Bylo už po třetí hodině a bostonská doprava už se připravovala na šílenou dopravní špičku. Charles byl obklopen byznysmeny, kteří byli ochotni riskovat svůj život, aby vyjeli na dálnici z města, než se doprava v centru Bostonu úplně zastaví. / Poprvé Charles zastavil u První národní banky na Charles River Park Plaza. Vicepresident banky, se kterým se Charles zběžně znal, nebyl přítomen, a tak musel Charles jednat s…

Více
  • 14. 1. 2025

23. února 1976 tančilo v polotmě po Longwood Avenue několik malých vloček sněhu. Teploměr ukazoval sedm stupňů pod nulou a jemné krystalické struktury, třepetavě se snášející z nebe, zůstaly nedotčené i potom, co dopadly na chodník. Slunce zakrývala nízká clona hustých šedých mraků, stínících procitající město. Vánek od moře přinášel další a další mraky, až se vrcholky vyšších budov zahalily mlhou, takže když se svými křehkými prsty dotkl Bostonu úsvit, paradoxně se zdálo, že je ještě větší tma. Nemělo sněžit, nad Cohassetem však přece vykrystalizovalo několik vloček a vítr je zavál až do města. Pár se jich dostalo na Longwood Avenue a odválo je to rovnou na …

Více
  • 14. 1. 2025

Weehawken, New Jersey / 25. března 2011,20.48 /   / „Tak, Berti, co ta Grazdaniová?“ zeptal se Buda. „Může být někdo ve tvé organizaci její příbuzný? Prý je jí něco přes pětadvacet a je moc pěkná. Skutečná kráska.“ / Berti Ristani seděl za psacím stolem ve své kanceláři v malé průmyslové budově ve Weehawkenu. Jeho kancelář vypadala navenek jako pracoviště bezúhonného stavebního dodavatele. Na stole se…

Více
  • 14. 1. 2025

  / Posunul jsem se na loktech ještě o kus a byl jsem z maliní venku. Porost byl hustší, než vypadal, a strmý svah zákeřnější, než se zdálo možné. Krk jsem měl poznamenaný změtí škrábanců, z nichž některé šly hluboko do masa, levé předloktí jsem si při nedobrovolném sestupu roztrhl až na kost. Pravačka byla ale v pořádku a vysoký chlap v hauberku stál otočený zády patnáct kroků ode mne. Právě kvůli…

Více
  • 14. 1. 2025

NEMILOSRDNÝ / Za úsvitu jsme všichni tři, Umwald, Rezka a já, vyráželi k Fenidongu. Měsíc byl před třetí čtvrtí, jeli jsme, jak nejrychleji to v šeru šlo. Studený vzduch z nás brzy vyhnal zbytky ospalosti. Začínal jsem cestu do města a zpět znát jako svoje boty. Absolvoval jsem ji v sedle, na kozlíku povozu a dokonce i po svých. / Můj plán byl jednoduchý. Císař si možná ve Fenidongu platil celou armádu poskoků, ale…

Více
  • 14. 1. 2025

Za soumraku, než jsem se snad podvacáté odlepil od barového pultu, se vedle mě někdo vmáčkl a ozval se známý hlas. / „Pohár vína.“ / „Potřebuji pomoc,“ řekl jsem bez ohlížení. / „Proč bych vám měl pomáhat?“ / „Dám vám jistou informaci.“ / „Zkuste to,“ přikývl Lasička a přisunul si pohár. / „Strašný podnik. Ani nádobí tu neumývají.“ / „Existuje ještě další skupina, která loví děti.“ / „To už vím.“

Více
  • 14. 1. 2025

Svět se utápěl v bílé mlze a stromy okolo se v prudkém větru ohýbaly hned na jednu a hned na druhou stranu. Chtěl jsem se rozhlédnout, ale vlastní tělo mě neposlouchalo. Zazněl buben. Monotónní rytmus pronikal hluboko do nitra mozku a probouzel vlny trýznivé bolesti. Potom někdo zavěsil do mlhy ohnivou kouli. Sálala žárem, kůže na temeni se mi začala škvařit. Pokusil jsem se objevit hlupáka, který kouli do prostoru…

Více
  • 14. 1. 2025

Při probouzení se prozradí každý – pokud ho sledují v okamžiku návratu vědomí ze zapomnění. John F. Kovář otevřel oči a rychle je zase zavřel. Ležel na nemocniční posteli s převázanou nohou a zabandážovanou hlavou, před postelí postávali dva muži a hovořili spolu. V kritickou chvíli si ho nevšímali. Stačil ještě zaregistrovat zamřížovaná okna a skutečnost, že jeden z dvojice nebyl lékař, i když na…

Více
  • 14. 1. 2025

Za dvě hodiny jsem osaměl s předběžným seznamem materiálu, který jsme s sebou plánovali vzít. Bylo toho víc než dost, připadalo mi, že se Jan Petr chystá do minulosti přestěhovat menší městečko. / Já teď ale musel vyřešit mnohem důležitější problém – jak nás dostat bezpečně tam i zpět. Při skoku docházelo k přesunu časoprostorového kontinua, které jsme my, bytosti omezené na vnímání čtyř dimenzí,…

Více
  • 14. 1. 2025

Vlnila se na parketu s přivřenýma očima způsobem, který každému chlapovi v okolí prozrazoval, že to má ráda. Ňadra neměla podle poslední zvrácené silikonové módy, ale spíš menší než větší, zato pevná a lákající dlaň k doteku; k tomu nohy delší, než se zdálo možné. V pupíku se jí blyštil nějaký kamínek, na tvářích třpytky. Staří dobří Guns N‘ Roses hrábli hlouběji do strun, prohnula se, jako…

Více
  • 14. 1. 2025

Bamegi postupoval pomalu, obezřetně, současně naprosto tiše. Stopy ho vedly zřetelně, ale těla, která nacházel, nabádala k maximální opatrnosti. Vojáci, Kuzbos bez očí s rozmačkaným hrudníkem, Darnet s Varnetem, jeden s proťatým krkem, druhý bez ruky. Neumřeli stejnou smrtí, jak občas rádi žertovali. / Koniáš, ninja to jméno nevyslovil nahlas, jen si ho představil před očima. Pak se narovnal a otřel si vlasy, aby…

Více
  • 14. 1. 2025

Poryv větru nadzvedl kůži zavěšenou ve dveřích a zaplnil chalupu změtí vířícího listí; plameny loučí zaplápolaly a zhasly, vzduch zaplnil pach dýmu. / „Zavřete.“ / Hlas nebyl vzteklý ani panovačný, pouze unavený / „Ano, pane,“ zazněla odpověď, podlaha zapraskala pod spěšnými kroky, vzápětí zarachotil stůl a někdo se zaduněním upadl na zem. / „Promiňte, pane.“ / V omluvě se skrývala bolest. / „Nehýbejte se,“…

Více
  • 14. 1. 2025

Leermanův dům vypadal ve dne ještě lépe než v noci. Dům bohatého muže, který má rád pohodlí. U dveří stál jediný livrejovaný hlídač, a když jsem přicházel, nepohnul se na jeho tváři ani sval. Musel jsem vypadat příšerně, v zakrváceném, očouzeném a na mnoha místech rozervaném kabátu, s obličejem připomínajícím roztříštěný meloun. / „Jdu za panem Ochinotem, měl by být hostem pana Leermana,“ řekl…

Více
  • 14. 1. 2025

Byl to pěkný dům na dobrém místě, až mě překvapilo, jak pěkný dům to je a jak dobré místo. Pro takové lidi obvykle nepracuji. Honosná, reliéfy zdobená fasáda, park bez pořádného plotu oddělený od ulice jen malou zdobnou zídkou. Majitel musel být dostatečně bohatý na to, aby si dnem i nocí platil muže, kteří ho ochrání před zloději, vrahy a zabijáky, prostě takovými týpky, jako jsem já. / Poprvé mě… / …

Více
  • 14. 1. 2025

Byl příjemný jarní den s větříkem čechrajícím ještě svěže zelené listy bříz a lip. Starý Joshua se při poslední fázi práce stejně zapotil. Byl však spokojený, dřevěná socha muže s umělým okem a monstrózní paží konečně stála. Zbývalo jí dát tvář, natřít a doplnit o revolver, brokovnici, granátomet a velký nůž; čtyři věrné pomocníky největšího ochránce lidí – Drsného spasitele. / Socha…

Více
  • 14. 1. 2025