Kapitola 1.
Zvuky varhan stoupaly vzhůru k šedomodré obloze. V korunách stromů zpívali ptáci a v dálce na sebe v lenivém letním dopoledni volaly nějaké děti. Uvnitř kostela se sborem zvedly hlasy shromážděných lidí a v mocném chorálu zanotovaly církevní písně. Grace je zpívala se svou rodinou už od dětství. Dnes ale nebyla schopna zpěvu. Jen tu nehybně, bez hlesu stála a upírala pohled na rakev své matky.
Ellen Adamsovou všichni znali jako dobrou matku, oddanou manželku a váženou členku místní obce. Před narozením Grace učila v nedělní škole a byla by ráda měla víc dětí, ale ty už nepřišly. Ellen měla vždycky křehké zdraví a v osmatřiceti letech onemocněla rakovinou. Nemoc začala v děloze a po hysterektomii se Ellen podrobila chemoterapii a ozařování. Rakovina se ale už rozšířila i do plic, do lymfatických uzlin a nakonec do kostí. Bojovala o život po čtyři a půl roku. Teď, ve svých dvaačtyřiceti letech, už měla všechno za sebou.
Zemřela doma a Grace se o ni po celou dobu starala docela sama. Teprve v posledních dvou měsících jí otec konečně musel najmout na pomoc dvě ošetřovatelky. Grace ale stejně po návratu ze školy trávila pravidelně dlouhé hodiny u matčiny postele. A přicházela k ní i v noci, když matka měla bolesti a volala ji, pomáhala jí obrátit se, myla ji a dávala jí léky.
Ošetřovatelky pracovaly jen přes den. Její otec si je tam nepřál mít v noci a všeobecně se vědělo, že je pro něj těžké si přiznat, jak je onemocnění jeho ženy vážné. Teď stál v kostelní lavici vedle Grace a plakal jako malé dítě.
John Adams byl pohledný muž. Ve svých šestačtyřiceti letech byl jedním z nejlepších právníků ve Watsece a určitě byl ze všech nejoblíbenější. Bojoval ve druhé světové válce, pak vystudoval Illinoiskou univerzitu a konečně se vrátil domů do Watseky, která ležela asi sto šedesát kilometrů jižně od Chicaga. Bylo to malé, úpravné městečko, jehož obyvatelé byli až do morku kostí slušní a spořádaní lidé. John Adams se ujal všeho, co mohli v oblasti práva potřebovat, a brzy věděl o všech jejich problémech. Prožíval s nimi rozvody, majetkové spory, přinášel smír rozhádaným členům rodin. Byl vždycky spravedlivý a všichni ho za to měli rádi.
Jednal za své klienty v případech urážek na cti, uplatňování nároků vůči státu, sepisoval jim závěti a pomáhal s adopcemi. Spolu s nejoblíbenějším místním lékařem, který byl jeho přítelem, byl John Adams nejmilovanějším a nejváženějším občanem Watseky.
V mládí býval John Adams fotbalovou hvězdou městečka a na vysoké škole ve sportovní dráze pokračoval. Už jako chlapce ho lidé zbožňovali. Rodiče mu zemřeli při automobilové havárii, když mu bylo šestnáct. Nikdo z jeho prarodičů už v té době nežil, a tak se několik rodin doslova pohádalo o to, kdo si ho bude smět vzít k sobě, než dokončí střední školu. Byl to vždycky velice milý, příjemný a ochotný chlapec. Nakonec bydlel postupně u dvou rodin a obě ho měly velice rády.
Prakticky všechny obyvatele městečka znal jménem a našlo se hodně rozvedených žen nebo mladých vdov, které po něm během posledních několika let, kdy se Ellenina nemoc zhoršila, pokukovaly. On jim ale nikdy nevěnoval zvláštní pozornost, jen se s nimi chvilku čistě přátelsky bavil nebo se zeptal, jak se vede jejich dětem. Nikdy si nevšímal jiných žen, a to byla další přednost, kterou mu lidé přiznávali.
„A Bůh sám ví, že by na to měl právo,“ říkával vždycky jeden starší muž, který ho dobře znal, „když je Ellen tak nemocná; člověk by si myslel, že se začne pomalu rozhlížet po jiné ženě... ale kdepak John... je to ten nejoddanější manžel.“
Byl slušný, laskavý, spravedlivý a úspěšný. V případech, kterými se zabýval, nešlo sice většinou o nic významného, ale měl velký počet klientů. Dokonce i jeho společník Frank Wills si ho někdy dobíral a chtěl vědět, proč všichni požadují nejprve Johna a teprve když on nemá čas, spokojí se s Frankem. Všichni ho zkrátka zbožňovali.
„Jak to děláš, nabízíš jim snad za mými zády nákup potravin po dobu jednoho roku zdarma?“ žertoval vždyc…
