UFO v Kuširu
Po pět dní trávila veškerý svůj čas u televize. Bez jediného slova sledovala, jak se hroutí budovy bank a nemocnic, nákupní zóny měst mizí v plamenech a železniční tratě a dálnice se trhají na kusy. Zapadlá do pohovky, rty pevně semknuté, neodpovídala, když ji Komura oslovil. Nevrtěla hlavou, nepřikyvovala. Nebylo ani poznat, jestli ho vůbec slyší.
Manželka pocházela z Jamagaty, a pokud bylo Komurovi známo, neměla kolem Kóbe jediného příbuzného ani známého. Přesto se od rána do večera nehnula od televizoru. Alespoň pokud se na ni člověk díval, nic nejedla a nepila. Nezašla si ani na záchod. Krom toho, že občas vzala do ruky ovladač a přepnula program, se už téměř nepohnula.
Komura si sám opekl topinku, vypil kávu a odešel do práce. Když se vrátil domů, našel ženu sedět před televizí tak, jak ji tam ráno nechal. Chtě nechtě si musel připravit jednoduchou večeři z toho, co našel v ledničce, a sníst ji sám. A když se šel uložit k spánku, ona tam stále ještě seděla a zírala na noční zprávy na obrazovce, obehnaná kamennou hradbou ticha. Komura to vzdal a už na ni nepromluvil ani slovo.
Když se v neděli pět dní nato vrátil z práce domů, žena byla pryč.
Komura pracoval jako prodejce na Akihabaře v jednom dobře zavedeném obchodě s audiotechnikou. Na starosti měl to nejluxusnější zboží, a když se mu dařily obchody, dostával k platu navíc i odpovídající procenta. Mezi jeho zákazníky byla spousta lékařů, zámožných podnikatelů i venkovských boháčů. Dělal tu práci už skoro osm let a od samého počátku mu slušně vynášela. Ekonomika byla na vzestupu, ceny nemovitostí rostly a celé Japonsko se topilo v penězích. Lidé měli peněženky nacpané desetitisícovkami a byli celí nedočkaví, aby je mohli všechny utratit. Nejdražší zboží šlo na odbyt jako první.
Štíhlý, vysoký a dobře oblékaný a vychovaný Komura chodil za svobodna s velkou spoustou žen. Jen se ale v šestadvaceti oženil, touhy po sexuálních dobrodružstvích ho opustily jako mávnutím kouzelného proutku. Po pět let od svatby nespal s žádnou ženou kromě své vlastní manželky. Ne že by k tomu neměl příležitost. Nezávazné, náhodné vztahy v něm už ale nevzbuzovaly téměř žádný zájem. Mnohem víc se těšil na to, že se rychle vrátí domů, v poklidu se navečeří se svou ženou, budou se na pohovce bavit o všem možném a pak si lehnou do postele a pomilují se. Nic jiného nechtěl.
Když se Komura ženil, vrtěli nad tím víceméně všichni jeho kamarádi a kolegové z práce hlavami. S tím, jaký byl krasavec, se jeho manželka vůbec nemohla srovnávat. Navíc ani neměla zvlášť přitažlivou povahu. Moc toho nenamluvila a pořád se jen mračila. Byla malá, měla tlusté paže a působila velice flegmaticky.
Jenomže Komura – z důvodů, které dobře neznal ani on sám – se dokázal s manželkou pod jednou střechou uvolnit a zapomenout na starosti. V noci mohl klidně spát. Už ho nerušily divné sny jako dřív. Neměl problémy s erekcí a v sexu si velice rozuměli. Nemusel už hloubat o smrti, pohlavních chorobách a nekonečnosti vesmíru.
Stísněný velkoměstský život v Tokiu však jeho ženu vůbec netěšil a toužila se vrátit do svého rodiště v Jamagatě. Neustále se jí stýskalo po rodičích a dvou starších sestrách, které tam měla, a když už toho na ni bylo moc, sama se za nimi vypravovala. Její rodina provozovala rjokan a byla dobře zajištěná, otec navíc svou nejmladší dceru zbožňoval a vždycky jí ochotně zaplatil zpáteční lístek. Komurovi se už párkrát stalo, že přišel z práce domů a místo ženy tam našel jen na kuchyňském stole lístek, že zajela na pár dní k rodičům. Komura na to nikdy neřekl jediné slovo. Jen mlčky čekal, až se žena vrátí. Stačil týden, nanejvýš deset dní, a měl ji zase doma, v lepší náladě.
Když ale odešla pátý den po zemětřesení, napsala mu v zanechaném dopise, že se už k němu nechce nikdy vracet. Stručně a jasně uváděla důvody, proč s ním už nehodlá dál žít.
Problém je, že mi nemůžeš nic dát, psala mu žena. Přesněji řečeno, nemáš v sobě nic, co bys mi mohl nabídnout. Jsi milý, laskavý…
