Zlaté odpoledne (Andrzej Sapkowski)

Zarazil se a zahleděl se na něco za mými zády. Teď jsem i já uslyšel zašumění křídel. Zaslechl bych je už dříve, nebýt toho hlasitého proslovu.

Na stole, přesně mezi lahví a konvicí, přistál Edgar: Edgar je havran. Edgar hodně létá a málo mluví, proto jej v Kraji zaměstnávají coby kurýra. Bylo tomu tak i tentokrát, neboť Edgar držel v zobáku velkou obálku ozdobenou korunkou a iniciálami MR.

"Prokletá banda," zašeptal Švec. "Všivá teatrální banda."

"To je pro mě?" podivila se Alenka. Edgar pokýval hlavou, zobákem i dopisem.

Po obálce však beze všech cirátů chňapl Archie, zlomil pečeť a začal číst:

"Její Královská Výsost Mab etc. etc. zve tímto adresátku na partii kroketu, která se bude konat..." Podíval se na nás.

"Dneska," naježil vousy. "Tak se to dověděli. Ten zatracený netopýr to vyžvanil,"

"To je krása!" zatleskala nadšeně Alenka Liddellová. "Partie kroketu! S královnou! Mohu už jít? Nebylo by zdvořilé opozdit se."

Švec si hlasitě odkašlal. Archie obrátil dopis v prstech. Plch zachrápal. Edgar mlčel a čechral si černé peří.

"Zadržte ji tady, jak dlouho to půjde," rozhodl jsem se a vstal. "Vrátím se co nejdřív."

"Neblázni, Chestere," řekl Archie. "Nic s tím nenaděláš, i kdyby ses tam dostal - a o tom pochybuji. Je už pozdě. Mab o ní ví, nedovolí jí odejít. Nezachráníš ji, není to možné."

"Vsadíme se?"