Fraška v jednom jednání (6 scén), napsaná kolem roku 1828, zhruba deset let po Rohovínu Čtverrohém. Patří k nejlepším Klicperovým hrám. Byla radostně přijata Klicperovými současníky i kritikou (především J.K.Chmelenským). Po více než sto letech ji jako libreto své komické opery zvolil Bohuslav Martinů.
Jedná se o hru se satirickými prvky: učitelova "učenost", vojenská byrokracie (kterou Klicpera poznal v Hradci Králové). Jde zde hlavně o milostný žert, je to hra se žárlivostí.
Celá hra je psána hravě, zápletky jsou vymýšlené s prášilovskou vynalézavostí, stejně jako vymýšlení hádanek. Dialogy jsou velmi živé.
Hlavní postavy
Chmelař Damián Bedroň
Eva - chmelařova žena
Rybář Sykoš
Popelka - rybářova nevěsta
Učitel
Důstojník přátelský
Přátelská stráž
Nepřátelská stráž
Vojsko přátelské
Stručný děj
Popelka z Veveřic se vrací z nepřátelského tábora. S průvodním listem se bez potíží dostane přes nepřátelskou stráž na jedné straně mostu. Přátelská stráž na druhé straně mostu ji ale odmítá pustit, protože průvodní list od nepřátelského plukovníka zde údajně neplatí. Popelka se snaží stráž přemluvit, ale marně. Rozhodne se tedy, že se vrátí přes nepřátelskou stráž a půjde prozatím ke strýci do Liskova, než vojsko odtáhne. Nepřátelská stráž ji ale také odmítá pustit, průvodní list prý platí pouze "tam" a ne "sem". Popelka prosí nepřátelskou stráž, aby se přimluvila u přátelské a Popelku přes most pustila. Nepřátelská stráž odmítá, nemá prý cizí stráži co poroučet. Říká Popelce, že pokud se jí nelíbí na mostě, ať tedy skočí pod most, chce-li se vykoupat, ale nejprve ať strážníká učiní dědicem.
Na mostě se objevuje liskovský chmelař, Popelka věří, že on jí pomůže se z mostu dostat. Chmelař se zajímá o to, zda Popelčin ženich Sykoš ví o tom, že byla v nepřátelském táboře. Popelka odpovídá, že o tom neví nikdo. Chmelař se pokouší přesvědčit stráže, aby Popelku pustili přes most, obě stráže jsou však neoblomné a nejenže nepustí Popelku, na mostě zůstane "uvězněn" i chmelař. Chmelař se vydal do Veveřic na úřad, ale jeho žena Eva o tom také neví. Dohadují se spolu, kdo své tajemství prozradí dříve. Chmelař Popelce lichotí... "Ty jsi dívka švihlorostá, máš tak pěkné kadeře... Vidíš, drahá konvalinko? Máš tak plné tvářičky... A ty se skvějí jako růžičky!... Vidíš, zlatý strakapounku?... A na bradičce dolíček. Je na škodu, má bambulinko! Bojovníci se na něj rádi dívají!... Ale od bradičky je nedaleko hubička.. Kdo se jednou do toho liliového kalíšku zakouká, toho jakýsi mam - tak abych řekl - jakýsi blud obejde a není k odklesnutí, dokud tu růžovou hubinku nepolíbí!", nakonec ji políbí.
Vše vidí rybář Sykoš, Popelčin ženich, který právě přichází na most. Poslala ho Popelčina matka, aby Popelku našel, protože o ni měla strach. Sykoš je rozzlobený, Popelce nevěří. Ta mu vysvětluje, že byla v nepřátelském táboře, ale odmítá mu říct proč. Rybář myslí, že byla za nějakým vojákem, chce se dostat přes stráž a že se zastřelí. Stráž ho ale odmítá pustit, rybář chce tedy skočit z mostu.
Na mostě se objevuje Eva, chmelařova žena, která také nevěděla, kam chmelař odešel. Rybář jí prozrazuje, že viděl jejího muže, jak se líbá s Popelkou. Chmelař se vymlouvá, že všude na svou ženu myslí a že Popelce dával jen ponaučení. Chce ženě dokázat, že ji má rád. Eva: "Já jako dobrá husa doma pro něho pláču! Běhám po paloucích, ptám se, volám, hořekuju! Konečně běžím do táboru, strachy smrti v duši, a prosím nepřátelské plukovníky o průvodní list a pláču tam, až mi srdce usedá! - Konečně ho najdu, a slyším, že tu s nevěstkami na veřejném mostě všelijaké psoty provádí!" Chmelař vysvětluje ženě, že byl na úřadě kvůli blahu celého národa, celý důvod jí ale neprozradí. Eva mu nevěří, myslí si, že byl za děvčaty a chce ho obžalovat na úřadě, chce skočit z mostu.
Na mostě se objevuje liskovský učitel. Také je uvězněn mezi dvěma strážemi. Učitel má zálibu v hádankách, teď mu ale pan důstojník Ladinský dal jednu, kterou nemůže rozluštit a je kvůli tomu velice rozrušený. Popelka ani Sykoš nechtějí učitele poslouchat, chmelař si ale hádanku poslechne rád: "Bohatý hrabě jede lesem a vidí, an nádeník dříví dělá. - Mnoho-li sobě touto prací denně vyděláš? ptá se hrabě nádeníka. - Sedm grošů, odpoví mu nádeník. - A co medle s těmi penězi děláš? ptá se hrabě dále. Rozděluju je na tři díly, odvece mu nádeník. - Jedním dílem dluhy splácím, druhý díl dávám pod ouroky a třetí díl zůstává na dvaapadesát!" Pan důstojník mu dal 24 hodin na rozmyšlenou.
Najednou se ozvou rány z děla. Učitel si vzpomíná, že se v osm hodin ukončilo příměří a opět se začíná bojovat. Všichni chtějí utéct do lesa, ale stráž je nepustí. Sednou si tedy na most a čekají, co bude dál. Mají strach ze smrti a začnou se usmiřovat - mluví jeden přes druhého, nakonec si všechno navzájem odpouští. Popelka prozrazuje rybáři, že na bojišti hledala svého nebožtíka bratra, protože jí nějaký voják vyřizoval, že je její bratr mrtvý. Našla bratrovo tělo a sama ho zahrabala. Popelka má strach, že se nedožije svatby.
Chmelař byl na úřadě, aby vyzradil plukovníkům, jak nejsnadněji nepřátele porazit. Evu tíží špatné svědomí, přiznává se manželovi, že na posvícení ve Veveřicích políbila pana správce. Rybář zase přiznává Popelce, že políbil sládkovic Dorotku, když ji doprovázel od muziky.
Najednou střelba přestane, důstojník křičí, že je tu vítězství, nepřátelská stráž mizí. Důstojník děkuje chmelaři, že jim dobře poradil, poznává Popelku a říká jí, že její bratr žije. Prozradil také učiteli odpověď na hádanku: "Jedním dílem platil dluhy. Ten dával starému otci, jemuž byl své vychování dlužen. Druhý díl dával pod ouroky. Ten nakládal na svého syna, kterýžto mu někdy spláceti bude. Třetí díl zůstával na dvaapadesát. Totiž na vyživenou. Neboť on a žena a dítě měli dohromady dvaapadesát zubů!" Poté odchází se svým vojskem.
Osoby
CHMELAŘ
EVA, jeho choť
RYBÁŘ
POPELKA, jeho nevěsta
UČITEL
DŮSTOJNÍK PŘÁTELSKÝ
PŘÁTELSKÁ A NEPŘÁTELSKÁ STRÁŽ
VOJSKO PŘÁTELSKÉ
Krajina nazad vrbinami a volšemi zarostlá. Nadlouho přes divadlo žene se řeka s jekotem, kterážto však vpředu se zahýbá a vlevo zapadá. Tato řeka jesti mezník mezi bojujícími vojsky. Přes řeku běží široký dřevěný most. Vlevo u mostu stojí nepřátelská, vpravo přátelská stráž. Příměří se právě schyluje ku konci.
— 1 —
Výjev první
POPELKA, STRÁŽE
STRÁŽ NEPŘÁTELSKÁ: Stůj!
POPELKA (přišedši levou stranou): Jsem dívka a vracím se z bojiště.
STRÁŽ: Zpátky!
POPELKA: Mám od vašeho plukovníka průvodní list.
STRÁŽ: Sem s ním.
POPELKA: Tu jest.
STRÁŽ (přečte list a schová ho): Jdi!
POPELKA (jdouc přes most): Ach, jak jsem ráda, že jsem šťastně z pole nepřátelského vyvázla.
STRÁŽ PŘÁTELSKÁ: Zpátky!
POPELKA: Jsem Daliborčina dcera z Veveřic.
STRÁŽ: Pro mne třeba z Jelenic. - Zpátky!
POPELKA: Kampak mám jíti?
STRÁŽ: Kam chceš!
POPELKA: Pusť mne tedy k domovu!
STRÁŽ: Nesmím žádného pustiti.
POPELKA: Vždyť jsem měla průvodní list.
STRÁŽ: Od koho?
POPELKA: Od nepřátelského plukovníka.
STRÁŽ: Ten u nás neplatí!
POPELKA: Ach, ušlechtilý vojáku, já jsem bojácné děvče, hrozné strachy jsem přestála; pusť mne k domovu!
STRÁŽ: Nesmím!
POPELKA: Aj, tys tvrdý jako skála.
STRÁŽ: Jako skála.
POPELKA: A v hlavě máš broky místo rozumu.
STRÁŽ: Prach, broky a koule! Proč?
POPELKA: Protože nic nerozvažuješ --
STRÁŽ: Nestojím tady, abych rozvažoval, ale abych žádného nepropouštěl! - Jdi nazpátek, zelená zástěrko, nebo tě do řeky shodím!
POPELKA: Aj, vždyť se nemusíš hned tak čepejřiti! - Pusť mne, srdnatý vojáku, dám tobě tolar se křížem.
STRÁŽ: A kdybys mně sto tolarů dávala a sto hubiček k tomu, nesmím! - Jdi, odkuds sem přišla, a jest po řeči!
POPELKA (se vrátí): Pro můj milý bůh, kam se obrátím? Máti doma starostí trne a Sykoš mne bude po všech lesích hledati! - Ach, jiné rady sobě nevím, než abych se do Liskova ku strejci pustila a tam tak dlouho zůstala, až to vojsko odtáhne. (Jde.)
STRÁŽ NEPŘÁTELSKÁ: Zpátky!
POPELKA: To jsem já, dobrý vojáku, co jsem ti před chvilkou ten průvodní list odevzdala.
STRÁŽ: Znám tě.
POPELKA: Naše stráž mne nechce do Veveřic propustiti, i musím tedy zpátky do Liskova k strejci.
STRÁŽ: Zpátky!
POPELKA: Co --? Aj, ty mi snad také cestu zamezíš?
STRÁŽ: Zamezím.
POPELKA: Vždyť jsem měla průvodní list.
STRÁŽ: Ten slove tam, nikoli ale sem!
POPELKA: Aj, toť se samo sebou rozumí!
STRÁŽ: To se nerozumí!
POPELKA: Pro dobrý bůh, měj pak rozum; vždyť snad nezůstanu na mostě?
STRÁŽ: Nelíbí-li se ti na mostě, skoč pod most!
POPELKA: Tedy se aspoň za mne přimluv, aby mne naše stráž nechala jíti!
STRÁŽ: Mám jí tak málo co poroučeti jako ona mně. - Zpátky!
POPELKA: A jak dlouho tady budu musit stati?
STRÁŽ: Kdopak to ví? Může být, že den; může být, že celý měsíc!
POPELKA: Totě bych tu musila umříti?
STRÁŽ: Máš-li u sebe peníze, udělej mne dědicem.
POPELKA: Skočím do vody!
STRAŽ: Chceš-li se vykoupati, učiň to; ale proto přece neprojdeš!
POPELKA: Ach, já nešťastná Popelka, do jaké to ouzkosti jsem upadla. Přede mnou a za mnou ječící řeka; vpravo a vlevo ti nevlídní muži. O, nebesa, vysvoboďte mne! -- Ha, co vidím? Nejde tamto liskovský chmelař? Jde! A jde právě na most! O, toho mi sem můj anjel strážce posílá!
— 2 —
Výjev druhý
CHMELAŘ, PŘEDEŠLÍ
CHMELAŘ (přijde pravou stranou)
STRÁŽ PŘÁTELSKÁ: Zpátky!
CHMELAŘ: Mám průvodní list.
STRAŽ: Sem s ním!
CHMELAŘ (mu ho podá)
STRÁŽ: Projdiž!
CHMELAŘ: Budiž zdráv, krajane!
STRÁŽ: Sám takový!
POPELKA: Ach, vítám vás, kmotře Bedroni!
CHMELAŘ: I hlehle! - Popelko! Cožpak ty tady děláš, můj strakapounku?
POPELKA: Byla jsem v nepřátelském táboře -
CHMELAŘ: Co? V nepřátelském táboře? Aj, aj!
POPELKA: Teď pospíchám nazpět k domovu a naše stráž mne nechce propustiti z mostu.
CHMELAŘ: Aj, aj! - Také-li pak Sykoš o tom ví, že jsi byla v nepřátelském táboře?
POPELKA: Žádný o tom neví.
CHMELAŘ: Aj, aj! - Nu, ten bude míti asi radost.
POPELKA: Ach, jen poraďte, co mám dělati?
CHMELAŘ: Jíti zase do táboru.
POPELKA: Nikdy!
CHMELAŘ: Nu, tedy pojď se mnou do Liskova!
POPELKA: Na to jsem se již odhodlala, ale stráž mne ani nazpět nechce propustiti.
CHMELAŘ: Aj, to by bylo zlé! - Pojď jen se mnou! (Jdou.)
STRÁŽ NEPŘÁTELSKÁ: Zpátky!
POPELKA: Slyšíte to?
CHMELAŘ: Příteli, jsem domovem na druhé straně.
STRÁŽ: Do toho mi nic není!
POPELKA: Vidíte to?
CHMELAŘ: Jsem v Liskově usazený muž.
STRÁŽ: Pro mne třeba zasazený!
CHMELAŘ: Žena, děti jsou ve starosti.
STRÁŽ: Proč jsi u nich nezůstal!
POPELKA: Co jsem vám povídala?
CHMELAŘ: Když mi dali průvodní list, tedy platí až pod mou střechu, toť s to, brachu! Snad rozum máš?
STRÁŽ: Nemám, ty brachovitý brachu! Řekneš-li mi tak ještě jednou, tedy obrátím ručnici a budu tebe učiti na bojišti s vítězem zdvořileji mluviti! - Zpátky!
POPELKA: Tu to máme!
CHMELAŘ: Nu, nu! (Vrátí se.)
POPELKA: Co budeme dělati?
CHMELAŘ: Půjdeme k vám, do Veveřic.
POPELKA: Ten kamenný muž nás tam také nepustí.
CHMELAŘ: To by v tom byl vlk!
STRÁŽ PŘÁTELSKÁ: Zpátky!
POPELKA: Slyšíte to?
CHMELAŘ: Což mne neznáš, příteli?
STRÁŽ: Znám, ale nedbám.
POPELKA: Vidíte to?
CHMELAŘ: Tam jest cesta zamezena, musím nazpět do Veveřic.
STRÁŽ: Tedy sobě jiný průchod vyhledej, tady neprojdeš!
CHMELAŘ: Totě bych musil do řeky skočiti?
STRÁŽ: Skoč!
CHMELAŘ: A utopiti se!
STRÁŽ: Utop se!
CHMELAŘ: Tady jest ze dva sáhy hloubky!
STRÁŽ: Hodné dva sáhy!
CHMELAŘ: Vždyť jsem ti dal průvodní list?
STRÁŽ: Ten slove tam, ne ale sem!
POPELKA: Co jsem povídala?
CHMELAŘ: Pane vojáku, já mám velké zásluhy.
STRÁŽ: To může býti; tady ale neplatí.
CHMELAŘ: Pan plukovník mi plácal na rameno!
STRÁŽ: Já ti zaplácám na lebku, nepůjdeš-li mi z očí! - Zpátky!
CHMELAŘ: Nu, nu! (Vrátí se.)
POPELKA: Tu to máte! Nemůžeme ani sem, ani tam! Teď jest dobrá rada vzácná!
CHMELAŘ: Nikoli, Popelko!
POPELKA: Co si tedy počneme?
CHMELAŘ: Zůstaneme tady.
POPELKA: Vždyť tu hladem a žízní umřeme?
CHMELAŘ: Hladem? Aj, vždyť pak strážníci také musí živi býti, podají nám přece kus chleba. - Žízní? Aj, pod mostem máme vody dost!
POPELKA: Ach, kéž bych byla nikdy z domu nechodila!
CHMELAŘ: Inu!
POPELKA: Proč jste vy se vydal na naši stranu?
CHMELAŘ: I - byl jsem na ouřadě.
POPELKA: Ví o tom Eva, vaše manželka?
CHMELAŘ: Neví.
POPELKA: Nu, ta bude doma také utěšenou chvíli míti!
CHMELAŘ: Ale - co si na tebe, Popelko, strakapoun sedl, že jsi se v tak nebezpečný čas do nepřátelského táboru vydala?
POPELKA: Povězte vy dřív, proč jste byl na ouřadě?
CHMELAŘ: Pšt, to jest tajemství.
POPELKA: Tedy byla cesta má také tajemství!
CHMELAŘ: Ale Sykoš to bude chtíti věděti!
POPELKA: Sykošovi to povím!
CHMELAŘ: Jakpak máte již brzo býti svoji?
POPELKA: Za čtyry neděle, jestliže se vojska odtud odvalí.
CHMELAŘ: Za čtyry neděle? Aj, aj!
POPELKA: Zdá se vám to brzo?
CHMELAŘ: I kdyby juž bylo po svatbě!
POPELKA: Proč?
CHMELAŘ: Sykoš má vřelou krev.
POPELKA: A v srdci tu nejvřelejší! Jeho láska jako oheň pálá!
CHMELAŘ: Však proto! - Aj, aj!
POPELKA: Co aj, aj?
CHMELAŘ: Inu, aj, aj!
POPELKA: Kdybych byla vaší Evou, to "aj aj" byste si musil odvyknouti! - Co tím myslíte?
CHMELAŘ: Tys byla v nepřátelském táboře?
POPELKA: Ano.
CHMELAŘ: A za čtyry neděle si tě Sykoš chce vzíti?
POPELKA: Ano!
CHMELAŘ: Aj, aj!
POPELKA: Probůh vás prosím, nesužte mne! Co se nad tím pozastavujete?
CHMELAŘ: Já bych nesměl tvým ženichem býti!
POPELKA: Proč?
CHMELAŘ: Inu, děvče, které bylo v nepřátelském táboře -
POPELKA: Což jest to něco zlého?
CHMELAŘ: Inu -
POPELKA: Tomu opět nerozumím! Vždyť vidíte, že jsem se až potud šťastně navrátila!
CHMELAŘ: O to nic není; ale -
POPELKA: Co ale?
CHMELAŘ: Ty jsi dívka švihlorostlá -
POPELKA: Co z toho?
CHMELAŘ: Máš tak pěkné kadeře -
POPELKA: To mi Sykoš také říkává!
CHMELAŘ: Vidíš, drahá konvalinko, - máš tak plné tvářičky!
POPELKA: To jest pravda.
CHMELAŘ: A ty se skvějí jako růžičky!
POPELKA: To jsou všecko Sykošova slova!
CHMELAŘ: Vidíš, zlatý strakapounku? - Máš tak kulatou bradičku!
POPELKA: Tu sobě Sykoš také chválí.
CHMELAŘ: A na bradičce dolíček.
POPELKA: Kde?
CHMELAŘ (ji levou rukou obejme): Tuhle, tuhle, můj válečku!
POPELKA: Nu, ten snad také není na škodu?
CHMELAŘ: Je na škodu, má bambulinko!
POPELKA: Proč?
CHMELAŘ: Bojovnicí se rádi na něj dívají!
POPELKA: Tomu nemohu brániti!
CHMELAŘ: Ale od bradičky je nedaleko hubička!
POPELKA: Aj, co z toho?
CHMELAŘ: I neštěstí, neštěstí! Kdo se jednou do toho liliového kalíšku zakouká, toho jakýsi mam - tak abych řekl - jakýsi blud obejde a není k odklesnutí, dokud tu růžovou hubinku nepolíbí! (Políbí ji.)
— 3 —