Pohár od Pánaboha

Nejhezčí den Daniela Groussarda

K jednoetapovému závodu z města M. v Čechách do města S. se přihlásil Francouz, muž z vlasti slavných cyklistů Louisona Bobeta, Jacquese Anquetila, Rogera Riviery. Pojede prý na kole rochet-speciál. Vyhrál závod středu Francie. Je výborný taktik a výbušný sprinter.

Jenže nikdo neměl ty zprávy potvrzeny, zatím to byly jen dohady.

Závodníci tedy pokračovali ve vydatném obědě, trpělivě rozmělňovali velké bifteky.

Náhle se otevřely dveře jídelny a v nich stál on.

Blankytný dres. Kolem hrudi tři národní pruhy. V bílém pruhu se skvěl nápis AC, v růžovém DAGNE a ve světlé modři FRANCE. Kalhotky s písmeny MERCIER FIUTCHINSON v barvě inkoustu a zcela nové černé tretry. Jeho ruce si lehce pohrávaly s lahví značky LE PARISIEN.

Všem se uklonil, a teprve nyní jsme si mohli prohlédnout jeho příjemnou tvář, tělo a hlavně nohy. Měl mohutná cyklistická stehna s tvrdě vystupujícími svaly. Nebyl sice tak vysoký jako Louison Bobet, jehož známe z fotografií, ale jeho trup se zdál souměrnější. Měl hezký obličej a zářivý úsměv. Vyvolal velký dojem; někdo polekaně hekl a Jarda Zelený, vytrvale jezdící na konci pelotonu, to pronesl nahlas:

„Pánové, to je ale frčák!“

U rohového stolu nejlepších cyklistů rostlo vzrušení. Najednou se zvedl Pepík Mráz a šel ke stolu pořadatelů.

„Zdar, soudruzi!“

Přikývli a zeptali se:

„Co je, Pepku?“

„V cíli je za první místo tranzistor. V propozici závodu stálo, že jde o domácí soutěž. A teď sem vemete Francouze!“

Ředitelství závodu se odebralo k menší poradě a poté oznámilo, že tranzistor bude mimořádně i za druhé místo.

V zdánlivém klidu tedy všichni dojedli a za další hodinu nastoupili na hromadný start. Odtud šel každý k startovní čáře sám a představoval se tak zástupům na obou stranách kolonády.

První vykročil Francouz, zjistili jsme už jeho jméno – Groussard, Daniel Groussard. Jak se nesl vedle svého stroje rochet-speciál, podobal se červenému balónku vypuštěnému nad příbojem. Tento děj probíhal v lázeňském městě pro paní a dívky, kde už muž, natož Francouz, byl nesmírnou vzácností. Unášela ho bouře potlesku. Sňal z hlavy bělounkou čepičku, přiložil ji nejprve na srdce a potom s gestem D’Artagnana s ní mával nahoru a dolů. Ženy jásaly a už nikdo po něm nesklidil ani setinu potlesku.

Vyjeli.

A jak se dalo čekat – Grousard zaujal čelné postavení. Dokonce v ulicích města se prvním vzdaloval a v pelotonu z něho v této chvíli viděli jen oblouk zad. Nohy mu lehce kmitaly a jeho kolo se po dlažebních kostkách doslova vznášelo. Dosud projížděli městem po rovině. Ale baráčky se zmenšovaly, v předměstí se objevovaly první zahrádky a z nich zvědavě vykukovaly slunečnice.

Zdolávali první kopec. I ti nejslabší měli ještě dost sil a vyjeli ho v sedle; vypadali teď jako stádečko pilných mravenců lezoucích na vrchol své pyramidy.

Jenže Groussard si překvapivě stoupl do pedálů a rozhoupal se nad rámem kola. Mrázovi za ním se zdálo, že také zpomalil. Předjel ho. A také ostatní ho zprvu pozorova…