Soubor 42 básní různého druhu, tvorba z let 1898 – 1913. Mezi jednotlivými skladbami je tematická nejednotnost – bez spojitosti. Různorodost tematická, žánrová i prozodická. Jediným společným tematickým motivem je hledání sebe jako lyrického hrdiny, vyjádření smutku, radosti, okouzlení i údivu.
Vliv kubismu (mnohopohlednost, rozklad jednotného proudu básníkovy výpovědi na samostatné obrazy) a futurismu (uvolněné grafické podoby verše, osvobození vět, skládání slov bez interpunkce do veršů a seskupení, každý verš je ucelené téma).
Úvodní báseň Pásmo
- -polytematická báseň, volný, spontánní proud představ, dojmů, pocitů, vzpomínek a každodenních zážitků
- -metoda volné asociace nesouvislých představ, pásmo obrazů, v němž se střídá a prolíná staré s novým, veselé s vážným, všední se svátečním…..(„Ikarus….Kol prvního letadla krouží u nebeské brány“)
- -prolínání časových rovin, motivy židovské a křesťanské vedle sebe
- -volná hra fantazie
- -porušeno dosud obvyklé logické rozvíjení představ a pocitů, odstraněna interpunkce, osamostatnění verše
- -dějištěm je celý svět (i Praha, která ho okouzlila)
- -jazyk : nový básnický jazyk = využívá hovorového jazyka, lidových výrazů, technických a topografických názvů, archaismů, neologismů, časté motivy ohně
— 1 —
Ukázka z básně Pásmo
„Tím starým světem přec jsi znaven na konec
Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes
Řecký i římský starověk se ti už přežily
Zde antické se zdají být už i ty automobily
Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono
Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů
Jediné neantické v Evropě křesťanství je
Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie
………………
Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní
Chrpativý zvon tu zaštěká k poledni
Nápisy na zubech a tabulích štíty a vyhlášky
Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky
Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle
Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont – Theiville
Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě
Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě
Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nejstarší kamarád
Má církevní obřady jako ty nade vše rád
………………
Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži
Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří
Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti
Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati
Kdybys žil v dávné době do kláštera šel bys bez prodlení
Rdíte se studem když se sami chytnete při modlení
Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou
………………
— 2 —
Pásmo
Tím starým světem přec jsi znaven na konec
Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes
Řecký i římský starověk se ti už přežily
Zde antické se zdají být už i ty automobily
Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono
Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů
Jediné neantické v Evropě křesťanství je
Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie
A tobě brání stud když okna na tebe hledí
Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi
Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě
Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě
Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy
Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví
Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici
Novou a čistou byla to sluneční polnice
Šéfové dělnice a krásné písařky z bureau
Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou
Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní
Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni
Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky
Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky
Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle
Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville.
Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě
Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě
Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nejstarší kamarád
Má církevní obřady jako ty nade vše rád
Je devět večer plyn stažen do modra tajně se kradete z ložnice
Po celou noc se v kolejní kapli modlíte
Zatím co věčná spanilá hlubina ametystná
Oblévá navždy planoucí glorii Krista
Toť krásná lilie již všichni pěstíme
Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne
Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy
Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený
Toť dvojmocnina cti a věčnosti
Toť hvězda o cípech šesti
Toť Bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti
Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá
Jemu náleží podnes výškový rekord světa
Kristus panenka oka
Dvacátá panenka věků v té on se vyzná
A změněn v ptáka náš věk jak Ježíš nahoru letí
Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň pohleděti
Praví že napodobí co uměl už Šimon kouzelník
Křičí že zná-li létat má slouti záletník
Andělé létají lehce kolem hezkého letce
Ikarus Enoch a Eliáš Apollonius z Thyany
Kol prvního letadla krouží u nebeské brány
Uctivě pouštějí ty jež unáší Svatá Eucharistie
Ty kněze kteří věčně stoupají pozvedajíce hostie
Avion snáší se posléz aniž křídla složil
Tu vlaštovek miliony nebeský prostor ožil
Letmo se blíží havrani sovy sokoli naši ptáci
Z Afriky přicházejí ibisi marabuti plameňáci
Pták Noh jejž básníci a pohádkáři slaví
V pařátech nese leb Adamovu kostru první hlavy
Z obzoru letí orel a vyráží velký křik
A z Ameriky došel malý kolibřík
Z Číny sem přišli pihi pružní a nohatí
Co mají po jednom křídle a mohou jen v páru létati
Pak ejhle holubice duch neposkvrněný sám
Jejž provází lýrovec a tisícioký páv
A fénix hranice jež sama se zapálí
V svém žhavém popelu vše na chvíli zahalí
Sirény opustily své nebezpečné úskaliny
A chvátají krásně zpívajíce všecky tři
A všichni orel fénix i pihi z Číny
Se s létacím strojem svorně pobratří
Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži
Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří
Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti
Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati
Kdybys žil v dávné době do kláštera šel bys bez prodlení
Rdíte se studem když se sami chytnete při modlení
Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou
Jiskřičky jeho zlatí života tvého dno
Toť obraz visící ve stínu musea
A občas přijdu na něj se zblízka podívat
Dnes jdeš po Paříži ženy jsou krví znamenány
Bylo to na sklonku krásy jen nerad toho vzpomínám
Z koruny žhavých plamenů pozřela na mne Panna v Chartres
Krev vašeho Svatého Srdce mne zalila na Montmartru
Jsem z toho nemocen když slyším ta slova požehnaná
Láska jíž trpím je má choroba tajná
A obraz který tě posedl ti pomůže přežít úzkost a bdění
Vždy u tebe dlí ten obraz jenž prchá k nevrácení
U Středozemního moře jsi nyní na pobřeží
Pod citroníky jež celý rok kvetou svěží
S přáteli svými se projíždíš ve člunu
Jeden je z Nizzy dva z Turbie jeden z Mentonu
Sepií hlubinných se děsí oči naše
A v chaluhách plují ryby obrazy Mesiáše
Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy
Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali
A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu
Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu
V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi
Podoben Lazaru kterého světlo drtí
Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti
A ty couváš ve vlastním životě pomalu
Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru
Jak v hospodách české písně zpívají
Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli
Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli
Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí
Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá
Říká že se brzo se svým studentem v Leydech sezdá
Tam najímají pokoje Cubicula locanda v latině
Vzpomínám toho byl jsem tam tři dny a v Goudě neméně
Jsi v Paříži od soudce vyslýchán
Jak zločinec zatčen a do vězení dán
V bolestných cestách i šťastných jsi proběhl kus světa
Dřív než jsi postřehl lež a svoje leta
V dvaceti láskou trpěl jsi a ve třiceti zas
Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas
Na své ruce se už netroufáš podívat a stále chce se mi zaplakat
Nad tebou nade vším co zděsilo tě nad ní kterou mám rád
Uslzen vidíš chudáky emigranty odjížděti
Věří v Boha modlí se ženy kojí své děti
Jich zápach plní síň nádraží Saint Lazar
Jako tři králové věří ve svou hvězdu v budoucí zdar
Myslí že v Argentině se jejich osud změní
A že se vrátí domů až nadělají jmění
Jedna ta rodina si nese praporek červený jako vy srdce své
Ten praporek a naše sny jsou stejně přízračné
Někteří z emigrantů se zdrží a pobývají tu
V brlozích ulice des Rosiers nebo des Écouffes
Často jsem viděl je večer jdou se ven nadýchat vzduchu
Zřídka se pohnou s místa jako figurky v šachu
Nejvíce jsou to Židé a ženy jich s parukami
Sedí bezkrevné a hlídají temné krámy
Stojíš nad zinkovým plechem ve výčepu ochlastů
Popíjíš mezi nešťastníky kávu za dva sous
Jsi pozdě k ránu ve velikém restaurantu
Zpívá se tančí pije se šampaňské
Ty dívky nejsou zlé a mají své starosti přec
I od té nejošklivější dost vytrpěl milenec
Je to dcera městského strážníka prý z Cannes
Nevím jaké má ruce jsou tvrdé a rozprýskané
Mám nesmírnou soustrast se švy jejího břicha
Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem
Jsi sám jitro přichází
Mlékaři zvoní bandaskami v ulicích
Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná
Toť Léa pozorná či Ferdina falešná
A ty piješ ten líh palčivý jako života bol
Tvého života jejž piješ jako alkohol
Chceš domů pěšky jít a míříš stranou Auteuile
Spát mezi svými modlami z Oceanie a Guineje
Jsou to Kristové jiné víry a jiných bohoslužeb
Nižší Kristové temných nadějí a tužeb
Sbohem sbohem jsi ospalý
Slunce uťatá hlava
Se kuku kutálí
— 1 —
Ocúny
Podzimní pastviny jsou krásné napohled
Krávy co pasou se
Spásají zvolna jed
To ocún kvete tam – má zbarvení tvých víček
Pod tvýma očima je tmavý půlměsíček
I ten je zbarvený jak ocúnový květ
I já z tvých očí spásám celý život jed
Hle školáci sem jdou jdou v rámusu a křiku
Jdou v dlouhých zimnících foukají harmoniku
A ocún trhají který se podobá
Všem ženám na světě a je jak víčka tvá
Do nichž jak do lístků zběsilý vichr duje
Pastevec písničku si něžně pobrukuje
Zatímco krávy už navždycky opouštějí
Tu velkou pastavinu i zhoubné květy její
— 2 —
Vinař z Champagne
Pluk právě dorazil
Vesnice dřímá v provoněném světle
Kněz má na hlavě přilbu
Láhev šampaňského zde je či není dělem
Keře vinné révy jako hermelín na erbu
Dobrý den vojáci
Viděl jsem je pobíhat sem a tam
Dobrý den vojáci vy láhve šampaňského ve kterých kvasí krev
Za pár dnů půjdete do přední linie nahoře
V postupných rojnicích jak vinou se vinné keře
Rozhazuji své láhve jako granáty švarného dělostřelectva
Noc plavá je ó víno plavé
Vinař si zpíval sehnutý nad vinicí
Vinař bezústý hluboko v dálavě
Vinař jenž sám byl živou lahví
Vinař jenž ví že válka je divná věc
Vinař ze Champagne který je dělostřelec
A teď je večer a hraje se mariáš
Pak odtáhnou vojáci nahoru
Kde dělostřelectvo odzátkuje své láhve šumivého
Do toho Sbohem pánové a hleďte se vrátit!
Nikdo však neví co se může státi
— 3 —
Zvony
Můj drahý švarný cikáne
Slyšíš co zvonů z věží bije
Když láska lidem uhrane
Věří že nikdo nevidí je
Náš úkryt byl však tuze zlý
Zvonům co je jich v celém kraji
Oči div z důlků nelezly
A všem to na nás vycinkají
Kde budu se svou kuráží
Až Marie mě zítra potká
Pekařka s tím svým pod paží
Sestřenka Trůda Hans a Lotka
Už vidím jak se otáčí
Každý z nich po mně s ironií
Ty budeš pryč Já zapláči
A snad to nepřežiji
— 4 —
