Gargantua a Pantagruel (François Rabelais)

- cesta za poznáním, osudy několika generací obrů

- burleskní román - z latinského Burla = tretka nebo z italského Burlesca = fraška, žert

- dílo vzniklé na rozhraní dvou epoch - satira a celý Gargantua (středověk), Pantagruel (renesance)

- kritika všeho, co odporuje zdravému rozumu (dogmatické pojetí církve, nepružnost právní praxe, ...)

- citace antických autorů, i Villóna, parodické obrazy

- velice významný je zde jazyk - záměrně šroubovaný, lidový, vulgarismy, archaismy, latinská slova, neologismy, ...

Román obsahuje 5 knih (o autenticitě páté se pochybuje).

1. kniha

Začíná narozením Gargantuy, syna obra Grand Gousiera a jeho manželky Gargamelle, a přiblížením celého rodu, pokračuje Gargantuovou výchovou (jedním z jeho vychovatelů je proslulý Ponokrates), studiemi v Paříži, válkou s Píkrocholem a založením utopického opatství Thelémského.

2. kniha

Přichází na svět Gargantuův gigantický potomek Pantagruel, studuje na univerzitě, přátelí se s Panurgem, válčí s Dipsody a vítězí nad jejich králem Anarchem.

3. kniha

Obsahuje Pantagruelovy úvahy o ženění - ptá se na radu Sibyly panzoultské, básníka Raminagrobise a Her Trippy, svolává konzilium atd., nakonec se rozhodne navštívit věštírnu Božské Lahvice.

4. kniha

Podniká fantastickou plavbu, na které pozná řadu "utopických" ostrovů (Divoký ostrov, kde žijí Jitrnice, Ostrov větrů, Papežifikačů aj.)

5. kniha

Pokračuje v líčení plavby a pobytu hrdinů na dalších ostrovech (Zvonivém, Železově, Šálení, v království Kvintesence, Atlasové zemi, ...). Na jeho konci hrdinové konečně dospějí k věštírně Lahvice, vyslechnou věštbu a její výklad.

Za těchto okolností a takto porodila Gargamella. A nevěříte-li tomu, ať vás to porazí!

Prorazilo ji to jednou odpoledne třetího února, poněvadž se přejedla drobů. Droby jsou tlusté dršťky z tučného skotu. Tučný skot jsou voli vykrmení u jeslí a na žírných loukách. Žírné louky se kosí dvakrát do roka a dvakrát do roka dávají seno. Dali zabít a na masopustní úterý nasolit takových 367014 tlustých volů, aby měli na jaře hojnost čerstvého masa a přišli tím spíše vínu na chuť.

Rozumí se, že drštěk bylo do sytosti a byly tak chutné, že si každý po nich olizoval prsty. Ale veliký háček byl v tom, že je nebylo možno uschovat, neboť by zahnily, a to jim připadalo hloupé. Rozhodli se tedy, že je seperou stůj co stůj, aby o nic nepřišli. Proto sezvali všechny měšťany a jiné sousedy, vesměs znamenité pijáky, dobré společníky a výtečné kuželkáře.

Dobrák Grandgousier měl z toho velikou radost a poručil, aby bylo všeho, až by mísy přetékaly. Kladl však své ženě na srdce, aby jedla co nejméně, protože se blíží její čas a dršťky nejsou masité jídlo nejvhodnější. "Ten by se i na lejno vrhl," dodal, "kdo sní bachor." Přes toto varování snědla toho šestnáct měr, dva věrtele a šest mírek. Ó, té výborné látky na lejno, která jí jistě nadula! Po obědě vyhrnuli se všichni (jeden přes druhého) do vrbin a tu na husté trávě tančili při zvucích veselých píšťal a plačtivých dud tak bezstarostně, že bylo to nebeskou rozkoší dívati se na ně, jak tonuli v rozjaření.

— 1 —

Gargantua byl po přání svého otce od tří až do pěti let živen a vychováván ve všem náležitém řádu a tento čas prožil stejně jak tamější dětičky - totiž tak, že pil, jedl a spal; jedl, spal a pil; spal, pil a jedl.

Den ze dne se válel v kalu, černil si nos, stříkal si na obličej, zešmaťchával střevíce, často lelkoval a rád se honil za motýli, nad kterými vládl jeho otec, utíral si nos o rukáv, slintal do polévky, patlal se v blátě, pil z pantofle a obyčejně třel si břicho košíkem. Brousil si zuby o dřevák, ruce si myl polévkou, česal se skleničkou, sedal si na zem mezi dvě židle, přikrýval se mokrým pytle, pil při polévce, pojídal koláče bez chleba, kousal směje se, plival si často do umyvadla, čural proti slunci, skrýval se před deštěm do vody, koval za studena, troubil naprázdno, hrál si na nevinného, odmumlával modlitbičku, mlel stále jedno, mlátil prázdnou slámu, střílel za roh, zapřahal voly za vůz, škrabal se tam, kde ho nesvrbělo, vybíral si z nosu holuby, honil se za dvěma zajíci a nic nechytil, neviděl si na špičku nosu, vodil blechy na pastvu, lechtal se do smíchu, olizoval v kuchyni, čadil Pánu Bohu do oken, dával při ranní pobožnosti zpívat Magnificat a velice se mu to líbilo, jedl kapustu a kakal kaši, rozeznával mouchy od mléka, vytrhával mouchám nožičky, trhal papír, špinil pergamen, bral do zaječích, pil jako duha, dědil se o kořist beze lva, ořechy klátil a jiný je chvátil, měl každý mráček za kovovou výheň a měchýře za lucerny, chytal dvě mouchy jedním máchnutím, dělal osla, aby se nažral otrub, dělal si z ruky pěst, sypal zajícům svěcenou sůl na ocas, představoval si očko k očku a síť byla hotova, díval se darovanému koni vždy na zuby, skákal páté přes deváté, bral si na dvě padavčata jedno sladké jablko, dělal do země díru a bránil měsíc proti vlkům.

— 2 —