Czesław Miłosz

Czesław Miłosz byl polský básník, prozaik, esejista a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1980. Narodil se v rodině stavebního inženýra. Vystudoval práva na univerzitě a po ročním stipendijním pobytu v Paříži začal pracovat v polském rozhlase, kde působil ve Vilniusu a ve Varšavě. V průběhu druhé světové války byl válečným zpravodajem v Rumunsku a aktivně se podílel na polském protiněmeckém odboji.

Po válce měl Miłosz původně pozitivní vztah k novému komunistickému režimu v Polsku, protože byl přesvědčen, že má povinnost podílet se na budování nového společenského řádu. Byl levicového založení, ale v roce 1951 si uvědomil, že stalinistický režim je v podstatě teroristický a že komunistická vláda pronásleduje polské vlastence. Rozhodl se proto opustit Polsko a požádal o politický azyl ve Francii.

Po emigraci se Miłosz usadil v Paříži, kde se stal známým spisovatelem a intelektuálem. V roce 1961 začal přednášet slovanské jazyky a literaturu na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Miłoszova tvorba, která se vyznačuje silným osobním i politickým podtextem, zůstávala dlouho v konfliktu s polským komunistickým režimem, a přestože jeho díla byla v zahraničí široce uznávána, některé z nich zůstaly na indexu v Polsku.

Po získání Nobelovy ceny se v 90. letech 20. století Miłosz mohl vrátit do Polska, kde byl nakonec znovu přijat a některá jeho díla byla znovu vydaná. V roce 1993 se trvale přestěhoval zpět do Krakova, kde i zemřel.

Jazyk literatury dvacátého století byl jazykem nevíry.

Biografie jsou mušle a o měkkýši, který v nich strávil život, se z nich moc nedozvíme.

Není na mě abych věděl všechno o nebi a o pekle. Ale na tomto světě existuje tolik špíny a hororu, proto pravda a dobro musí existovat někde jinde. A to znamená, že Bůh musí někde být.

Jazyk je zaprodán smyslu pro dotyk. Měkkostí, teplem trvá náš lidský druh: králíček, medvídek, kotě…

Czesław Miłosz