Černý obelisk (Erich Maria Remarque)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Celá e-kniha Černý obelisk ke stažení v ePUB, PDF a MOBI


XXVI.

Nikoho z nich jsem už neviděl. Občas jsem se tam chtěl vrátit, ale vždycky mi do toho něco přišlo a já jsem si myslel, že mám ještě dost času. Ale pojednou jsem už neměl nazbyt ani vteřinu. Na Německo se snesla noc, já je opustil, a když jsem se vrátil, leželo v troskách. Jiří Kroll byl mrtev. Vdova Konersmannová slídila tak dlouho, až objevila, že má Jiří poměr s Lízou. O deset let později, roku 1933, to prozradila Watzkovi, který byl sturmführerem SA. Ačkoliv byl Watzek už pětlet s Lízou rozvedený, dal Jiřího zavřít do koncentračního tábora. Za několik měsíců byl Jiří mrtev.

Hans Hungermann se stal strážcem kultury a obersturmbannführerem nové strany. Oslavoval ji vřelými verši, a měl proto po roce 1945 trochu starosti, protože ho vyhodili z místa ředitele školy. Ale mezitím stát již dávno uznal jeho nárok na penzi. Hungermann nemusí pracovat a žije bezstarostně z penze jako spousta jiných příslušníků strany.

Sochař Kurt Bach byl sedm let v koncentráku a vrátil se jako mrzák neschopný práce. Dnes, deset let po zhroucení nacistů, stále ještě bojuje o malou rentu jako četné oběti režimu. Doufá, že v nejlepším případě dostane měsíční penzi sedmdesát marek. Je to desetina Hungermannova důchodu a také asi desetina částky, kterou stát už po léta vyplácí jako penzi prvnímu šéfovi gestapa, muži, který založil koncentrační tábor, v němž zmrzačili Kurta Bacha. A to přirozeně nemluvím o mnohem vyšších penzích a odškodněních, která se vyplácejí generálům, válečným zločincům a bývalým vyšším úředníkům strany. Jindřich Kroll, který vyšel ze všeho dobře, v tom vidí důkaz neotřesitelného smyslu pro právo v naší milované vlasti.

Major Wolkenstein udělal výbornou kariéru. Stal se příslušníkem strany, podílel se na protižidovských zákonech, po válce se několik let choval nenápadně a dnes je zaměstnán s mnoha jinými příslušníky strany na ministerstvu zahraničí.

Bodendiek a Wernicke dlouho schovávali v blázinci několik židů. Umístili je v celách pro nevyléčitelné pacienty, ostříhali je a naučili, jak se mají chovat. Bodendieka později přeložili do menší vesnice, protože ho nemístně popudilo, že jeho biskup přijal titul státního rady od vlády, která velebila vraždu jako posvátnou povinnost. Wernicka sesadili, protože se zdráhal usmrcovat nemocné smrtelnými injekcemi. Předtím se mu ještě podařilo vyvést a odklidit schované židy. Poslali ho na frontu, kde padl roku 1944. Willy padl roku 1942, Otto Bambuss 1945, Karel Brill 1944. Líza byla zabita při leteckém bombardování, stejně jako paní Krollová.

Eduard Knobloch přestál všechno. Servíroval prvotřídně spravedlivým i nespravedlivým. Hotel mu zbořili, ale už si ho zase vystavěl. S Gerdou se neoženil a nikdo neví, co se s ní stalo. Ani o Genevievě Terhovenové jsem už nikdy neslyšel.

Zajímavou kariéru udělal Slzavý Oskar. Přišel jako voják do Ruska, kde se stal opět velitelem hřbitova. Roku 1945 pracoval jako tlumočník u okupačních vojsk a pak byl několik měsíců werdenbrückým starostou. Nakonec se vrátil s Jindřichem Krollem do obchodu. Založili spolu novou firmu a měli velké úspěchy. Náhrobky byly tehdy bezmála tak vzácné jako chleba.

Starý Knopf zemřel tři měsíce po mém odjezdu z Werdenbrücku. Přejelo ho v noci auto. Jeho ženu si vzal rakvář Wilke. Nikdo to nečekal. Bylo to šťastné manželství.

Město Werdenbrück bylo za války tak zničeno nálety, že skoro ani jeden dům nezůstal nepoškozený. Ve městě byl železniční uzel, a proto na ně tak často útočili. O rok později jsem se tam několik hodin zdržel, když jsem tudy projížděl. Hledal jsem staré ulice, ale zabloudil jsem v tom městě, kde jsem tak dlouho žil. Byly tu pouze trosky a ze starých známých jsem nenašel nikoho. V malé prkenné boudě nedaleko nádraží jsem koupil několik pohlednic, na nichž byl předválečný Werdenbrück. To bylo všechno, co z města zbylo. Když si chtěl dříve někdo osvěžit vzpomínky na mládí, vrátil se na místo, kde je prožil. V Německu to dnes většinou není možné. Všechno je zničené, znovu postavené a cizí. Člo…

Informace

Bibliografické údaje

  • 21. 3. 2024