2 / Když Jay začal pohupovat šarlatovou šňůrou, viděl, že Sophie pozoruje každý jeho pohyb. Cítil se velmi sebejistě. Věděl, že Sophii vyděsil, a bylo mu jasné, že vyděsit otcovu manželku není jinak snadné. Také si povšiml, jak ji vyvedlo z rovnováhy jeho nepokryté přiznání, že si do apartmá přivedl holku. / Raději bych to neměl přehánět, pomyslel si. Pro jistotu ji začnu uklidňovat. Nesmím připustit, aby se…

Více
  • 7. 3. 2025

Když Solly odešel, zašel jsem dolů umýt vůz a při práci jsem uvažoval o tom, co jsem se dozvěděl. / Jestli si Helena namlouvá, že vyzraje na Národní důvěru tak, jak se jí to podařilo s tou předchozí pojišťovnou, tak ji čeká nemilé překvapení. Národní důvěra si ji podá a rozmázne ji po zdi. / Měl jsem dojem, že se musím spokojit s těmi dvěma tisíci šesti sty dolary, které mi dal Dester, a odepsat peníze z té…

Více
  • 7. 3. 2025

3 / Ležel jsem pod dekou na podlaze Davisovy otlučené fordky a potil jsem se. Davis se taky potil, nebo to aspoň tvrdil. / „Bože,“ zvolal, „tady se to poldama jen hemží. A každou chvíli po nás začnou střílet.“ / „Nevadí,“ opáčil jsem. „Do mě se netrefí. Já tu jsem pěkně schovanej.“ / „Ale já ne,“ zasténal Davis a šlápl na brzdu. „Tak, a jsme nahraný. Chtějí, abych zastavil.“ / „Jen klid,“ konejšil jsem…

Více
  • 7. 3. 2025

Dave Fenner si dal nohy na stůl a zhoupl se i se židlí dozadu. Kancelář měl malou, ale slušně zařízenou. Psací stůl byl solidní, s hliníkovým kováním a sněhobílou psací podložkou. Na podlaze ležel koberec na míru, u okna stála knihovna plná právnické literatury. Knihy vypadaly jako nové a Dave se přátelům netajil tím, že slouží pouze jako dekorace pro ty zákazníky, kteří je v kanceláři chtějí vidět.…

Více
  • 7. 3. 2025

Jean vůbec nepřeháněla, když tvrdila, že mám plný stůl nevyřízených věcí. Max Berry pobíhal po mé kanceláři jak tygr v kleci, když jsem tam dorazil. Celé dopoledne jsme probírali Článek o Hammondovi. Dokud byl u mne Max, neměl jsem vůbec možnost promluvit s Jean. / Když jsem se ho konečně zbavil, přišel Jeremy Rafferty se svým povídáním o násilnostech v ulicích města. Bylo to tak výborně napsané, že jsem se…

Více
  • 7. 3. 2025

Část druhá /   / „S ničím mě neotravuj. Musíš všechno udělat sama,“ řekl Ellis a Grace jeho důvěru bez váhání přijala. / Něco v Ellisovi na ni silně působilo. Věděla, že i přes podlou krysí tvář a ošumělý oděv to není obyčejný člověk. Jeho bezohlednost ho pozdvihovala z kolejí obyčejnosti a v jejích očích z něho činila člena vládnoucí třídy, která v ní vždy budila až posvátnou úctu. Jeho…

Více
  • 7. 3. 2025

U Couwayů měli stažené rolety a z šedých zdí domu jako by stoupal opar přítmí. Otevřít přišel doktor: byl bledý a mrkal jako netopýr. / „Dobré odpoledne, poručíku.“ / Na mě jen mlčky pohlédl. Miller mu blýskl před očima odznakem, aby mu dal najevo, že k němu tentokrát nejdeme na návštěvu. Couway ucouvl, sáhl na věšák po klobouku a nasadil si ho. / „Vy někam jdete, doktore?“ / „Ne, nikam. Často chodím s… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Vyplaval jsem z hluboké černé díry s pocitem, že se topím, protože jsem cítil, jak mi po obličeji stéká voda. Byla teplá a jak jsem přicházel k vědomí, docházelo mi, že je to déšť. / “No tak! No tak!” Pobízel mě hlas, který bych poznal všude na světě. “Nic ti není!” / Otevřel jsem oči a viděl, jak se nad vrcholky stromů derou první paprsky svítání a pak jsem se namáhavě posadil. / Zjistil jsem, že mi srdce…

Více
  • 7. 3. 2025

Mac následoval Beana ven z bytu a snažil se zavřít, jak nejlépe uměl, to, co zbylo ze vstupních dveří. Potom se vrátil k Jennifer – zvedl ji z podlahy a opatrně ji položil na postel. Slzy jí stékaly po tvářích a měla rozmazané líčení, ale držela se obdivuhodně dobře. Rána na jejím krku byla velmi mělká. / “Ten čmuchal mě sledoval celé odpoledne,” řekla chvějícím se hlasem. “Postával venku, když jsem ti…

Více
  • 7. 3. 2025

Člun zpomalil, nyní se jen plazil dopředu. Zatroubila lodní siréna a téměř vzápětí se pod jednou z ohromných plachet rozsvítil obdélník světel. Logan byl unavený, přesto však sledoval, jak se pod plachtou odhrnulo do strany několik sítí proti komárům, jako když se rozevírá divadelní opona. Plavidlo pomalu vplulo pod plachtu a dál do zakrytého přístaviště. Nalevo kotvil další člun, stejný jako ten, ve kterém…

Více
  • 7. 3. 2025

„Čtyři jména,“ povzdechl si Mauchly. Zíral na stůl v Lashově kanceláři. Ležely na něm dva listy papíru, které poskytl Silver. Byly stále přeložené. / „Napadá tě, proč Líza označila právě tyhle čtyři?“ zeptala se Tara přes stůl. / Mauchly zvedl papír, na kterém bylo vytištěno jediné jméno. „Gary Handerling. To mi nic neříká.“ / „To je jeden z filtrařů,“ odpověděla Tara. / „Z koho že?“ zeptal se…

Více
  • 7. 3. 2025

MUŽ NA NÁSPU POMALU odtáhl vysílačku od ucha. Tentokrát ji neuložil za opasek, ale do pytle, vedle tlustého paperbacku. Na okamžik se na knížku zahleděl: první díl Proustova Hledání ztraceného času. Potom ji impulzivně vyndal, listoval ušpiněnými stránkami k zahnutému rohu, který si udělal před chvílí. / Pro Water Buffala nebylo čtení přirozenou potřebou. V mládí dělal spoustu rošťáren, takže mu na čtení…

Více
  • 7. 3. 2025

Kuchyň měla úzkostlivě čistou, v troubě pečeni, pod kterou se pomalu opékaly brambory. Cissy se spokojeně rozhlédla. Dokonce i Joovy nedělní noviny uspořádala na konci stolu do víceméně úhledné hromádky. Nebude mít žádné výčitky, když pojedou se Susan do redallského domu a dají si s Dianou šálek báječně umleté kávy z obchodu v Ipswich. Posedí v tom koutku u krbu, kde je vždycky nepořádek a plno… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Do Hotcha Clubu jsem se dostal až hezky pozdě. Když mne opustila Mardi a nečekaně zaskočil Katz, trochu jsem se prošel a lehce procvičil šedou kůru mozkovou. Rozcvička mi nebyla nic platná, ale přece jen mi došlo, že bude možná lepší, když Spencera nechám ještě chvíli v klidu. Jelikož si musím vydělávat na živobytí, vydal jsem se na fotbalový zápas, vrátil se domů, napsal reportáž, poslal ji sportovním…

Více
  • 7. 3. 2025

IV. / Když jsem jel po pobřežní silnici, která v pravém úhlu navazuje na Wiltshire Avenue, všiml jsem si, že naproti řadě stánků – kde se prodává všechno od bublinek v sodovce až k mořským specialitám a v noci, když se tu frajeři a holky ládují, než se začnou v písku muchlovat, je tu pěkný rumraj – stojí oranžovočervený sportovní ford Eda Bennyho. / Zajel jsem na parkoviště, od starého chromajzlíka, který měl…

Více
  • 7. 3. 2025