61.
Seděli u stolku v kavárně mezi ulicí M a Wisconsin Avenue, asi tak půldruhého kilometru od Stoneova prázdného domku. Annabelle se dívala z okna, zatímco Alex na ni doslova visel očima. Uměl číst z výrazů tváře a pohybů těla. Tuhle dámu bylo obtížné někam zařadit, ale bylo zřejmé, že je pod velkým tlakem.
„Proč najednou tak naléhavý rozhovor?“ podivoval se. „Já myslel, že už vás nikdy neuvidím.“
„Co chcete slyšet? Že jsem vysazená na dlouhány v uniformě?“
„No dobrá, já si to přeložím po svém. Prostě potřebujete nějakou pomoc od policie.“
„Kolik toho víte?“
„Oliver mě požádal, abych se podíval na Baggera, a já to udělal. Milton pak společně s Reubenem odjeli do Atlantic City a navštívili kasino Pompeje. Oliver říkal, že měli dobré krytí. Jsou to mí přátelé, takže pokud se dostali do nějakého maléru, udělám všechno pro to, abych jim pomohl.“
„To vás ctí. Živíte se taky něčím jiným, nebo jenom pomáháte lidem?“
„Mám to v popisu práce. Jak to bylo mezi vámi a Baggerem? Proč Oliver odjel do Maine?“
„Zdá se, že víte skoro všechno.“
„Všechno a nic. Pokud ale opravdu chcete moji pomoc, musíte mi důvěřovat.“ Zahleděla se na něj tak, že se začal ošívat. „Chápu ovšem, že nepatříte k lidem, kteří by druhým přehnaně důvěřovali.“
„Celé ty roky mi takový postoj pomáhal přežít.“
„O tom nepochybuji. Jen abyste věděla, Oliverovi už jsem kryl záda mockrát. Vděčím mu za svůj život.“
Annabelle se zhluboka nadechla. Alexova pomoc byla naprosto zásadní součástí otcova plánu, jak podfouknout Baggera. I přes jednoznačný cíl, který měla ve své mysli, to pro ni bylo velmi těžké. Seděla na kávě s policajtem, a ne ledajakým. Přímo s federálním agentem. Mohl ji klidně poslat za katr, jestliže řekne něco nesprávného. Najednou jí všechno připadalo jako zlý sen.
No tak, Annabelle, musíš.
Zhluboka se nadechla a rozhodla se udělat to co nikdy předtím. Zahodit všechny své zásady a říct pravdu. Nebo alespoň její velkou část.
Rychle Alexovi vylíčila hlavní body. Bagger zabil její matku a teď se ho společně s otcem rozhodli dostat. Alex už věděl, že je Baggerovi poskoci unesli a málem zabili. „Nemám pro to žádné důkazy,“ dodala, „před soudem nic z toho neobstojí. Je to ale pravda.“
„Věřím vám. Moji přátelé u policie mají vztek, že si jeli pro ty mlátičky, ale přijeli domů s prázdnou.“
„Já nebyla jen naštvaná.“
„Co jste Baggerovi provedla?“
Annabelle automaticky přešla do módu lží. „On ví, že mu chci přišít matčinu vraždu. A dozvěděl se, že v té době jsem byla v Maine. Nechce nic ponechat náhodě.“
Alex se napil kávy a chvilku si Annabelle zase pozorně prohlížel. Buď mluvila pravdu, nebo byla tou nejlepší lhářkou na světě.
„Takže jste se dala dohromady s vaším starým otcem? Jak ale chcete Baggerovi tu vraždu přišít?“
„Táta bude předstírat, že mě Baggerovi prodá. Bagger mě dostane, přizná se mi a poldové v zákrytu budou mít, co potřebují.“
„Takhle jste to vymysleli?“
„Ano, proč se ptáte?“
„Protože v tom plánu je tak milion kdyby. A každičké z nich může znamenat vaši smrt.“
„Je to zatím jen první plán. Pracujeme na detailech. Na těch záleží.“
„Vy si vážně myslíte, že to bude fungovat?“
„Cítím to v kostech, můj otec není zas takový hlupák.“
„Hm… pokud mám ovšem sehnat zálohu, musíte mi říct něco víc.“
„Víte co? Všechno se dozvíte na místě. Vaši lidé i vy sám se prostě můžete ztratit, když uvidíte, že to nikam nevede. Já budu na onom světě. Tak co vy na to, dlouháne?“
„Snažím se na tu akci dívat realisticky.“
„Ale kdepak, jste jen typickej ouřada! Místo toho, abyste hledal cesty, jak to udělat, hledáte důvody, proč to nejde.“
Alex vyloudil na tváři malý úsměv. „No, tajná služba většinou hledá spíše důvody proč ano.“
„Prima, tak mi to dokažte.“
„Koukejte, já se vám snažím vyjít vstříc. Když se to nepovede, poletím dolů, a pěkně rychle.“
Annabelle si nervózně pohrávala s ubrouskem. „Je mi to líto, omlouvám se. Já jen…“
„Dobrá zpráva je, že ministerstvo spravedlnosti má na Jerryho Baggera dost spadeno. Když jim předhodíme chut…
