Birthday Girl (Haruki Murakami)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

 

Prošla chodbou, před dveřmi označenými číslem 604 se zastavila a ještě jednou se v duchu ujistila, že číslo souhlasí. 604. Odkašlala si a stiskla zvonek vedle dveří.

Odpověď nedostala žádnou. Postávala tam ještě nějakých dvacet vteřin. Už už se chystala zazvonit znovu, když tu se dveře náhle otevřely a ukázal se v nich štíhlý starý pán drobné postavy. Byl o dobrých deset centimetrů menší než ona sama. Měl na sobě tmavý oblek s kravatou. Bílá košile, kravata odstínu spadaného listí. Vše bylo bez poskvrnky a bez jediného záhybu a bílé vlasy měl pán pečlivě uhlazené, dočista jako by se právě chystal jít někam na večírek. Čelo mu brázdilo několik hlubokých vrásek připomínajících letecký snímek horského kaňonu.

„Přinesla jsem vám večeři,“ vypravila ze sebe ztěžka. A pak si zase trochu odkašlala. Když na ni doléhalo napětí, hlas jí vždycky vypovídal službu.

„Večeři?“

„Ano. Panu vedoucímu se zničehonic udělalo nevolno, a proto vám dnes místo něj nesu jídlo já.“

„A to se podívejme,“ konstatoval starý pán jakoby sám pro sebe, ruku stále na klice dveří.

„Hm. Není mu dobře?“

„Není. Zničehonic ho začalo bolet břicho. Takže odjel do nemocnice. Říkal, že to asi bude slepé střevo.“

„To je tedy zlé,“ řekl starý pán. A prsty si přejel vrásky na čele. „Opravdu zlé.“

Odkašlala si. „Mám vám zavézt jídlo dovnitř?“

„Ano ano, jistě,“ odpověděl pán. „Samozřejmě. Mně to vadit nebude. Pokud je to vaše přání.“

Pokud je to mé přání? Ten se ale zvláštně vyjadřuje, pomyslela si. O jakém mém přání to ten člověk mluví?

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024