4
V adresáři na konci diáře byla jenom tři telefonní čísla a u všech pouze iniciály. Jednou to bylo NL, iniciály Nicholase Lodera. Zkusil jsem druhá dvě čísla, obě londýnská, ale nikdo to nebral. Když jsem diář prošel stránku po stránce, našel jsem ještě tři další čísla. Dvě jak se ukázalo patřila restauracím, kde měli právě v tu chvíli pilno. Zapsal jsem si jenom jejich jména a zjistil, že v jedné jsem byl s Grevillem na poslední večeři asi před dvěma nebo třemi měsíci. Pravděpodobně to bylo 25. července, protože v ten den si telefonní číslo zapsal. Byla to indická restaurace, jak se mi vybavilo, a měli jsme tam tehdy obzvlášť ostré curry.
S povzdechem jsem otočil několik dalších stránek a zkusil vytočit číslo z druhého září, což bylo asi pět týdnů předtím. Nebylo to londýnské číslo, ale směrovací kód mi nic neříkal. Poslouchal jsem, jak telefon vytrvale zvoní, a už jsem se smiřoval s tím, že to je zase marné a bezúspěšné, když vtom někdo v dálce zvedl sluchátko a udýchaně se ozval: „Haló?“
„Volám kvůli Grevillu Franklinovi.“
„Kvůli komu?“
„Kvůli Grevillu Franklinovi,“ snažil jsem se mluvit pomalu a zřetelně.
„Moment prosím.“
Chvíli bylo nic neříkající ticho, pak bylo slyšet chvatný klapot vysokých podpatků a do sluchátka se ozval rozzlobený, ostrý ženský hlas.
„Co si to dovolujete! Opovažte se sem zase volat. Nepřeju si v tomto domě slyšet vaše jméno.“
Práskla sluchátkem, než jsem stačil říct slovo. Díval jsem se zmateně na svůj telefon s pocitem, jako bych právě spolkl vosu. Ať je to kdokoli, pomyslel jsem si trpce, tahle dotyčná by sotva chtěla poslat květiny na hrob, tu by spíš potěšila zpráva o bratrově smrti. Marně jsem uvažoval o tom, co tak asi mohl Greville provést, že to vyvolalo takovou bouři. V tom byla právě ta potíž. Neznal jsem ho natolik, abych se vůbec mohl pokusit odhadnout, o co mohlo jít.
Vlastně jsem byl docela rád, když už jsem žádná další telefonní čísla nenašel. Prohlédl jsem si znovu těch několik málo záznamů v diáři spíš ze zvědavosti, než že bych hledal nějaká použitelná fakta.
Greville si zaznamenával dny, kdy mu někde běželi koně. Opět jenom iniciálami. DR znamenalo Dozen Roses a objevovalo se nejčastěji. Za iniciálami pokaždé bylo číslo, jako třeba 300 nebo 88, z čehož jsem usoudil, že to nejspíš budou částky, které vsadil. Pod čísly bylo ještě další číslo, obkroužkované, a když jsem se potom podíval do knihy formy, zjistil jsem, že označuje umístění koně. Všechny tři poslední záznamy měly v kroužku jedničku a dalo se vyčíst, že Greville při těch příležitostech vydělal 500 při vsazených 14, 500 při vsazených 5, a 1000 při kursu 64. Dalo se předpokládat, že nadcházející sobotu by musel počítat s kursem na favorita.
Grevillův druhý kůň Gemstone figuroval v kalendáři jako G, běžel šestkrát, ale zvítězil jen jednou. Jeho majitel na něm vydělal 500 při 1006.
Celkově vzato sázel Greville na majitele dost skromně, ale v průměru měl slušný zisk, určitě větší než mnoho jiných majitelů. Když jsem vzal v úvahu, že získal ještě cenu za umístění, tak jsem si spočítal, že mu to docela dobře krylo náklady na trénink, i investici při koupi koně. Nepochybně ho na celé věci těšila právě tahle obchodní stránka, proto asi rád koně vlastnil.
Listoval jsem nedbale dál až k posledním stránkám, vyhrazeným pro poznámky. Tam jsem objevil různé čmáranice a pak celý sloupek čísel. Čmáranice byly takové ty drobné, nic neznamenající ornamenty, které si lidé kreslí, když telefonují, čtverečky, křížečky, čárkování, stínování, a na protější stránce vzoreček CZ C x 1,7. Grevillovi to jistě něco říkalo, mně samozřejmě nic.
Na další stránce jsem zase našel seznam čísel, velice podobný seznamu, který mám v diáři já. Číslo pasu, číslo konta, číslo pojistky. O kousek níž si malými písmeny napsal: DEREK. Zase jsem se zarazil, když jsem viděl své jméno zapsané bratrovým písmem.
Uvažoval jsem o tom, jestli je Greville použil jako mnemotechnickou pomůcku anebo jestli si je napsal jen tak těžko říct. S povzdechem js…
