Mrazivá pomsta (David Baldacci)

10.

Stone se s Alexem sešel na důvěrně známém místě, v parku Laffayette naproti Bílému domu. Právě tam Alex Ford, muž vysoký nejméně 190 centimetrů, hlídal obyvatele Oválné pracovny, proti kterému Oliver Stone tak ctihodně protestoval, stejně jako to dělal proti všem jeho předchůdcům. Seděli na lavičce pod sochou polského generála, který stál v době války za nezávislost na straně Američanů. Dnes byl ale většině lidí úplně ukradený a téměř nic o něm nevěděli.

„Co pro mě máš?“ zeptal se Stone a očima visel na hnědé obálce, kterou Alex vytáhl z elegantního koženého kufříku.

„Nevěděl jsem, co hledáš, tak jsem to vzal zeširoka.“

„Skvělé, Alexi, moc díky.“

Když se Stone probíral spisem, Alex ho se zájmem sledoval. „Jak jsem ti říkal do telefonu, ministerstvo spravedlnosti se o Baggera už dlouho zajímá, ale pořád nemůžou nic kloudného najít. Mluvil jsem i s Kate. Říkala, že to nevzdali, ale zatím nic konkrétního nemají. Ani strýček Sam nemá neomezené zdroje.“

„Jak se má Kate?“ zeptal se Stone na Kate Adamsovou, právničku z ministerstva spravedlnosti, se kterou Alex chodil.

„Nějak nám to nevyšlo, našla si někoho jiného.“

„To je mi líto, byla to krásná žena,“ odvětil Stone.

„Jenže nebyla pro mě a já se nehodil k ní. Mimochodem, kde je Adelphia?“

Adelphia, o které ani nevěděli, odkud pochází, hovořila prazvláštním přízvukem a společně se Stonem byla vlastně posledním protestujícím v parku Laffayette. Alex se domníval, že na Olivera dost brala.

„Už jsem ji dlouho neviděl,“ odvětil Stone. „Dokonce strhla i svůj transparent.“

„Byla nějaká divná.“

„Všichni jsme takoví,“ poznamenal Stone a zavřel složku. Pak vstal. „Vážím si tvé pomoci. Opravdu moc.“

„Jerry Bagger, majitel kasina. Ty se chceš dát na hazard?“

„Možná. Ale ne tak, jak si myslíš.“

„Podle toho, co jsem slyšel, je ten člověk psychopat, kterému bych se radši zdaleka vyhnul.“

„Neboj, rozhodně se s ním nehodlám dostat do křížku.“

Alex také vstal. „Mimochodem, chystáš se mi zase v blízké době zavolat uprostřed noci, abych ti poslal na pomoc svou kavalérii?“

„Doufejme, že ji nebudu potřebovat.“

„Viděl jsem, jak tvůj kamarád Carter Gray dostává tu medaili Za svobodu. Musel jsem se hodně držet, abych ho rovnou neposlal ke všem čertům.“

„Vždycky jsi měl pevnější vůli než já,“ řekl Stone a vysvětlil Alexovi, co udělal.

„To snad ne?“ Alexova tvář se rozzářila. „To jsi neudělal!“

„Ale ano. Navíc mě Gray pozval dneska večer k sobě domů.“

„Ty tam půjdeš?“

„Přece si to nenechám ujít.“

„Proč? Copak od něj něco potřebuješ?“

„Musím se ho na něco zeptat… na svou dceru.“

Alexovi zjemněly rysy a poklepal Stonea po rameni. „Je mi to líto. Upřímnou soustrast.“

„Alexi, takový je život. Musíš ho tak brát, protože stejně nemáš jinou možnost.“