Magor dětem

Ivan Martin Jirous

46 

Elektronická kniha: Ivan Martin Jirous – Magor dětem (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: jirous02 Kategorie:

Popis

E-kniha Ivan Martin Jirous: Magor dětem

Anotace

O autorovi

Ivan Martin Jirous

[23.9.1944-9.11.2011] Ivan Martin Jirous (též zvaný Magor) byl básník, kritik výtvarného umění, organizátor a představitel českého undergroundu, nezlomný odpůrce komunistického režimu, vedoucí a manažer rockové hudební skupiny The Plastic People of the Universe.Ivan Jirous se narodil roku 1944 v Humpolci. Tam také maturitoval na gymnáziu. Po maturitě vystudoval obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1963-1968). Své první básně publikoval...

Ivan Martin Jirous: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Magor dětem“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Další pohádka pro Františku

Ta krajina byla v láhvi, dovnitř se lezlo hrdlem po spuštěném prostěradle. Po dně se rozprostíralo zrcadlo, od hlubokého úvozu k malému osikovému hájku. Po zelených listech osik lezly červené be­rušky a každé ráno zpívaly:

     Zelená je zdravá barva,

     ať je to brouk nebo larva.

     Jen co najdem někde mšici,

     seberem ji rychle lžicí,

     strčíme ji do pusy,

     ať se v puse udusí.

Čarodějnice, která bydlela v hájku, jim vždycky hrozila: „Vy máte chutě, nedožery!“ Když byla ­ča­rodějnice malá, nikdy se doma nic zeleného ne­vařilo. Nevěděla proč. Viděla, že beruškám jdou zelené mšice k duhu, a tak si vyčarovala pytlík zeleného hrachu.

V úvozu hlasitě předly divoké kočky, zrcadlo se blyštělo, osiky se třásly. Čarodějnice, přidržujíc se drápky, běžela rychle po zrcadle. Na jeho okraji, ve stínu osik, měla u šedého lišejníkem porostlého balvanu ohniště. Čarodějnice doskákala k ohni a sundala pokličku z hrnce. V hrnci to zabublalo a kolem se šířila omamná vůně hrachové polévky, majoránky a rumu. Čarodějnice strčila do hrnce pařát, míchala polévku a tiše si zpívala:

     Proč není víc

     čarodějnic?

     Proč není víc

     klekánic?

     Lidi nevěří už na nic

     ať je zima nebo hic.

V láhvi bylo horko jako o žních. Slunce žhnulo. Se stromů kapalo sádlo. Čarodějnice se potila, pot se vypařoval a srážel se na stěnách láhve v husté bílé jedovaté kapky. Z dálky se ozývalo polední zvo­nění. Stočené prostěradlo se začalo kymácet a za chvíli žuchla doprostřed zrcadla polednice, kterou čarodějnice pozvala na oběd. Čuchla k polívce, strčila do ní prst, olízla ho a řekla: „Přilej tam trochu rumu, bude lepší!“ Čarodějnice sáhla do díry pod balvan a vytáhla láhev rumu. Rum byl hustý, měl barvu zašlého zlata a voně…