Rozhovor Miloše Čermáka s Karlem Krylem /  Když jsi v Listopadu přijel, lidé tě vítali se slzami v očích. Obdivovali tě. Legenda KAREL KRYL se tyčila mezi nebem a zemí. Jaký to byl pro tebe pocit? / V první chvíli nádherný, samozřejmě. Ale pak jsem si uvědomil, že vlastně nejsem živý zpěvák, ale pomník. Dlouhodobě nepřítomný člověk se dostává do situace mrtvého. Vazba mezi ním a ostatními lidmi neexistuje. Takový člověk se nemůže zkompromitovat – například tím, že …

Více
  • 13. 5. 2023

Svět ve zdi / Drolivá zeď, která obklopovala nízko položenou zahradu podle domu, byla pro mne bohatým lovištěm. Byla to hodně letitá cihlová zeď, kdysi omítnutá, ale nyní se vnější vrstva zelenala mechem, odchlipovala se a bortila vlhkostí mnoha přestálých zim. Celý její povrch byl spletitou mapou prasklin, některých škvír širokých na několik palců, jiných teninkých jako vlásek. Tu a tam odpadly velké kusy omítky a obnažily lososově růžové cihly, l…

Více
  • 13. 5. 2023

6 / „Myslel jsem, že nám ty plachty mají pomáhat!“ vrčel Arth, když táhl vozík. Vzadu zase tlačil Dennis. / „Tak to asi nefunguje! Ne každý dobrý nápad musí vyjít. Zažaluj mě!“ / Tlačili káru vzhůru do strmého svahu, až konečně dosáhli dlouhého rovného úseku, kde si mohli odpočinout. Dennis si otřel pot z čela a naznačil Linnoře, aby si zase nasedla. / „Dokážu ještě chvilku jít, Dennisi. Skutečně.“ Linnora vypadala rozhněvaně, že je nucena se vézt a přitom s…

Více
  • 13. 5. 2023

1. / KONEC VELRYBÍHO SNU / „Makakai, jsi připravená?“ / Tichého vrnění motorů a ventilů kovového kokonu si Jacob nevšímal. Ležel klidně. Voda jemně šplouchala proti baňatému nosu jeho mechanické velryby. Čekal na odpověď. / Ještě jednou zkontroloval titěrné kontrolky na displeji přílby. Ano, rádio bylo v pořádku. Obyvatelka druhé waldo velryby, napůl ponořené jen několik metrů od něj, slyšela každé slovo. / Dnes byla voda výjimečně průzračná. Pohlédl pod sebe a…

Více
  • 13. 5. 2023

Teutonští knězi byli slavnostně odění do rudé a černé barvy, jejich róby se leskly zlatem a stříbrem. Z vysokých přileb se zdvíhala platinová orlí křídla, pochodovali kolem velkého kruhu ze vztyčených kamenů a odříkávali cosi v jazyce, který zněl trochu jako němčina, ale Chris věděl, že je mnohem, mnohem starší. / Vedle plápolající hranice stál oltář, pokrytý rytinami rozšklebených dračích tlam. Kotouče dýmu stoupaly a unášely vzhůru k úplňku jasné…

Více
  • 13. 5. 2023

Drátěná ramínka byla skutečně prázdná. Zachřestila, jak je Fortnum odsunul stranou po tyči, otočil se a pohlédl ven z šatny na Dorothy Willisovou a na jejího syna Joea. / „Já jsem prostě šel kolem,“ říkal Joe, „a viděl jsem, že je šatna prázdná a všechny tátovy šaty jsou pryč!“ / „Bylo to všechno tak pěkné,“ řekla Dorothy. „Měli jsme takový pěkný život. Já tomu nerozumím. Vůbec tomu nerozumím!“ Začala znovu plakat, přitiskla si ruce na tvář. / Fortnum vyk…

Více
  • 13. 5. 2023

16 / Den přečkali ve starém zříceném železobetonovém bunkru, zarostlém trním a plevelnou travou. Před Osudovou válkou to zřejmě byla skrýš nějakého survivalisty, ceněná jako oko v hlavě. Teď to však byla rozvalina, pobořená, poznamenaná kulkami a vydrancovaná. / Kdysi, ještě před válkou, Gordon někde četl, že jsou v zemi místa plná takovýchhle úkrytů a do nich shromažďují zásoby lidé, kteří se baví úvahami o zániku společnosti a fantazírováním, co budo…

Více
  • 13. 5. 2023

Druhá alternativa je: / Situace se vyhrotí a to už v průběhu / několika desítek let, tedy během 21. století, takže přes všechny snahy / globalizátorů udržet tu věc v plynulém procesu, dojde ke střetu. Není / zaručeno, že ten střet bude úspěšný pro globalizátory, že ho vyhrají. / Můžeme úspěšně poukázat na to že jejich vnitřní stabilita a schopnost / sebeobrany není zvlášť vysoká, takže mohou ve střetu podlehnout. Pak je / ovšem nutno počítat s tím, že …

Více
  • 13. 5. 2023

Je to velmi zlomyslné strašidlo, ale dá se s ním / mluvit. Živí se tím, že upíjí naftu, ale když / přijdu čepovat ze sudu do kyblíčku, tak se pokaždé / rozpovídá. Rozumět mu není, poněvadž bublá, ale / vypravuje o svém pohnutém životě. V noci totiž / vylézá pumpou přidělanou na sudu a navštěvuje / nájemníky našeho domu. Pouze k nám se neodváží, / poněvadž ví, že bychom je hned strčili do nafťáků. / Jak tak obíhá nájemníky, ví mnoho o Smrťounkovi. / Smrťounek se každé noci …

Více
  • 13. 5. 2023

Próza Sklepní práce Egona Bondyho je datována „zima 1972/73“. / Její původní název zněl Próza A (Sklepní práce), a takto naznačoval, že má jít o začátek koncipované řady próz. (Text prozaické práce bezprostředně chronologicky následující – nikdy ani v samizdatu nepublikované – Kroniky genealogické (1973) by tedy bylo možné považovat za „Prózu B“, i když její rukopis takto označen není; ovšem další práce – Invalidní sourozenci z února 1974 – nesla je…

Více
  • 13. 5. 2023

Nová jména / Dostali se do podivných modravých krajin a dali jim svá jména. Byl tu Hinkstonův potok a Lustigovo zákoutí a Blackova řeka a Driscollův háj a Peregrinovy hory a Wilderovo město, zkrátka jména lidí a věcí, které lidé dělali. Místo, kde Marťané zabili první Pozemšťany, se jmenovalo Rudé město, protože mělo co dělat s krví. A tam, kde byla zničena Druhá expedice, se to jmenovalo Druhý pokus a na každém dalším místě, kde muži shodili z rake…

Více
  • 13. 5. 2023

Říjnový národ / Jedině díky chladnému výdechu smrtelně bledého pasažéra obyvatelé Podzimního domu zakusili rozkošné zamrazení, setřásli prastaré metafory ukryté v podkrovních lebkách a rozhodli se sejít na ještě větším setkání Říjnového národa. / Teď, když bylo po Shromáždění, dospěly sem jisté hrozivé skutečnosti. Jednu chvíli byl strom holý bez listí v podzimním větru a pak, v okamžení, problémy se v hroznech rozvěsily po větvích vzhůru nohama, mával…

Více
  • 13. 5. 2023

Dlouho stáli na prudkém slunci a dívali se na lesklé ciferníky svých starodávných, železničářsky přesných hodinek, zatímco stíny se pod nimi chvěly a zpod jejich dírkovaných letních klobouků se lil pot. Když si odkryli hlavy, aby si otřeli svá zbrázděná a zarudlá čela, jejich vlasy byly bílé a zcela promáčené jako něco, co nebylo léta na slunci. Jeden z mužů to komentoval tím, že se jeho boty cítí jako dva pecny upečeného chleba, a potom unaveně …

Více
  • 13. 5. 2023

Profesor Neddring vlídně pohlédl na svého postgraduálního studenta. Mladý muž před ním seděl uvolněně; oči měl chladné, ale pronikavé, ruce v kapsách laboratorního pláště. Celkem vzato velmi slibný exemplář, pomyslel si profesor. / Už nějakou dobu věděl, že se zajímá o jeho dceru. Abychom byli ještě přesnější – už nějakou dobu věděl, že i jeho dcera projevuje o tohoto mladíka zájem. / „Tak abychom měli jasno, Hale,“ začal profesor. „Přišel jsi požádat …

Více
  • 13. 5. 2023