Mlčení tatínka, před kterým se ukryla všechna slova, mlčení sto čtyřiceti pěti historiků, kterým zakázali vzpomínat, to mnohonásobné ticho zaznívající z Čech, tvoří pozadí obrazu, na který maluji Taminu. / Nosí dál kávu v hospůdce malého města na západě Evropy. Ale není již obestřena tou září laskavé pozornosti, která k ní kdysi přitahovala zákazníky. Přestala mít chuť nastavovat lidem ucho. / Když…

Více
  • 22. 8. 2024

10 / Otevírám Hemingwayovu biografii napsanou v roce 1985 Jeffreyem Meyersem, profesorem literatury na nějaké americké univerzitě, a čtu pasáž týkající se povídky Kopce jako bílí sloni. První, co se dovídám: povídka „zdá se, popisuje Hemingwayovu reakci na druhé těhotenství Hadley“ (první Hemingwayova žena). Následuje komentář, který doprovodím v závorce svými poznámkami: / „Srovnání kopců s bílými slony,…

Více
  • 22. 8. 2024

Další signály / Havel znaven dlouhou promluvou (během ní dvakrát poklesla ospalému primáři hlava) zmlkl. Teprve po náležité vteřině plné pohnutí ozvala se doktorka: „Netušila jsem, doktore, že umíte tak souvisle mluvit. Vylíčil jste se jako postava pro komedii, jako šeď, jako nuda a nula. Naneštěstí způsob, jak jste mluvil, byl poněkud příliš vznešený. To je ta vaše zatracená rafinovanost: nazvat se žebrákem,…

Více
  • 22. 8. 2024

5 /    Paměť ho neklamala. Krejčovství zůstalo na starém místě a pracovalo se v něm. Bylo umístěno v obchodní místnosti v suterénu, mělo výkladní skříň po celé šířce a vchod z ulice. Oknem bylo vidět dovnitř až na protější stěnu. Švadleny pracovaly před očima všech kolemjdoucích. / V místnosti bylo hrozně málo místa. Navíc se mimo stálé zaměstnankyně… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Když vlak ujíždí z Richmondu k Port Warwicku, začne nabírat rychlost na okraji města, kolem tabákových továren s věčným mrakem štiplavého a nasládlého prachu, kolem řad jednotvárně okrových domků, pokrytých šindelem a táhnoucích se několik mil podél kopcovitých ulic, míjí stovky stříšek, odrážejících bledé světlo svítání, projede netečnou a ospalou periférií s časnou ranní dopravou, hbitě… / …

Více
  • 22. 8. 2024

  Tato kniha není knihou o tom, co Je, ale knihou o tom, co by být mohlo. Její postavy Jsou modelovány podle osob, které se dosud nenarodily nebo Jsou snad v době, kdy píšu tato slova, pouhými nemluvňaty. / Pojednává hlavně o manažerech a inženýrech, V tomto okamžiku dějin, 1952 A.D., závisí naše životy a svoboda především na šikovnosti, představivosti a odvaze našich manažerů a inženýrů a Já doufám, že…

Více
  • 22. 8. 2024

Motto: / Poddanství poníží člověka / do té míry, že je v něm šťasten. / Markýz de Vauvenargues (1715–1747), / francouzský moralista /   / Můj kamarád Felix, kterého znám už drahná léta, žil svého času v Ostravě, v komůrce nejprostší. V sedmdesátých letech jsme se jednoho dne potkali v Dortmundu; nabídl mi přespání – a já s potěšením přijal. V bytě, kromě střízlivého…

Více
  • 22. 8. 2024

DEN PRVNÍ /   / Začíná podzim a stromy žloutnou, rudnou, hnědnou; malé lázně v krásném údolí jako by byly obklopeny požárem. Po kolonádě chodí ženy a naklánějí se k pramenům. Jsou to ženy, které nemohou mít děti a doufají, že v lázních nabudou plodnosti. / Mužů je mezi pacienty mnohem méně, ale jsou tu přece, protože lázně kromě svých gynekologických kouzel posilují prý též srdce. Přesto však na…

Více
  • 22. 8. 2024

Ale to se nikdy neví v přítomné chvíli, zda skutečnost je sen nebo sen je skutečnost; studenti, kteří se řadili před fakultou se svými standartami, přišli tam rádi, ale zároveň věděli, že kdyby tam nepřišli, mohli by mít ve škole potíže. Pražský rok 1949 zastihl české studenty právě v tom zajímavém předělu, kdy sen už nebyl jen snem; jejich jásot byl ještě dobrovolný, ale byl už i povinný. / Průvod…

Více
  • 22. 8. 2024

Muž z ministerstva zemědělství a rybářství / V pracovně si vypili kávu a vykouřili tenké černé doutníčky, které si M povoloval dva denně. Bond si na nich spálil jazyk. M pokračoval ve vyprávění historek ze služby u námořnictva, které by Bond dokázal poslouchat celý den – vyprávěl o bitvách, tornádech, prapodivných událostech, těsných únicích z náruče smrti, válečných soudech, výstředních… / Byly…

Více
  • 22. 8. 2024

„V tomhle pyznysu moc riziko.“ / Ta slova proklouzla hustým hnědým knírem. Černé oči si beze spěchu změřily Bondův obličej a sklouzly na jeho ruce, které pečlivě cupovaly papírovou zápalku z balíčku, na němž byl nápis Albergo Colomba d’Oro. / James Bond na sobě cítil zkoumavý kradmý pohled, jemuž byl ostatně vystaven už od chvíle, kdy se s tím člověkem před dvěma hodinami sešel v baru Excelsior. Měl vyhledat…

Více
  • 22. 8. 2024

Nikoli dva, ale čtyři dny poté, za východu slunce nad saintgermainským lesem, ležel James Bond na silné větvi košatého dubu a upřeně pozoroval pustou mýtinu, prostírající se mezi stromy, které lemovaly silnici D98, cestu smrti. / Od hlavy až k patám byl zahalen do parašutistického maskovacího oděvu v zelené, hnědé a černé barvě. Stejná látka mu zakrývala ruce a přes hlavu měl přetaženu kápi se štěrbinami pro…

Více
  • 22. 8. 2024

Následující den byl stejně zlatý jako ten první, pouze úlovek awabi se zvýšil na šedesát osm, hlavně díky tomu, že se Bond zlepšil v potápění. / Toho předchozího večera se Kissy vrátila z trhu, kde prodala svůj úlovek, a našla Bonda, jak se svíjel na podlaze v křečích břišních svalů. Její matka se nad ním bezmocně skláněla. Kissy ji zahnala, rozprostřela na podlahu vedle něj měkký futon, svlékla mu plavky a převalila ho na břicho na futon. Pak si mu stoupla na záda a něžně se mu prošla po páteři od zadku ke krku a bolest pomalu ustoupila. Řekla mu, ať klidně leží, a přinesla mu …

Více
  • 22. 8. 2024

FUNEBRÁCKÝ VÍTR / Papája s plátkem kmetky, mísa navršená červenými banány, plody zlatolistu a mandarínky, míchaná vejce se slaninou, káva Blue Mountain – nejchutnější na světě – téměř černá jamajská marmeláda a guavové želé. / Bond jen v šortkách a sandálech snídal na verandě, zíral na sluncem zalitý Kingston a Port Royal a myslel na to, jaké má štěstí a jaké nádherné útěšné okamžiky skýtá jeho…

Více
  • 22. 8. 2024

Část první / Pouhopouhá náhoda / James Bond právě vypil dva dvojité bourbony a teď seděl v odletové hale letiště v Miami zahloubán do úvah o životě a smrti. / Zabíjet lidi patřilo k jeho povolání. Nikdy to nedělal rád. Ale když musel, zabil s vynaložením veškeré své dovednosti a snažil se na to zase co nejrychleji zapomenout. Jako agent Secret Service, který měl před svým pořadovým číslem vzácně používané…

Více
  • 22. 8. 2024