68.
Annabelle stála vedle Paddyho schouleného v křesle. Kývla na otce a ten jako na rozkaz sáhl po telefonu. Než ale vyťukal číslo, položila mu ruku na rameno.
„Jsi opravdu připravený to udělat?“ zeptala se. Při pohledu na něj to tak nevypadalo, působil totiž unaveně a vystrašeně.
„Hodně štěstí,“ špitla Annabelle.
Jakmile vytočil číslo, Annabelle zvedla paralelní linku.
„Nazdárek, Jerry,“ začal Paddy. „To jsem já, Paddy Conroy. Už dlouho jsi nikoho nezabil. Ale prý jsi měl nějaký pěkný malér.“
Annabelle na svého otce jen hleděla a byla překvapena, jak výrazně se jeho chování změnilo. Usmíval se a mluvil se zřejmou sebedůvěrou. V křesle seděl statečný a neohrožený chlap. Baggera ale hned tak někdo šokovat nemohl. Když zaslechl jméno, sice se mu mírně podlomila kolena, ale emoce, která přišla vzápětí, už mu byla vlastní. Málem rozdrtil sluchátko v ruce a zařval. „Ty šmejde, jak jsi zjistil moje číslo?“
„Představ si, že se stačilo podívat do telefonního seznamu. Pod Bé. Jako Blbec.“
Annabelle se po téhle poznámce málem rozchechtala.
„Viděl jsi poslední dobou svou dcerušku?“ změnil Bagger téma.
„No, slyšel jsem, že ti pěkně pustila žilou. Dost na to, aby na tebe poštvala jerseyskou kontrolní komisi. Musím říct, že má moji školu. Je fakt dobrá.“
„No jasně, to tys stál za tím vším! Hele, něco ti povím. Jediné, čeho se naděješ, je, že z tebe budu aspoň dva dny trhat kusy kůže.“
„No tak, Jerry, tohle neříkej. Už jsi mě zas rozpálil.“
„Co chceš?“
„Rád bych vypomohl.“
„Nepotřebuju pomoc od nějakého hazardního hráče naloženého v lihu.“
„Jerry, nerozhoduj se tak zbrkle. Mám totiž něco, po čem hodně toužíš.“
„Jako co?“
„Chceš hádat?“
„Chceš abych ti utrhnul koule?“
„Mám Annabelle. Chceš ji ještě, nebo hodláš i nadále vypadat jako idiot, co neumí najít jednu babu?“
„Ty bys mi tu svou dcerušku dal?“
„Ty seš asi hluchej, ne? Mluvil jsem o kšeftu.“
„A ty to děláš jen z čisté lásky?“
„Jerry, v tomhle mě znáš líp než já sám sebe.“
„A co bys ode mě za svou holčičku chtěl?“
„Ani šesťák.“
„Cože?“ nemohl uvěřit Bagger.
„Já už totiž žádný prachy nepotřebuju.“
„Co teda chceš?“
„Slíbíš mi, že když ti vydám Annabelle, necháš mě už jednou provždy být. Už mi tady na planetě nezbývá moc času a nechci se zbytek svých dní pořád ohlížet, odkud na mě skočíš.“
„Takže stručně. Ty mi dáš Annabelle, když ti dám pokoj?“
„Přesně tak. Vím, že mě chceš dostat za těch deset tisíc, co jsem ti šlohl. Už toho mám dost.“
Bagger zařval do telefonu. „Tak ty toho máš dosti“
„Dohodneme se? Chci jen tvůj slib. Vím, že jsi hajzl, ale slovo jsi držel vždycky. Dostaneš Annabelle a mě necháš žít.“
Bagger zíral do podlahy a na krku mu bubnovaly žíly.
„Chci, abys to řekl, Jerry. Musím slyšet, že to slíbíš.“
„Dám ti za ni miliony.“
„Hele, Jerry, žádný miliony. Slíbíš to? Jinak se nedohodneme.“
Paddy se podíval na Annabelle. Ani nedýchala, aby ji nebylo v telefonu slyšet.
„Proč ji tolik nenávidíš?“ zeptal se Bagger.
„Protože mě celá ta léta obviňovala za smrt matky. Sice jsi ji zabil ty, ale já za to zaplatil. Od té doby jsem neprožil jeden jediný šťastný den. Zničila mi život. Nadešel čas odplaty. Mé odplaty.“
„Jak to chceš udělat? Není hloupá. A pokud vím, tak ti nedůvěřuje.“
„To nech na mně.“
„Nic jsem ti neslíbil.“
„Ale stejně to uděláš. Nejsi přece hlupák.“
„Já si ji chytím sám. Včera večer už jsem ji skoro měl. A neboj se, tebe si najdu taky.“
„Zkus to. Ale až po dvou týdnech zjistíš, že se vypařila, tak budeš muset připustit, že ti starej Paddy nelhal. Čím déle budeš čekat, tím víc má času, aby se schovala. Oba víme, že je dobrá. Rozmysli si to. Zavolám ti znovu.“
„Kdy?“
„Až se mi bude chtít.“
Ve stejný okamžik Paddy i Annabelle zavěsili.
Sevřela mu rameno. „Vedl sis skvěle. Hodil jsi mu pořádně velkou návnadu.“
Položil svou ruku na její. „Teď ho necháme, ať se chvilku smaží ve vlastní šťávě. Ten tvůj přítel bude mít zatím čas uvést věci do pohybu. Překvapilo mě, že souhlasil s pomocí a na nic se neptal.“
„Už jsem ti p…
