10
Nový rok začal dalším pohřbem. Paní Inez Perdueová zemřela po zdlouhavém a bolestivém selhávání ledvin. Bylo jí jednašedesát, vdova, měla dvě dospělé děti, které naštěstí z Bowmore odešly, jakmile byly dost staré. Nebyla pojištěná a zemřela v malém domě na okraji města, obklopena svými přáteli v čele s pastorem Denny m Ottem. Jakmile odtamtud pastor Ott odešel, zamířil na hřbitov za kostel Pine Grove a za pomoci jáhna začal kopat hrob číslo sedmnáct.
Když shromážděný hlouček prořídl, tělo paní Inez naložili do sanitky a odvezli přímo do márnice okresní nemocnice v Hattiesburgu. Tam lékař najatý advokátní kanceláří Paytonových strávil tři hodiny tím, že odebíral krev a vzorky tkáně a prováděl pitvu. Paní Inez s touto pochmurnou procedurou souhlasila, když podepsala před rokem smlouvu s Paytonovými. Zkoumání jejích orgánů a rozbor jejích tkání by mohly poskytnout důkazy, které budou jednou u soudu klíčové.
Osm hodin po své smrti byla zpátky v Bowmore, v laciné rakvi, uložené přes noc ve svatostánku Pine Grove.
Pastor Ott už dávno přesvědčil své stádečko, že jakmile je tělo mrtvé a duše vystoupí k nebi, jsou pozemské rituály hloupé a bezvýznamné. Obřady, stráže u mrtvého, balzamování, květiny, drahé rakve – to všechno znamená ztrátu peněz a času. Prach jsi a v prach se obrátíš. Bůh nás poslal na svět nahé a stejně bychom ho měli i opustit.
Druhý den sloužil za paní Inez mši před plným kostelem, kde nechyběli Mary Grace a Wes a také pár dalších právníků, kteří to zvědavě sledovali. Během těchto bohoslužeb, a že v nich pastor Ott už byl pořádně zběhlý, se snažil navodit povzbudivou, občas dokonce humornou atmosféru. Paní Inez hrávala v kostele na piano, a ačkoli hrála důrazně a s velkým nadšením, půlka not jí obvykle vypadla. A protože byla skoro hluchá, neměla ponětí, jak strašně to zní. Vzpomínky na její výkony trochu rozjasnily ovzduší.
Bylo by snadné hřímat proti Krane Chemical a množství jejích hříchů, ale pastor Ott se o firmě nezmínil ani jednou. Inez byla mrtvá a to nemohlo nic změnit. Všichni věděli, kdo ji zabil.
Po hodinové bohoslužbě se nosiči chopili rakve a vyzvedli ji na originální čtyřkolák pana Earla Mangrama. Pan Mangram byl jednou z obětí Krane, třetí pohřeb v kariéře Dennyho Otta, a výslovně si přál, aby jeho rakev odvezli z kostela na hřbitov na čtyřkoláku jeho dědečka a zapřáhli do něj jeho stařičkou klisnu Blaze. Krátký průvod byl tehdy takový hit, že se z toho v Pine Grove okamžitě stala tradice.
Když rakev paní Inez položili na vůz, pastor Ott, který stál vedle Blaze, zatáhl za uzdu a starý kůň se dal do kolébavého pohybu v čele průvodu od kostela postranní ulicí a zpátky na hřbitov.
* * *
Podle staré jižanské tradice následovalo po pohřbu shromáždění ve společné síni a jídlo z donesených zásob. Pro lidi zvyklé na umírání bylo toto společné jídlo příležitostí opřít se ve svém smutku jeden o druhého a poplakat si spolu. Pastor Ott všechny obcházel, s každým si popovídal, s některými se modlil.
Velká otázka těchto temných chvil zněla: kdo bude další?
V mnoha ohledech si připadali jako vězni. Izolovaní, trpící, bez nejmenšího tušení, koho z nich si kat vybere příště. Rory Walker byl čtrnáctiletý chlapec, který v poslední době rychle prohrával svůj desetiletý boj s leukemií. Nejspíš bude další na řadě. Měl školu a pohřbu se neúčastnil, byly tady ale jeho matka a babička.
Paytonovi seděli v koutě s Jeannette Bakerovou a povídali si o všem, jen o případu ne. Nad papírovými talíři se skromnou porcí brokolice se sýrem se dozvěděli, že Jeannette teď pracuje jako noční prodavačka v obchodě se smíšeným zbožím a rozhlíží se po pěkném trajleru. Ona a Bette se hádají. Bette má nového přítele, který u ní často přespává, a zdá se, že ho až podezřele zajímá stav Jeannettina případu.
Jeannette vypadala silnější a myslela jasněji. Nabrala pár kilo a už nepotřebovala antidepresiva. Lidé s ní jednají jinak, vysvětlovala velmi tiše, aby ji nikdo neslyšel: „Nějakou dobu byli lidi hrozně hrdí. Vrátil…
