Jen málokterému autorovi, nepocházejícímu z anglosaské oblasti, se podařil takový úspěch, jako dnes zřejmě (a u nás rozhodně) nejpopulárnějšímu polskému spisovateli Andrzeji Sapkowskému. Osobně se tomu ale příliš nedivím – Sapkowského imaginární svět, svět zaklínače Geralta, trubadúra Marigolda, čarodějek Visenny a Yennefer a princezničky Ciri, je našemu čtenáři zřejmě mnohem bližší než svět artušovských legend a severských ság. Čeští čtenáři svů…

Více
  • 13. 5. 2023

”U všech bohů,” couvl strážný a spustil lampu. ”Co se mu stalo?” / ”Pusť nás, dobrý muži,” požádal tiše Geralt, podpíraje v sedle zhrouceného Marigolda. ”Spěcháme. Vidíš přece.” / ”Vidím,” polkl zbrojnoš slinu, prohlížeje si básníkovu sinalou tvář a sedlou, zčernalou krev na jeho bradě. ”Raněný? Vypadá to dost ošklivě, pane.” ”Spěcháme,” opakoval Geralt. ”Jsme na cestě od svítání. Pusťte nás, prosím.” / ”Nemůžeme,” ozval se druhý strážný. ”Brána je otevře…

Více
  • 13. 5. 2023

Analíza byla stejně jako my všichni dítětem této doby. Její máma, kterou jsem neznal, pocházela z Plocka, odkud utekla přes zelenou hranici do Bundesrepubliky. Byla tehdy právě v nechtěném těhotenství, čekala Analízu. Za nic na světě by nedostala pas ani osvědčení Kurie. Skončila ve Schneidemühlu, dříve Pile. Tady, horečnatě se shánějíc po lékaři – abtreiberovi, se seznámila s jistým německým inženýrem. Ruck – zuck se zamilovali, vzali se a rozho…

Více
  • 13. 5. 2023

  / Elame blath, Feamnewedd / Dearme aen a’cáelme tedd / Eigean evehenn deireádh / Que’n esse, va en esseáth / Feamnewedd, elame blath! /   / Kvítek / ukolébavka a oblíbené rozpočitadlo elfských děti /   / Vskutku, pravím vám, nyní nadchází věk meče a sekyry, věk vlčí. /  Nadchází čas Bílé Zimy a Bílého Světla, čas Šílenství a Nenávisti; Tedd Deireádh – Čas Konce. Svět zahyne v mrazu a neobrodí se, než východem nového slunce. Znovuzrodí se ze Starší Krve – Hen Ich…

Více
  • 13. 5. 2023

  / V poledne vyzvrátila vše, co předtím snědla. Pak omdlela. Když přišla k sobě, odplazila se do stínu nedalekého balvanu, tam se svinula do klubíčka a stiskla si rukama bolavé břicho. / Před západem slunce už zase kráčela dále. Trhaně jako loutka. Častokrát padala, vstávala a šla. / Šla. Musela jít. /  

Více
  • 13. 5. 2023

XI. / „Lež klidně, Vesemire, nehýbej se!“ To byla první slova, která uslyšel, když se probudil. / „Jsi v bezpečí, neboj se,“ podíval se, kdo na něj mluví. Byla to ona, Reena, ta krásná dívka z vesnice. To není možné, starají se o něj! Postarali se o raněného zaklínače. Nemohl tomu uvěřit. Stávalo se to velmi zřídka a jemu se to stalo asi popáté, a to už byl v tolika městech a vesnicích. Vždy se postarat sám o sebe, nedůvěřovat nikomu. Jen sobě a svému …

Více
  • 13. 5. 2023

V Thébách vládl kdysi král Láios s královnou lokastou. Neměli děti. Toužili po synovi, který by jednou převzal vládu, a toužili marně. / I vyslal král do Delf posla, aby se zeptal ve slavné věštírně, čím usmířit hněv bohů. Posel se vrátil s hroznou věštbou, která králi vzala dech: / „Narodí se ti syn a s ním vstoupí pod tvou střechu neštěstí. Sám přijmeš z jeho ruky smrt.“ / Zdrcený král oznámil věštbu manželce a královna proplakala celé noci, zlá předtuc…

Více
  • 13. 5. 2023

Tak jsem si spočítal, že bych nadělal třikrát tolik práce než vy, kdybych pořád něco nehledal. Doma to ještě jde, doma hledám obvykle pouze brýle, protože bez nich nemohu nic najít. Nejčastěji tedy jimi hledám stránku, co jsem dopsal před deseti minutami. / Na chalupě však hledám kromě brýlí i „psí polštářek“. Psí polštářek není poduška, na které spí pes. Je to začuněný, zavápněný a pocementovaný polštářek, na který by si žádný čistotný a distingova…

Více
  • 13. 5. 2023

V každé vesnici jsou nejmalebnější ty cípy, které zastavěli chudí, a ty jsou obyčejně na stráních. Bohatí se vždycky pohodlně rozsadili na rovině okolo návsi, měli snadný vjezd do statku, dvůr, že by se tam mohl pořádat jarmark, a všude spoustu místa, protože na to měli. Nemám rád velké prostory, asi proto, že jsem v nich nevyrostl a že se mi vždycky zdály být nevlídné. Taky že byly, protože za vraty každého statku nikdy neběhal pes, ale hned ber…

Více
  • 13. 5. 2023

Nejelo se na Jitřenku, jelo se na tábor. Na opravdický tábor. Zvláštní družina, sestavená ze starších členů oddílu – byli to Vlasatka, Kulich, Kutilka a Modrásek – odjela i s Voloďou, který tuto skupinu vedl, již ve čtvrtek. Měla dovézt na tábořiště krajinky a prkna z pily i slámu ze zemědělského družstva, dále obří stan z vojenské posádky, který velitel slíbil oddílu na celý tábor, a nakoupit v Jednotě potraviny na první dny vaření. V sobotu pak…

Více
  • 13. 5. 2023

“Opravdu už zbývala jenom tahle cesta?” nahlas se zeptal SS-Sturmführer Wilhelm Jeschke sám sebe. / “Kratičkááá cestičkááá!” rozeřval se vzápětí šíleným smíchem. / Pak, se slabým pufnutím, rozehnaly tmu kremační pece oranžovomodré plameny, na desetinu výkonu stažených, progresivních plynových hořáků. / V očích hlavy trčící do předpeklí se objevil naprosto nevěřící výraz.

Více
  • 13. 5. 2023

Krylogie: / Knihu s názvem Krylogie připravil Karel Kryl z textů čtrnácti svých padesátiminutových autorských pořadů, vysílaných rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa do roku 1989. O vztahu mezi nahrávkou vysílaných pořadů a textem knihy je pojednáno v Textologické poznámce. Bohužel se nám nepodařilo zjistit přesná data premiér jednotlivých pořadů ani data jejich vzniku. Z podtitulu knihy vyplývá, že pořady byly vysílány od roku 1975, z Krylova dopisu…

Více
  • 13. 5. 2023

Rozhovor Miloše Čermáka s Karlem Krylem /  Když jsi v Listopadu přijel, lidé tě vítali se slzami v očích. Obdivovali tě. Legenda KAREL KRYL se tyčila mezi nebem a zemí. Jaký to byl pro tebe pocit? / V první chvíli nádherný, samozřejmě. Ale pak jsem si uvědomil, že vlastně nejsem živý zpěvák, ale pomník. Dlouhodobě nepřítomný člověk se dostává do situace mrtvého. Vazba mezi ním a ostatními lidmi neexistuje. Takový člověk se nemůže zkompromitovat – například tím, že …

Více
  • 13. 5. 2023

Tak nám ta poslední tři pokračování mého průseriálu proběhla v náladě ponuré. Jako by nebylo bývalo se čím těšit. Jest pochopitelno, že nelze poetovi toliko truchliti. Leč v oné kritické době bylo mi převážně nikoli do smíchu. Ale slibuji, že se ještě v tomhle pořadu budeme zabývati tou legračnější, onou přežívající a národu v depresi trpce potřebnou veselicí přes skřípot zubů. V roce 1970 vznikaly leč ještě písně zamyšlené, ne-li truchlé. / Má druh…

Více
  • 13. 5. 2023