10 / Otevírám Hemingwayovu biografii napsanou v roce 1985 Jeffreyem Meyersem, profesorem literatury na nějaké americké univerzitě, a čtu pasáž týkající se povídky Kopce jako bílí sloni. První, co se dovídám: povídka „zdá se, popisuje Hemingwayovu reakci na druhé těhotenství Hadley“ (první Hemingwayova žena). Následuje komentář, který doprovodím v závorce svými poznámkami: / „Srovnání kopců s bílými slony,…

Více
  • 22. 8. 2024

Další signály / Havel znaven dlouhou promluvou (během ní dvakrát poklesla ospalému primáři hlava) zmlkl. Teprve po náležité vteřině plné pohnutí ozvala se doktorka: „Netušila jsem, doktore, že umíte tak souvisle mluvit. Vylíčil jste se jako postava pro komedii, jako šeď, jako nuda a nula. Naneštěstí způsob, jak jste mluvil, byl poněkud příliš vznešený. To je ta vaše zatracená rafinovanost: nazvat se žebrákem,…

Více
  • 22. 8. 2024

5 /    Paměť ho neklamala. Krejčovství zůstalo na starém místě a pracovalo se v něm. Bylo umístěno v obchodní místnosti v suterénu, mělo výkladní skříň po celé šířce a vchod z ulice. Oknem bylo vidět dovnitř až na protější stěnu. Švadleny pracovaly před očima všech kolemjdoucích. / V místnosti bylo hrozně málo místa. Navíc se mimo stálé zaměstnankyně… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Když vlak ujíždí z Richmondu k Port Warwicku, začne nabírat rychlost na okraji města, kolem tabákových továren s věčným mrakem štiplavého a nasládlého prachu, kolem řad jednotvárně okrových domků, pokrytých šindelem a táhnoucích se několik mil podél kopcovitých ulic, míjí stovky stříšek, odrážejících bledé světlo svítání, projede netečnou a ospalou periférií s časnou ranní dopravou, hbitě… / …

Více
  • 22. 8. 2024

  Tato kniha není knihou o tom, co Je, ale knihou o tom, co by být mohlo. Její postavy Jsou modelovány podle osob, které se dosud nenarodily nebo Jsou snad v době, kdy píšu tato slova, pouhými nemluvňaty. / Pojednává hlavně o manažerech a inženýrech, V tomto okamžiku dějin, 1952 A.D., závisí naše životy a svoboda především na šikovnosti, představivosti a odvaze našich manažerů a inženýrů a Já doufám, že…

Více
  • 22. 8. 2024

Když Bůh opouštěl místo, odkud řídil univerzum a jeho řád hodnot, odkud odděloval dobré od zlého a dodával smysl každé věci, don Quijote vyšel z domova a nebyl s to poznat svět. Za nepřítomnosti nejvyššího Soudce se totiž svět náhle objevil v celé své zrádné mnohoznačnosti; jediná boží Pravda se rozpadla na sta relativních pravd, o které se lidé podíleli. Takto se narodil Novověk a s ním román, jeho obraz…

Více
  • 22. 8. 2024

Muž z ministerstva zemědělství a rybářství / V pracovně si vypili kávu a vykouřili tenké černé doutníčky, které si M povoloval dva denně. Bond si na nich spálil jazyk. M pokračoval ve vyprávění historek ze služby u námořnictva, které by Bond dokázal poslouchat celý den – vyprávěl o bitvách, tornádech, prapodivných událostech, těsných únicích z náruče smrti, válečných soudech, výstředních… / Byly…

Více
  • 22. 8. 2024

„V tomhle pyznysu moc riziko.“ / Ta slova proklouzla hustým hnědým knírem. Černé oči si beze spěchu změřily Bondův obličej a sklouzly na jeho ruce, které pečlivě cupovaly papírovou zápalku z balíčku, na němž byl nápis Albergo Colomba d’Oro. / James Bond na sobě cítil zkoumavý kradmý pohled, jemuž byl ostatně vystaven už od chvíle, kdy se s tím člověkem před dvěma hodinami sešel v baru Excelsior. Měl vyhledat…

Více
  • 22. 8. 2024

Nikoli dva, ale čtyři dny poté, za východu slunce nad saintgermainským lesem, ležel James Bond na silné větvi košatého dubu a upřeně pozoroval pustou mýtinu, prostírající se mezi stromy, které lemovaly silnici D98, cestu smrti. / Od hlavy až k patám byl zahalen do parašutistického maskovacího oděvu v zelené, hnědé a černé barvě. Stejná látka mu zakrývala ruce a přes hlavu měl přetaženu kápi se štěrbinami pro…

Více
  • 22. 8. 2024

Následující den byl stejně zlatý jako ten první, pouze úlovek awabi se zvýšil na šedesát osm, hlavně díky tomu, že se Bond zlepšil v potápění. / Toho předchozího večera se Kissy vrátila z trhu, kde prodala svůj úlovek, a našla Bonda, jak se svíjel na podlaze v křečích břišních svalů. Její matka se nad ním bezmocně skláněla. Kissy ji zahnala, rozprostřela na podlahu vedle něj měkký futon, svlékla mu plavky a převalila ho na břicho na futon. Pak si mu stoupla na záda a něžně se mu prošla po páteři od zadku ke krku a bolest pomalu ustoupila. Řekla mu, ať klidně leží, a přinesla mu …

Více
  • 22. 8. 2024

FUNEBRÁCKÝ VÍTR / Papája s plátkem kmetky, mísa navršená červenými banány, plody zlatolistu a mandarínky, míchaná vejce se slaninou, káva Blue Mountain – nejchutnější na světě – téměř černá jamajská marmeláda a guavové želé. / Bond jen v šortkách a sandálech snídal na verandě, zíral na sluncem zalitý Kingston a Port Royal a myslel na to, jaké má štěstí a jaké nádherné útěšné okamžiky skýtá jeho…

Více
  • 22. 8. 2024

Část první / Pouhopouhá náhoda / James Bond právě vypil dva dvojité bourbony a teď seděl v odletové hale letiště v Miami zahloubán do úvah o životě a smrti. / Zabíjet lidi patřilo k jeho povolání. Nikdy to nedělal rád. Ale když musel, zabil s vynaložením veškeré své dovednosti a snažil se na to zase co nejrychleji zapomenout. Jako agent Secret Service, který měl před svým pořadovým číslem vzácně používané…

Více
  • 22. 8. 2024

III / „Lanci!“ / Elaine se k němu rozběhla. Objala ho a pověsila se mu kolem krku s bezprostředností školačky, až to Lance překvapilo. / „Ahoj! Tak jsem tady. Jak se máš?“ / Jemně ji setřásl. / „A tohle je Jennifer?“ / Jennifer Fortescueová na něho pohlédla s neskrývanou zvědavostí. / „Moc mě to mrzí, ale Val se zdržel v Londýně,“ řekla. „Má tam zařizovat spoustu věcí, umíte si to… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Problémy, které nás teď v Denveru čekaly, byly zcela jiného rázu než kdysi v sedmačtyřicátém. Buď jsme mohli sehnat další auťák v cestovní kanceláři a jet rovnou dál, anebo tu několik dní pobýt, obrazit pár barů a porozhlídnout se po Deanově otci. / Oba jsme byli ztahaní a špinaví. V jedné restauraci jsme si zašli na záchod. Stál jsem u mušle a močil a Dean se prese mě nemohl dostat k umyvadlu. Uťal jsem to a…

Více
  • 22. 8. 2024

DRUHÝ DEN RÁNO POLÍBÍM MAMKU A DĚTI NA ROZLOUČENOU a Cody mě odveze k nádraží do San Jose. / “Cody, včera v noci jsem měl vizi, jak tlupa tmavejch chlápků podobnejch Raphaelovi a Davidu D’Angelimu a Irwinovi a mě stála ve tmě a na našich černejch prsou se třpytily stříbrný krucifixy a řetězy! – Cody, Kristus znovu přijde.” / “No dyk jo,” radostně mi přikyvuje a bere si svoje brzdařské náčiní, “proto…

Více
  • 22. 8. 2024