15
Hned ráno jí zavolal, jak slíbil, a pozval ji tentýž den na oběd do Čtvero ročních období. Převaloval se v noci v posteli a celé hodiny na ni myslel a přitom si nadával, proč u ní nezůstal a nepomiloval se s ní. Nabízely se mu všechny krásy světa na stříbrném podnosu a on vzal do zaječích. Připadal si jako hotový blázen a byl přesvědčen, že si totéž o něm musí myslet i Megan.
Setkali se v poledne v Čtveru ročních období a ona pro něho ve svých jasně červených hedvábných šatech a černých lakových sandálech na vysokých podpatcích představovala nejžádoucnější ženu, jakou kdy viděl. Tím větší blázen si připadal kvůli předešlému večeru a taky jí to hned vyklopil, sotva se posadili ke stolu. Uprostřed místnosti vodotrysk rozstřikoval jemnou spršku a všude kolem seděli známí z jeho i z její profese.
Rozhodně si nezvolili místo k diskrétnímu setkání, ale ani jeden z nich se nepotřeboval ničím tajit.
Vyprávěla mu o jedné nové knize, kterou by ráda vydala, a on se zase obšírně rozpovídal o jakémsi jejich novém klientovi. A když se nakonec rozhlédli kolem sebe, zjistili, že tam ve tři hodiny zbyli v restauraci jako jediní hosté. Megan se rozesmála a Oliver zrozpačitěl.
„Co byste řekla večeři zítra večer?“ zeptal se jí, když odcházeli.
„Umíte vařit?“
„Ne,“ zasmál se. „Ale mohu to předstírat. Co byste ráda? Pizzu? Čínu? Chlebíčky s mletým masem? Hamburger se sýrem z Hamburgerového ráje?“
Zasmála se na něho. „A co kdybych vybrala něco u svého oblíbeného lahůdkáře, z čeho potom něco uklohníme společně?“
„To je bezvadný nápad.“ Lahodila mu příjemná představa útulnosti a zejména pomyšlení, že ji zase uvidí.
„Jíte rád musaku?“
„Strašně.“ Ale mnohem větší zájem než o jídlo měl o ni, a když jí pomohl do taxíku a políbil ji na tvář, vydal se pěšky do své kanceláře.
„To byla nějaká nová klientka?“ zeptala se ho Daphne, když se ve čtyři hodiny stavila v jeho kanceláři, aby mu ukázala nové makety.
„Kdo?“
„Ta kráska, s kterou jsem tě viděla u oběda.“ Zubila se na něho rozradostněně přes desku psacího stolu a on se začervenal a rychle předstíral soustředěné studium makety na televizní reklamu.
„Jak tomu mám rozumět? Snad mě nešpehuješ?“
„Co to cítím ve vzduchu? Volání jara, nebo je to její parfém?“
„Nech toho.Nejspíš cítíš Antiinsect. Objevil jsem tu dnes ráno pod stolem švába.“
„Kdybys nepovídal. Tady v té díře by zašla i umělá kytka, natož hezounký zdravý švábeček. Je to senzační kus. Kdo to je?“
„Taková nedávná náhodná známost.“
„To ti chválím. Je to vážné?“ Chovala se k němu se sesterským zájmem a on ji za to měl moc rád.
„Ještě ne. A asi ani nikdy nebude. Patří taky k těm náramně emancipovaným dámám jako moje exmanželka, která hledí jen na svoji kariéru a svobodu a na nikoho se nechce moc vázat.“
Takhle pojmenoval Sáru poprvé, a to je sám o sobě jistě krok správným směrem.
„Jak tě tak poslouchám, čeká tě s ní velký malér. Aspoň si užij své, než ti zlomí srdce.“
„Pokusím se.“
„Tak tedy blahopřeji.“
„Díky. Snad abychom se pustili znovu do práce, nebo si chceš radši hrát na rádkyni zhrzených milenců?“
„Nebuď takový netykavka.“ A potom spolu pracovali dlouho do večera a nešli ani na smluvenou večeři. Když odcházel Oliver domů, zavolal ještě Megan. Nebyla sice doma, ale měla zapnutý záznamník. Uvedl své jméno a řekl, že ji chtěl jen pozdravit a ujistit se, že jejich schůzka na příští večer platí.
Přišla úderem osmé s plnou náručí dobrot, které vybalili společně u něho v kuchyni.
„Máte to tu hezké,“ pochválila zdvořile. S jejím bydlením se to nedalo srovnat a kromě toho ještě stále nevyprchal z bytu cizí neosobní přídech. jen děti vtiskly svým pokojům svůj osobitý ráz. Ollie však ve zbytku bytu mnoho neudělal, a když nebyla doma ani Aggie, nezdobily byt dokonce ani květiny.
Vzpomněl si na ně příliš pozdě, až ve chvíli, kdy už byl doma a otvíral jim k večeři láhev vína.
„Jak jste se dnes měla?“
„Ušlo to. A vy?“ Tvářila se nenuceně a šťastně ve své bílé hedvábné sukni s rozparkem až po stehno a v tyrkysové blůzce…
