Pohádka o Raškovi

Stříbrný letoun AIR FRANCE klesal stále níž a minul jenom o kousek zasněženou špici nejvyšší evropské hory Mont Blanc. Kdo měl dlouhé ruce, mohl je vytrčit a pro štěstí si na ni sáhnout. Hokejistům, krasobruslařům a bobistům se dělalo z těch zákrutů a výkrutů nanic, ale Raška se jenom culil.

Letuška v modrém byla náramně hezká a milá jako většina francouzských letušek a byla taky čistá a provoněná. Mluvila dobře francouzsky a dobře česky asi jako pan Antoin Marini, rodák z Grenoblu, který sloužil na dvoře v Poděbradech u husitského krále Jiříka z Poděbrad a sepsal pro krále český spis „Rada králi Jiřímu o zlepšení kupectví“.

Když klesalo letadlo pořád níž, modrá letuška podávala pasažérům na tácku cucavé bonbóny, aby jim nezaléhalo v uších. Potom si vzala do ruky mikrofon v podobě hrušky zbuzanky a roztomile vykládala:

„Letíme nad sladkou Francií. Je druhou největší zemí Evropy. Není tu tak špatně. Máme 1488 lodí, které všechno přivezou a zase odvezou. Ročně vypěstuje Francie skoro 60 miliónů hektolitrů vína a to se skoro všechno vypije.“

Pak motory začaly křičet a ona mlčet. Promluvila zas za velikým alpským kopcem:

„Přilétáme do Grenoblu. Založili ho Galové na soutoku řek Draku a Isery a opevnili ho vším možným. Později jim ho sebrali Římané a obehnali ho hradbami a hospodami. Každé místo tu dýše historií. Tímto údolím se vracel Napoleon, když táhl z Elby ze zajetí. Grenoble se vzdal a maršál Ney vyšel Napoleonovi vstříc a zlomil před ním kolena svou vzácnou a drahou šavli po dědečkovi. Zdejší univerzita byla založena těsně několik let a několik nocí před pražskou Karlovou. Vyrábějí se tu rukavice a dodáváme je všem. Královnám do plesů i zlodějům na nedobytné káči. Vážení! Uvědomte si, že drtivá většina rukavic, které byly hozeny sokům do tváře, pochází ze slunečného města Grenoblu!“

Letuška zmlkla, protože motory ztichly. Když se rozeřvaly, letuška se zase rozpovídala:

„Lidí je tu skoro čtvrt miliónu. Umějí pracovat jódlovat. V horách je slavný klášter Grand Chartreuse, kde mniši vyrábějí jako melouch po modlení slavný sladký likér šartrésku. Je buď žlutá jako barva žárlivosti, anebo zelená jako alpská tráva. Správný Francouz šartrésku míchá na žlutozelenou. Už častokrát chtěli lupiči ukrást recept, ale buď nenašli v horách klášter, anebo v klášteře nenašli recept. A když se jednou recept dověděli, zlinkovali se šartréskou tak, že všechno potom zapomněli.“

Pak letuška dala ještě každému cucavý bonbón a řekla nakonec:

„Všude jsou hory. Růžové pohoří Meije, Bílá, Kočičí zub, Čepice Neronova, Tři panny. Tady lezl a zahynul slavný horolezec doktor Emil Zigmondy. Je pochován na hřbitově na Svatém Krištofu, nad kterým právě letíme, a na hrobě má napsánu radu odvážným: Excelsior! – Jen výš!“

A letuška zmlkla a na modrý kostýmek se jí skutálela slza. Nebojácný slovenský hokejista Jožka Golonka jí tu slzu setřel kapesníkem. Letoun už kroužil nad Grenoblem. K té první letušce se přidala ještě jedna krásná letuška a daly každé z&nb…