76.
Tony Rucker zavolal Horatia zrovna ve chvíli, kdy balil své zavazadlo. Řekl mu, že opravdu něco našel.
„Zhruba v té době, o které mluvíte, se našlo opuštěné auto pod Smoky Mountains. V té době jsem byl na volné noze, ale když jsem si přečetl články z archivu, vzpomněl jsem si na to.“
„Na koho bylo napsáno auto?“
„Jakýsi William Joyner, armádní seržant. Sloužil v náborové kanceláři tady dole ve městě. V sedmdesátých letech tady byla, dnes už ne.“
„Co se s ním stalo?“
„Nikdo neví,“ vzpomínal Rucker. „Našli vůz, ale jeho ne. Místní policie to vyšetřovala, dokonce sem svoje lidi poslala i armáda, ale nic se nenašlo.“
„Byl Joyner ženatý?“
„Ne. Bylo mu asi třicet, do armády vstoupil v osmnácti. Bojoval ve Vietnamu, pak zůstal v armádě. Doma byl asi šest let a pak zmizel.“
Horatio zaváhal. „Nějaké aféry? Holky?“
„Nic jsem nenašel. Proč? Vy o něm něco víte?“
„Vůbec nic,“ odpověděl Horatio rychle.
„Proč vás to vlastně zajímá? South mi o tom nic neřekl.“
„Jsem jen zvědavý. Takže vyšetřování skončilo ve slepé uličce?“
„Většinou to tak skončí, když se nenajde tělo. Možná, že měl armády dost a našel si něco lepšího. Ani se nerozloučil a šel za lepším. Stává se to.“
Horatio mu poděkoval a zavěsil. Už to tak vypadalo, že William Joyner byl milencem ženy Franka Maxwella a pak zmizel. Jeho tělo, v případě že byl mrtev, se nikdy nenašlo. Co tehdy Michelle mohla vidět, že ji to tak poznamenalo na celý život? Jediným místem, kde mohl najít odpovědi, byla Michelle sama. I když její vědomí dávno tuto událost zasunulo do pozadí, její hluboké nevědomí na ni nikdy nezapomene.
Sean s Michelle si v garáži vybrali výstroj a uložili ji do batohů. Pak došli do recepce a strážnému řekli, že přijeli pro Horatia: „Jdeme balit, když to Champ chce.“
Strážný je pustil a oni vyběhli do horního patra, kde byl původní Seanův pokoj. Vešli dovnitř a stoupli si před stěnu, kterou Viggie označila jako klamnou, pokud by v určeném prostoru opravdu byl tajný pokoj.
Sean pronesl: „Někde tady dřív musely být dveře, teď tu nejsou.“ Přinesenými nástroji začali do stěny dělat otvor. Baterkou posvítili dovnitř a Sean se tam podíval. „Sakra!“
„Co je tam?“
„Rychle. Uvidíš sama.“
S ještě větší chutí se pustili do práce. Vzápětí prorazili velkou díru do místnosti plné elektronických hraček. Na druhé straně byly jakési dveře. Sean na ně ukázal. „Vstupuje se sem z toho pokoje, co měl zatlučené dveře.“
Na jedné stěně byl jeden monitor vedle druhého a všechny zachycovaly interiér všech domků.
„Domek č. 1,“ řekl Sean a ukázal na první obrazovku.
„Champův je Domek č. 2,“ řekla Michelle s pohledem na další monitor.
Pak se podívali na další monitory, na kterých běžely řady čísel.
„Tajně nahrávají data z Champových počítačů,“ vyhrkl Sean.
„Len Rivest měl pravdu. V Babbage Townu pracuje elektronický špion!“ řekla Michelle. Ukázala na červenou kontrolku blikající na jednom ze zařízení. „Pokud to je to, co si myslím, jsme v hajzlu!“ vykřikla.
Protáhli se dírou a běželi dolů po schodech, když se naplno rozezněla siréna.
„Co Horatio?“ vykřikla Michelle.
Sean se prudce zastavil, otočil a hnal se do další chodby. Zaťukal na dveře. Když Horatio otevřel, Sean ho popadl a strkal před sebou do chodby.
„Proč utíkáme?“ funěl Horatio.
„Aby nás nezabili!“ vyštěkla Michelle.
Najednou i malý psycholog nevídaně přidal na rychlosti.
„Jak se odtud dostaneme?“ ptala se Michelle. „U přední brány jsou strážní.“
„Lodí!“ odpověděl Sean. „Rychle!“
Trojice se rychle přesunula k loděnici. Pár strážných je sice uvidělo, ale protože nevěděli nic o vloupání do tajného pokoje, nevěnovali jim žádnou pozornost.
„Víme vůbec, jestli tam nefungoval nějaký tichý alarm?“ zeptala se Michelle.
„Nezavoláme šerifa Hayese?“ navrhoval Horatio.
„Teď už nevěřím nikomu,“ zavrtěl hlavou Sean.
Doběhli k loděnici. Sean pronikl do přístřešku, kde popadl klíče od člunu Formula a spustil dolů zdviž. Vzápětí se octli na vodě a se zhasnutými světly se hnali se dolů po řece.
„Dívejte se kole…
