35.
Druhý den večer Sean právě balil, když se ozvalo zaklepání na dveře jeho pokoje. „Dále.“
Ve dveřích stál Champ Pollion.
„Mluvila s vámi Alicia?“ zeptal se Sean.
„O vašem stěhování? Ano. Nemám nic proti tomu, abyste byl Viggiiným strážným andělem. Jen vás prosím, abyste si dával pozor a nakonec neskončil taky na onom světě,“ dodal rovnou.
„Sebezáchování stálo vždycky na prvním místě mého seznamu priorit.“
Sean zavřel zavazadlo a položil ho na podlahu. „Víte, zatím jsem se vlastně nedozvěděl, co tu vůbec v Babbage Townu děláte.“
Champ vešel do pokoje. „Předpokládal jsem, že vám to řekne Len.“
„Když už tu příležitost mít nebudu, nevadilo by vám, kdybyste mi to řekni vy? Rád se s vámi projdu k Domku číslo 2.“
„Vy víte, že tu takový domek je?“
„Hrozně mě zajímá ta hračka, pro kterou lidstvo zapomene na Edisona i pana Bella.“
„Čas od času se pohybujeme po hyperbole.“
„Proč bych se tam nemohl jít podívat i já?“
„Podívejte se, nechci být nezdvořilý –“ začal Champ.
„Pak prostě nebuďte,“ zarazil ho Sean.
„Některé záležitosti jsou velmi důvěrné,“ pokračoval Champ dost povýšeným tónem.
„Champe, pokusím se vám vysvětlit situaci. Za prvé, pracuji pro šerifa Hayese a mám vás ohlásit, pokud mi budete překážet ve vyšetřování. Za druhé, máme tu dva mrtvé v přímé souvislosti s tímto městem. Nevěřím, že se vám bude líbit, až tu zemře ještě někdo další, zvláště ne, pokud byste tou osobou mohl být i vy.“
„Já? Vy si myslíte, že jsem ohrožen?“
„Já vím jen, že po mně už šli taky, takže si můžete být jistý, že v tom jedete taky.“
„Poslyšte, nemůže to počkat? Mám teď spoustu práce.“
„Totéž mi říkal Len Rivest. A kde je teď?“
Champ ztuhl, ale vzápětí se opět uklidnil. „Nevím; je to prekérní.“
„Podle mých zkušeností lidé, kteří nespolupracují, něco skrývají.“
Champ zrudl. „Nemám co skrývat.“
„Dobrá, pak mi tedy povězte, kde jste byl od půlnoci do dvou tu noc, kdy zemřel Len Rivest?“
„To je čas, kdy ho zabili?“
„Odpovězte na otázku.“
„Nemusím odpovídat vůbec na nic,“ odsekl vzdorovitě.
„To je pravda. Zavolejte si svého právníka, zavřete pusu a nechte FBI hrabat se ve vaší minulosti už od mateřské školky. A i kdyby nic nenašli, stejně budou důkladní.“
Champ chvilku zvažoval souvislosti. „Nemohl jsem spát, proto jsem šel do laboratoře ověřit některé výsledky zkoušek.“
„Viděl vás někdo?“
„Samozřejmě. Pracujeme tam přece nepřetržitě.“
„Byl jste tam celou tu dobu? Od dvanácti do dvou? A pak? Dosvědčí vám to někdo?“ Champe, tak už konečně zalži. Dělej.
Na Champově čele se začal perlit pot. „Aspoň si to tak vybavuji. Nemůžete po mně chtít, abych si všechno pamatoval minutu po minutě.“
„Já ani nechci, ale jiní klidně ano. Pojďme se teď do té vaší boudy podívat.“
Cestou Sean poznamenal: „Kdy tam chodí uklízečky? Nebo si tam dokonce sami uklízíte a perete?“
„Úklid probíhá ve směnách. Je jich na směnu vždycky asi dvanáct.“ Ukázal před sebe, kde žena v bílém overalu tlačila po chodníku naložený vozík s prádlem. „Prádelna je vedle Domku č. 3 hned u sídla ochranky. Všichni jsou prověření, nosí stejné oblečení a nepřenosné identifikační průkazy. Stačí?“
„Kdepak. Jakou voňavku používají?“
Champ se zastavil a jen zíral. „Cože?“
„Ale nic, Champe, jen žertuji. Byl to jen pokus o vtip.“
