Tvář (František Halas)

Odpověď

Přes šepot tvůj
smrt ke mně hovoří
ne ty mne nelituj
to pokoří

Chci naslouchati jí
a vyzvěděti jen
proč každý patří jí
a zda jsme její sen

— 1 —

Já vím

Těch jemných stínů tvého těla
jež poznával jsem drahný čas
a hořkost chvil se ve mně chvěla
abych tvou krásu nepropás

Já nepropás ji já ji nenom smlčel
když bylo třeba zpívat hlasitě
tu ústa sevřela se a jak bych klečel
odprošuje krásu Nač slovy kazit tě

Já vím že jednou padnu tváří vzhůru
modrem nad sebou se budu zalykat
Útěcha Snad jedním jsem byl z kůru
co život chválil a chtěl utíkat

— 2 —

Doznání

Dojat vším co je láska
k tobě se přimykám
smuten vším co je láska
před tebou utíkám

Překvapen vším co je láska
mlčím ve střehu
churav vším co je láska
soužím se pro něhu

Poražen vším co je láska
u věrných noci úst
opuštěn vším co je láska
až k sobě budu růst

— 3 —

Píseň

Tak jako usínají ruce tvé
vychládá hvězda za svítání
tak jako zavíráš své oči jímavé
pták křídla sklání

Tak jako dítě záhy odstavené
umírá zvolna smutkem záhadným
tak tvoje čelo steskem unavené
na spáncích schází stínem modravým

Tak jako blankyt bez bolesti
je první hvězdou zjitřený
tak tvoje tklivé něžné štěstí
krev ztrácí na mém mlčení

— 4 —

Osud

Nespí-li dosud dlaně tvé
pro poslední mé sevření
dnes sepni je jak za mrtvé
nad nimiž anděl kamení

Jen jiné postavení hvězd
ve výškách černé vznešenosti
nám dalo jinam kvést
do mrazů konečnosti

Sepni své ruce a pros za nás
ať noc dětí je nám dána
když sám si stýská každý z nás
a láska pláče nerozdána

— 5 —

Obolos

Slyším dech hlasu který velí zrát
pro všecko co ještě v oblacích
má léta příští co vás rozševelí
jak utratím to stříbro na spáncích

S pláčem narozený s pláčem nevracej se
do kraje stínů smrti provázen
nářků zbabělých a strachu z prázdna vzdej se
máš čas až staneš přimrazen

v siném podsvětí u řeky zapomnění
jediný v ústech verš co zůstal uchován
obolos skromný jímž splatíš převezení
ten tepem krve byl však ukován

JAROSLAV SEIFERT

(Umíš to umíš Neruda povídal si
koukaje na tě z rajských vrat)
Náramně zpíváš Neruda povídal si
na tebe hledě z rajských vrat
Proč ale chlapče tolik cukroval jsi
když bylo třeba krákorat

— 6 —