Opravdu si hráli na schovávanou. Běhali z místnosti do místnosti v osvětleném domě, klopýtali o prahy, tváře zardělé veselím a alkoholem. Stačil jsem zahlédnout, jak se šachista vplížil pod velký koberec v salonu a plazil se pod ním jako tuleň, velká hromada blížící se ke stolu. Stůl poskočil a zazvonil. Pokoje se náhle vyprázdnily. / „Pojď, rychle. Poběž.“ Táhla mě za ruku do horního poschodí, i když jsem vrtěl hlavou. / Schovali jsme se na schody u p…

Více
  • 13. 5. 2023

BOOK 7 / Minea / WE SUCCEEDED in getting clear of the city unchallenged by the watch, for there was free access to the river at night, and I crept beneath the deck to lay my weary head to rest. But still there was no peace, for Minea had unrolled herself from the mat and was washing herself clean of blood, scooping up the river water in her hands while the moonlight sparkled in the drops that fell between her fingers. / She looked at me unsmilingly and …

Více
  • 13. 5. 2023

Mikon remained with us for a year, and the Siccanians brought their sick from near and far to be healed. But he practiced his profession carelessly and declared that the Siccanian priests were fully as capable as he of healing wounds, putting broken bones in splints and submerging the sick into a curative sleep with the sound of a small drum. / „I have nothing to learn from them,“ he said, „nor they from me. Nothing makes any difference. Perhaps i…

Více
  • 13. 5. 2023

Marcus Tullii. /   / BUDU TI POVÍDAT o své pouti do vsi Betánie a co se mi tam přihodilo. Již jsem měl pěkný vous. Oblékl jsem si prostou tuniku a ušpiněný cestovní plášť. Vypadal jsem spíše jako lupič než jako vzdělaný Říman. Od Syrana jsem dostal s sebou chléb, slanou rybu a kyselé víno a vykročil jsem přes město k Zřídelní bráně. Přešel jsem kolem rybníka a sestoupil branou do údolí Cedronu a dal se cestou podél vyschlého potoka. Vlevo se na ko…

Více
  • 13. 5. 2023

/1/ / Jak měřit čas, zrádný a prchavý, který nám pořád proklouzává mezi prsty, tak jako když jemný písek snadno proteče v přesýpacích hodinách. Každý člověk vnímá čas různě, každý měří čas podle vlastního růstu, a kdykoliv se člověk na okamžik zastaví, aby se ohlédl, roky naplněné činorodostí a skutky vidí jako dlouhé a bohaté, kdežto léta, jež plynula bez událostí, bez růstu, pominula, jako když mrkne okem, aniž by po sobě zanechala jedinou stopu. …

Více
  • 13. 5. 2023

Tato kniha zachází nejdál, kam se vůbec při psaní autobiografie mohu dostat. Nazval jsem ji „Groteska“, poněvadž je bláznivou, situační poezií – tak jako staré filmové grotesky, zvláště ty s Laurelem a Hardym. / Vypráví o tom, jak se mi jeví život. / Najdete v ní všechny zkoušky mé omezené hbitosti a inteligence. Podstupuju jednu za druhou. / Základním fórem Laurela a Hardyho bylo podle mého to, že se každou zkouškou pokoušeli projít, jak nejlíp uměli. / Nikdy nepřestali důvěřivě smlouvat s osudem, a právě proto byli tak strašně pomilováníhodní a směšní. / V jejich filmech bylo velmi málo lásky. Často se v nich vyskytovala …

Více
  • 13. 5. 2023

Při slavnostním otevření Mohigského domu zmrzliny byl Jerry Peck na vozíčku s kyslíkovou bombou na klíně. Zato se však s Muriel stali provozovateli menšího šlágru. Tarkingtoňané i městští byli potěšeni jak výzdobou obchodu, tak lahodnou chutí zmrzliny. / Ani ne za 6 měsíců po otevření vešel dovnitř jakýsi muž a všechno si vyfotografoval. Pak vytáhl pásmo a začal měřit a údaje zapisovat do sešitu. Peckovi se cítili polichoceni a zeptali se ho, jestli…

Více
  • 13. 5. 2023

BILLY PILGRIM O SVATEBNÍ NOCI své dcery nemohl spát. Bylo mu čtyřiačtyřicet. Svatba se konala odpoledne v pestře pruhovaném stanu za Billyho domem. Pruhy byly oranžové a černé. / Billy a jeho žena Valencie leželi ve své velké manželské posteli přituleni k sobě jako dvě lžíce. Natřásaly je Kouzelné prsty. Valencie nepotřebovala být vetřásána do spánku. Valencie chrápala jako pásová pila. Ta nebohá žena už tehdy neměla vaječníky ani dělohu. Měla je vy…

Více
  • 13. 5. 2023

Náhodou se stalo – „jak bylo souzeno se stát,“ řekl by Bokonon – že jsem byl pověřen jistým časopisem, abych napsal reportáž ze San Lorenza. Neměla to být reportáž ani o ‚Papá‘ Monzanovi, ani o Frankovi. Měla být o Julianu Castlovi, americkém cukrovém milionáři, který se ve věku čtyřiceti let rozhodl následovat příkladu dr. Alberta Schweitzera, založit v džungli bezplatnou nemocnici a zasvětit svůj život nuznému lidu jiné rasy. / Castlova nemocnice …

Více
  • 13. 5. 2023

Téměř o dvacet let později se Richard M. Nixon, po tom, co se stane prezidentem Spojených států, podiví nad tím, co se ze mne stalo. Určitě by se nikdy nestal prezidentem, kdyby se nestal národní osobností jakožto odhalitel a pronásledovatel prolhaného Lelanda Clewese. Jeho emisaři mě najdou, jak pomáhám, jak už jsem řekl, své manželce s její živností bytové architektky, kterou řídila z našeho malého cihlového bungalovku v Chevy Chase v Marylandu…

Více
  • 13. 5. 2023

O tom mém očistci v New Yorku: byl jsem v něm patnáct let. / Z Německa jsem zmizel na konci II. světové války. Znovu jsem se, nepoznán, objevil v Greenwich Village. Najal jsem si tam tísnivý podkrovní byt, kde ve stěnách šramotily a pištěly krysy. Obýval jsem ten byt ještě před měsícem, pak jsem byl odvezen k soudu do Izraele. Jedna věc byla na mém krysím podkroví příjemná: zadní okno vedlo do malého soukromého parčíku, do malého Ráje, tvořeného spo…

Více
  • 13. 5. 2023

„Nejspíš mě tam nahoře má někdo rád.“ / MALACHI CONSTANT /   / Dneska už každý ví, jak nalézt smysl života v sobě samém. / Ale lidstvo nebylo vždy tak šťastné. Před necelým stoletím mužové a ženy neměli snadný přístup do tajemných bludišť v sobě samých. / Nedokázali pojmenovat ani jedinou z třiapadesáti bran duše. / Jarmareční náboženství byla ve flóru. / Lidstvo, nevědomo si pravd utajených v nitru každé lidské bytosti, upíralo zraky ven – dralo se do vnějšího …

Více
  • 13. 5. 2023

V / Haremheb se vrátil do Jerušalima, kde se shromáždili všichni uprchlíci z pohraničních krajů, i prodal jim zpět jejich vlastní dobytek a obilí a kuchyňské nářadí, takže trhali svá roucha a volali: / „Toto loupení je horší než loupení Chabirů.“ / Avšak nebyli na tom tak zle, neboť si mohli vypůjčit stříbro ve svých chrámech a u obchodníků a u správy daní, a to, co nemohli odkoupit, prodal Haremheb obchodníkům, kteří se zde sešli z celé Sýrie. Tak se sta…

Více
  • 13. 5. 2023

Usadili jsme se v domě a trávili jsme příjemně čas v Tana-kilině pohostinném přátelství. Když jsme totiž spojenými silami uložili všecku svou kořist v Krinippově pokladnici za železnými dveřmi, začal nám život plynout jako proud řeky. Jedině nás rušil Dionýsios, který nesnesl pomyšlení, že by se měl koráb ve vodě nechat zničit, když přece je zbaven nákladu a tudíž lehčí, a začal jej zase vytahovat na břeh. Tak nesmírná byla síla vratidel a pevnos…

Více
  • 13. 5. 2023

Qřed odjezdem se po městě rozšířila pověst, že se na našich lodích ukrývají křesťanští otroci, kteří uprchlí z tureckého zajetí. Turecký velitel, který ve městě zastupoval sultánovy zájmy, přednesl urážlivou žádost, aby jeho janičáři mohli před odjezdem prohledat naše lodě, neboť císař je povinen vrátit uprchlé turecké otroky zpátky do města. Kapitán našich galér Condolmieri prohlídku rázně odmítl a ani císař, chtěl-li si zachovat poslední zbytky…

Více
  • 13. 5. 2023