9
Když druhý den odpoledne nechal Oliver čekat taxík, než přišly děti, měl srdce až v krku. Vystoupil sice ven, aby zazvonil, ale hned zase zmizel v autě. Těšil se, že děti zase uvidí, že budou zase s ním a že už nebude muset být ani chvilku sám. Byla to osamělá, skličující neděle, když ji musel trávit bez nich. Na tenhle víkend do smrti nezapomene.
První vyšla Melissa s dospělou sebejistotou a velkým půvabem.
Zamávala na otce do taxíku. Oddychl si, když poznal, že je zřejmě v dobré náladě. Prospělo jí, že mohla konečně zase vidět matku. Za ní se objevil Benjamin s vážným a zaraženým výrazem, který u něho nebyl v poslední době žádnou výjimkou.
Neuvěřitelně se změnil za dva měsíce, kdy od nich Sarah odešla.
Třebas jsou to jen známky dospívání. Oliver dost dobře nevěděl, a proto si o něho dělal starosti. A potom se pomalu připloužil Sam, který nesl velký podivně zabalený balík. Sarah mu věnovala medvěda, a třebaže si nebyla jistá, jestli se mu bude ještě takový dárek líbit, Sam s ním už minulou noc spal, a teď ho svíral v rukou jako nejdražší svátost.
Benjamin vklouzl na přední sedadlo. Melka už taky nastoupila, jen Sam otálel a upíral na otce široce rozevřené, ještě zřetelně uplakané smutné oči.
„Ahoj mladý pane, co to neseš?“
„Maminka mi dala medvěda. Jen pro štěstí…, víš…“ Styděl se přiznat, jak toho medvěda miluje. Vybrala pro něho instinktivně ten správný dárek, příliš dobře je všechny zná.
Oliver k sobě chlapce přitiskl a cítil z něho ještě její parfém. Jen z pouhé vůně a z pomyšlení na ni ho zabolelo srdce.
A když potom Sam přes něho přelézal a mlátil ho příruční taškou o nohy, otočil se Oliver a uviděl ji stát ve dveřích. Mávala jim na rozloučenou a jemu se najednou chtělo vyskočit z taxíku, rozeběhnout se za ní, popadnout ji a odvézt nazpátek domů. Co kdyby se mu podařilo přivést ji k rozumu - a i kdyby ne, aspoň by se jí dotkl, cítil ji vedle sebe, přivoněl si k ní. Ale přinutil se odtrhnout od ní oči a pobídl zastřeným hlasem taxíkáře, aby jel na letiště. když se rozjeli, Oliver přesto neodolal, a ohlédl se ještě jednou. Díval se, jak jim půvabná a mladistvá nepřestává mávat ode dveří. Ucítil přitom, jak mu Melissa strká něco do ruky. Byla to malá, bílá hedvábná tobolka, a když ji Oliver otevřel, našel v ní smaragdový prsten, který Sáře věnoval k vánocům. V přiložených řádcích ho Sarah prosila, aby prsten schoval pro Melissu. A to bylo dostatečně výmluvné gesto. Po tom krutém víkendu si strčil tobolku bez jediného slova do kapsy a se stisknutými rty a chladným pohledem zíral z okna.
Oliver dlouho děti jen mlčky poslouchal. Štěbetaly o tom, co jim Sarah uvařila k obědu, o kukuřici a jak se jim líbí její byt. I Sam se zdál klidnější. Setkání s matkou na něho nepochybně zapůsobilo jako balzám. Všichni tři byli upravení a Sam měl vlasy učesané přesně tak, jak to měl jeho otec rád.
Oliver však nelibě nesl, že z nich tak nepochybně čiší její nedávná pečlivá ruka, jako by to byla novorozeňata právě vyklouzlá z jejího lůna. Omrzelo ho poslouchat, jak se měli krásně, jak senzačně Sarah vypadá, jakou má roztomilou zahrádku a co dřiny má se studiem. Nechtěl slyšet nic jiného, než jak se jí po nich stýská, zejména po něm, že se už konečně vrátí domů, že jí leze Boston na nervy a že udělala chybu, když tam odjela.
Věděl však, že tohle od ní nikdy neuslyší.
Ačkoli byl zpáteční let do New Yorku neklidný, děti to zřejmě ani nepostřehly, a v osm hodin večer byli už všichni doma.
Aggie na ně čekala a nabídla se, že jim uvaří večeři. Děti jí vyprávěly všechno o Bostonu, co maminka dělala, co říkala, co si myslí a jak se jí vede. Uprostřed večeře Olliemu povolily nervy. Vstal, praštil ubrouskem o stůl a obořil se na děti, které na něho nechápavě koukaly.
„Už mám toho vašeho řečnění po krk! Jsem rád, že jste se měly tak senzačně, ale nemůžete k čertu mluvit taky o něčem jiném?“
Jejich zdrcené obličeje ho však přivedly do rozpaků. „Promiňte mi…, víte… ale co…“ Nechal je tam a šel nahoru. Zabouchl za sebou dveře své…
