Vrah Annie Boonové měl zřejmě starosti. Nemusel se bát, zatím o něm policie neměla tušení. Ale na něco si vzpomněl, začal počítat, co udělá policie teď, zvedl telefon a to byla možná celá chyba. / Vrah zatelefonoval dítěti. / Vrah zatelefonoval Monice. / Vrah ji požádal, aby neříkala babičce, že s někým mluvila, jenže ona to babičce pověděla, pročež ji Carella a Kling navštívili. / Poznala Klinga, sotva vstoupil do…

Více
  • 26. 1. 2025

Bonn. / Hlavní město Spolkové republiky Německo od roku 1949. Počet obyvatel se zdvojnásobil a dosáhl tří set tisíc, jakmile se zde usídlil Bundestag a vláda. Stojí na břehu Rýna a vzhlíží k Sedmihoří na protějším břehu. Adenauerallee, pojmenovaná po prvním kancléři demokratického státu Konrádu Adenauerovi, se táhne téměř souběžně s řekou. Říká se, že právě rozhodnutím samého Adenauera se toto… / …

Více
  • 26. 1. 2025

Nikdy jsem si nezvykl na velké metropolitní letiště v Caluse, které teď sloužilo třem městům. Když jste kdysi šel někomu naproti, prostě jste čekal v jediné odbavovací hale, až sem začnou proudit cestující. Teď ale žijeme v moderní době. Na letišti Calusa-Brandenton-Sarasota, zjednodušeně nazývaným Calbrasa, mělo své kanceláře pět velkých leteckých společností. Calbrasa, znělo to trochu italsky a na…

Více
  • 26. 1. 2025

V sobotu dopoledne čekal Carella na zprávu z laboratoře o tenisce, kterou našel v krabici s odpadky u El iota, a mezitím obtelefonoval tři nemocnice v nejbližším okolí, aby si zjistil, zda pánovi jménem Sanford El iot neošetřili v některé z nich vymknutý kotník. Napadlo ho sice, že by měl zavolat všem lékařům, kteří mají v těchto končinách soukromou ordinaci, jenomže to samozřejmě nepřicházelo v úvahu; Carella…

Více
  • 26. 1. 2025

Začalo sněžit. Vločky byly velké a mokré a tály, jen co se dotkly asfaltu, tály na střechách automobilů a na poklopech odpadkových kontejnerů, stojících vedle mokrých schůdků před činžovními domy. Na kamenné zdi ohraničující park, svažité půdě a kamenech, jež z ní čouhaly, se začal usazovat sníh – sice lehce a jen místy, ale přece jen se nerozpouštěl. Roger kráčel podle té zdi s mdle bílou, téměř…

Více
  • 26. 1. 2025

Vrátil se do kostela ještě jednou v pátek v poledne 1. června. Nejdřív se telefonicky zeptal, jestli si bude moct znova prohlédnout farářovy papíry, a otec Oriella řekl: Prosím, beze všech obtíží, on sám má schůzi na diecézi ve městě a nebude v kanceláři skoro celý den. „Kdybyste potřeboval pomoc,“ dodal, „Marcella Bella je vám k dispozici.“ / Marcella Palumbová byla náhodou na obědě, když tam Carella…

Více
  • 26. 1. 2025

Ve ztichlé služebně četli o něco později zápisy doktora Jasona Leviho. / 5. ledna / Jméno pacientky je Tina Karin Sachsová. Je rozvedená a má pětiletou dceru. Žije ve městě a její zaměstnání nese s sebou živý společenský styk, což byl jeden z důvodů, proč váhala vyhledat lékařskou pomoc. Prohlásila, že se na Nový rok rozhodla skončit se svým návykem. S narkotiky začala v sedmnácti letech a v současné době je…

Více
  • 26. 1. 2025

Pátek. / Město bylo hotová tundra, tolik sněhu jste v životě neviděli, pokud jste se náhodou nenarodili a nevyrostli na Aljašce, a ani pak možná ne. Sníh ležel na všem. Sníh ležel na střechách, na zdech, na chodnících, na ulicích, na popelnicích, na automobilech, na květináčích a dokonce i na lidech. Kamaráde, to teda byla sněhová kalamitka. Bylo to horší než Velká sněhová vánice z roku 1888, lidé, kteří…

Více
  • 26. 1. 2025

Té neděle, 13. ledna v osm hodin ráno, jeli Meyer a Carella do města tam, kde společnost Luxusní limuzíny pro exkluzivní klienty měla své vozy. Garáž byla v úzké uličce na calmpointské straně starého tunelu v přístavní hrázi. Bylo to vhodné umístění mezi benzínovou stanicí a velkoobchodem s pneumatikami. Nad vchodem do garáže bylo návěstí, na němž černá písmena na bílém podkladu hlásala, že zde se dají…

Více
  • 26. 1. 2025

Kubánci, kteří hledali Alici Carmodyovou, ji konečně našli v pondělí ve tři hodiny odpoledne. Jeden z nich se jí zeptal: „Kde je Jody?“ Ale měl tak příšerný přízvuk, že Alice zprvu nechápala, co chce. „Kdo?“ zeptala se a on jí vlepil facku. / Páni, pomyslela si, to je teda něco, jak se ty zatracený Hispoši roztahujou v Miami Beach. Za chvíli se začnou roztahovat snad i v Kansasu. Sama ani nevěděla, kde Kansas…

Více
  • 26. 1. 2025

Vyšla právě z kanceláře pana Mergenthalera a zamířila do oddělení cen, když ji zastavil Jerry Schneider a prohlásil: „Noro, vadilo by ti, kdybych ti něco řekl?“ / „A co mi chceš říct?“ zeptala se. Dost spěchala, protože pan Mergenthaler jí přikázal, aby k cenařům odnesla faktury, Jerry byl však roztomilý šestnáctiletý student, který přes léto pracoval pro Mergenthalera a Harrise, a ona nechtěla, aby to…

Více
  • 26. 1. 2025

Výpověď umírajícího je důkaz, který soud připouští, ale Ambrose Harding ještě zdaleka neumíral. Měl vlastně ohromné štěstí. Kdyby byla do něho střela vnikla o něco níž a trošinku víc doprava, mohla mu roztříštit páteř. Ale i kdyby nakrásně páteř a zadní žebra minula, mohla projít plící, roztříštit přední část žeber a vyjít ven hrudníkem – v tom případě by ho byli okamžitě operovali a ležel…

Více
  • 26. 1. 2025

TUČŇÁK DONNER zvolal Olliemu až v neděli v poledne. Seržantovi v centrále se představil jako William Donner, což mu nic neříkalo, dokud Donner poněkud netrpělivě nedodal: „Tučňák Donner, vyřiďte mu, že volá Tučňák Donner.“ To už seržant pochopil, že jde jasně o práskače. Okamžitě ten hovor spojil. / „Měl byste vašim lidem říct, aby poslouchali, co se jim říká,“ stěžoval si Donner. / „Proč? Co se…

Více
  • 26. 1. 2025

N /   / Ze seznamu bylo jasné, že zloděj hledal balzamovanou mrtvolu muže asi dvaačtyřicet let starého, hnědovlasého a hnědookého, s výškou 180 cm a váhou 83 kg. Krátce řečeno, zloděj hledal Anthonyho Gibsona, což mě přivedlo zpátky na úplný začátek. Potlačil jsem nutkání zahihňat se. / Velký chlap jako já vypadá hrozně praštěně, když se chichotá, obzvlášť pokud právě stojí na rohu ulice a čeká na…

Více
  • 26. 1. 2025

V pátek prvního dubna v sedm hodin ráno si pokojská v hotelu Shelby Arms povšimla, že dveře pokoje 307 jsou maličko pootevřené. Zvědavě nakoukla dovnitř, pak je pootevřela o trochu víc a vstrčila do nich hlavu. Na lůžku ležel tváří dolů muž oblečený jen v bílých slipech. Zátylek měl zalitý krví. Pokojská pokývala hlavou, nechala dveře otevřené, sešla do recepce a nočnímu recepčnímu sdělila, že nahoře…

Více
  • 26. 1. 2025