznačené cesty budeme muset odložit na později. / Zavezl nás do centra města. Děvčata z Guadalajary měla v plánu dopoledne nakupovat a dát si pozdní oběd na terase Marquésu, kde jsme se k nim měli připojit, pokud bychom přišli včas. Jinak se uvidíme po siestě. Ale na oběd bylo…

Více
  • 14. 1. 2025

Přítel přítele, distributora nezávislého filmu v Miami, mi našel lesklou fotografii osm krát deset mladého Ruffina Marina v živých barvách. Vytištěné údaje na zadní straně uváděly, že se dívám na Marka Hardina, hvězdu nového filmu od Feature Masterworks, uvedeného do kin s názvem Osudové prázdniny. / Ruffi se mi díval přímo do očí. Byl pěkně opálený. Měl husté lesklé černé vlasy, které se mu kroutily…

Více
  • 14. 1. 2025

Nakonec v Torontu objevil starého kamaráda, profesora Danielsona, který dobře Waterburyho znal a byl ochoten pokusit se věc zařídit. Dal Danielsonovi číslo do motelu a poprosil ho, aby zavolal Waterburymu co nejdříve. Kdyby Danielson zjistil, že Waterbury není schopen nebo ochoten spojit se s Meyerem a domluvit si s ním tajnou schůzku, zavolal by. / Nezbývalo, než čekat a pokoušet se strávit sendvič s rostbífem, který mi…

Více
  • 14. 1. 2025

Spal som ako medveď v zime a zobudil sa svieži do hmlistého, daždivého rána. Meyer už vstal a odišiel. Zvyčajne necháva dlhé odkazy. Na tomto bolo napísané: /   / 8.10 raň. v jed. Potom Dr. S. /   / Kým som zišiel do jedálne, bol preč. Čašníčka ma zaviedla k stolíku pre dvoch v kúte pri okne malej jedálne. Bol stadiaľ výhľad na prázdne, mokré tenisové dvorce. Medzi stromami v diaľke som videl kúsky takmer… / …

Více
  • 14. 1. 2025

Procházel jsem se s Meyerem za zlatého slunečního svitu večera, kdy se už snížil počet aut i smog dopravní špičky. Půl tuctem bloků jsme došli k malému baru ve starém hotelu. Starší místní byznysmeni stáli u baru, popíjeli drinky, tvářili se důležitě a hráli kostky s obrázky karet na poker. Na první pohled vypadali jako důležitá skupina, jako mocná struktura. Ale jakmile se oči přizpůsobily tmě po přechodu…

Více
  • 14. 1. 2025

Ten večer nebyl ani trochu trapný, jelikož Evan Lawrence nepatřil k lidem, kteří by něco takového dopustili. Hádal jsem mu tak kolem čtyřicítky, o deset dvanáct let víc než jeho ženě. Měl široký obličej s hrubými rysy, hnědé, sluncem vyšisované vlasy, tupý nos a uštěpačný úšklebek. Byl velmi osmahlý, jako člověk, který je ustavičně na vzduchu, a kolem očí měl od smíchu vyryté vějíře vrásek. Měřil…

Více
  • 14. 1. 2025

V pátek dopoledne v jedenáct došel Alex kolem břehu k Proctorovu srubu se dvěma udicemi a navijáky. Když byl od branky asi jen sto stop, vyšla mu Celia M’Gannova naproti. / „Čekala jsem vás už včera, pane Doyle.“ / „Omlouvám se a mrzí mě to, ale něco mi do toho přišlo.“ / „Co to máte za hrozné modřiny a odřeniny na pažích a na nohou? Upadl jste někam?“ / „Jen do spárů šerifova zástupce. Přišel si se mnou trochu…

Více
  • 14. 1. 2025

Milý čtenáři, / já sám patřím k lidem, kteří úvody a předmluvy vždycky přeskakují a jdou rovnou k věci. Pokud k nim patříš i ty, prchni hned z této stránky a vrhni se rovnou do příběhu, který je tu skutečně důležitý. Pokud ale patříš k té skupině čtenářů, které hlodá zvědavost (a přiznávám, že k ní občas patřím také), dovol mi, abych ti v krátkosti pověděl o této knize něco, co ti, doufám,…

Více
  • 14. 1. 2025

Onoho odpoledne zavolal do redakce Barcelonského deníku pouliční prodavač květin a nechal Miquelovi vzkaz. Muže, kterého jsme mu popsali, viděl obcházet vilu kolem dokola jako nějaký přízrak. Když Miquel přišel na třídu Avenida Tibidabo 32, bylo již po půlnoci. Ulice se proměnila v ponuré a opuštěné údolí, do něhož mezi listím stromů pronikaly záblesky měsíčního svitu. Ačkoli Miquel Juliána neviděl už…

Více
  • 14. 1. 2025

LUCILLE BRONSONOVÁ / Zastala v obývačke, hlavu nachýlila na jednu stranu a pokúšala sa zachytiť, čo vraví ten Keefler Leemu, ale hovoril celkom potichu. V tichosti malého domu počula len vzrušený pulz vlastného srdca, ťažké búšenie v hrdle. Nijako sa nedalo zistiť, či Keefler vie toho veľa alebo len málo. Nepáčil sa jej jeho pohľad. Mal zlé mudrácke očká a pozeral na ňu pohľadom, ktorý pridobre poznala. / Prešla cez…

Více
  • 14. 1. 2025

Vystoupil jsem z výtahu doprostřed společnosti. Zlaté koberce, vysoké a pružné. Klimatizace zpracovávala množství kouře a tělesného tepla. Hukot a drmolení metů současných konverzací. Dva muži v červených kabátech u baru doplňovali impozantní recepční místnost Development Unlimited. Číšnice si opatrně razily cestu mezi hosty s tácy koktejlů a jednohubek. Dívka ve zlatých minišatech, zlatém kovbojském… / …

Více
  • 14. 1. 2025

„Sadnite si,“ povedal Sam Kimber Stanialovi. Podišiel k malej výkonnej chladničke vstavanej v stene obloženej drevom. „Dáte si so mnou pivo, pán Stanial? Raz, keď som mal tuším dvadsaťtri, vybral som si naozaj pekný pozemok. Peniaze som zložil skôr ako nejakí pracháči z Tampy, pretože som občas chodil poľovať s chlapíkom, čo to vlastnil a musel to predať a presťahovať sa do nejakého vyššie položeného kraja…

Více
  • 14. 1. 2025