70.
Michelle seděla na terase Aliciina domku. Horatio odešel, ale Viggiiny vzlyky byly dál slyšet až ven. Michelle nakonec vstala, vešla dovnitř a usedla ke klavíru, kde se několik minut snažila hrát jakési bezejmenné melodie. Vzlyky ustaly. Michelle se zhluboka nadechla a šla nahoru.
Nenamáhala se ani zaklepat a jen vešla do pokoje. Dívka ležela na břiše s hlavou pod polštářem. Tělíčko se jí otřásalo žalem. Michelle zlehka nadzvedla polštář. V tu chvíli si uvědomila, že Viggie přeříkává velmi dlouhá čísla.
V ten moment si to uvědomila. Viggie ztratila tátu a já se k ní chovala jako k nule. Nepochopila jsem, jak moc ji to bolí.
Michelle se posadila na postel, natáhla ruku a položila ji na dívčinu ruku. Ta se okamžitě napjala.
„Viggie, moc mě mrzí, co jsem udělala. Neměla jsem žádné právo se takhle chovat. Můžeš mi odpustit? V poslední době se chovám nemožně. Mám problémy, mluvily jsme o nich spolu minule. Některé dny jsou lepší, jiné za horší. Prostě jsem dnes měla hrozný den. Já vím, že jsem neměla být zlá. Vím, že jsi mi chtěla pomoct.“
Při této promluvě se dívala do zdi a nevšimla si, že se Viggie obrátila a prohlíží si ji. Když to zjistila, objala ji a přitiskla k sobě. Začala plakat skoro stejně hlasitě jako Viggie předtím. Najednou se role vyměnily. Viggie uklidňovala ji.
„Je to v pořádku, Micku. Mám taky špatné dny… Občas taky šílím. Nerozumím tomu, proč mě to tak vytočí.“
Michelle se ještě víc rozbrečela a o to víc se k ní Viggie tiskla. „Je to v pořádku. Nezlobím se na tebe. Mám… vážně tě mám ráda. Jsi má přítelkyně.“
Michelle k sobě Viggii pevně tiskla a mezi vzlyky šeptala: „Viggie, i ty jsi moje kamarádka. Udělám pro tebe cokoli. Už nikdy se to nebude opakovat. Slibuji, slibuji.“
Když se Sean vrátil zpátky, našel Michelle s ještě rozpálenými tvářemi.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se okamžitě. „Něco s Viggii?“
„Její dobře. Mně taky.“
„Jsi si jistá?“ zapochyboval.
Pomalu přikývla, jako by potřebovala energii, kterou ale teď neměla.
Posadil se vedle ní. „Zato já měl blbý den.“ řekl a vylíčil jí setkání na pláži.
„Bože, Seane, mohl tě zabít.“
„To mohl.“
„Co budeme dělat?“
„Jdi spát. Zítra bude velmi rušný den a oba se potřebujeme trochu vyspat.“
Bohužel netušili, že spánku se nedostane ani jednomu z nich.
Michelle spala jako vždy velmi slabě. Proto když se dveře do pokoje začaly otvírat, strčila ruku pod polštář a sevřela pistoli. Snažila se mžourajícíma očima rozpoznat toho, kdo se blížil k její posteli. Byla to Viggie. Na sobě měla dlouhé tričko ke kolenům a něco držela v rukou.
Na okamžik se zastavila vedle postele a pak předmět pomalu položila na pelest. O pár sekund později Michelle uslyšela, jak se dveře zavírají. Pak zacvakly i dveře dívčina pokoje.
Michelle se okamžitě posadila a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Natáhla se pro neznámý předmět, který Viggie přinesla. Byla to velká hnědá obálka. Uvnitř byly dva dokumenty: dopis v obálce a fotografie. Byla tak vzrušená, že jen v kalhotkách a krátkém tričku a s obálkou v ruce vyběhla na chodbu. Rychle zaklepala na dveře Seanova pokoje. Žádná odpověď. Vzápětí to zkusila trošku silněji.
Opřela se o dveře a zašeptala: „Seane? Seane?“
Nakonec uslyšela hudrování, bručení a zapraskání postele. Rozsvítilo se světlo, ozvaly se kroky a dveře se otevřely.
Měl ospalé oči a na sobě pruhované pyžamo.
„Co se děje?“ zabručel.
Na tváři se jí objevil úsměv. „Ty spíš v pyžamu?“ podivila se. „Vážně?“
Nejdříve nic neříkal, ale když dokázal zaostřit oči, překvapeně zíral na její napůl nahé tělo. „A ty si na spaní skoro nic neoblékáš? Vážně?“
Najednou vypadala zaskočená, podívala se dolů a rukou si rychle přikryla ňadra. Obálku držela před svým nejintimnějším místem.
Teď se začal smát Sean. „Vlastně ne,“ řekl. „Micku, když mě vzbudíš z mého tvrdě zaslouženého spánku, dost těžko můžu vnímat věci jako ňadra a…“ Podíval se na hnědou obálku. „Panečku, copak to tady máme!“ Když tam jen tak stála, nic neříkala a vypadala překvapeně, dodal: „Chtěla j…
