Když Bosch cestou ke stanovišti svědků procházel kolem stolů obou stran a míjel místa porotců, panovalo v soudní síni mrtvolné ticho. Složil přísahu a uvedl své plné jméno, které musel zapiso–vatelce vyhláskovat. / „H–I–E–R–O–N–Y–M–U–S B–O–S–C–H.“ / Poté dal soudce slovo Belkovi. / „Detektive Boschi, povězte nám něco o sobě, o své profesní kariéře.“ / „Dělám téměř dvacet let policistu.…

Více
  • 29. 10. 2024

  / Bosch usnul pár minut poté, co se připoutal na sedadle u okna v letadle společnosti Southwest z Burbanku do Las Vegas. Spal hlubokým bezesným spánkem a probudil se, až když podvozek s cuknutím dosedl na přistávací dráhu. A než letadlo dorolovalo ke stojánce, probral se Bosch úplně a cítil, jak mu hodinový odpočinek dodal novou energii. / Když vyšel z terminálu, bylo právě poledne a vzduch měl dobrých čtyřicet…

Více
  • 29. 10. 2024

Vytáhl z krabice v ložnici tričko, přitiskl si je na obličej a pokoušel se zastavit krvácení. Pak se narovnal. Dopotácel se do koupelny a podíval se do zrcadla. Už teď mu obličej měnil barvu a otékal. Hlavně nos. Začínal ho vidět dole v zorném poli jako něco cizího, navíc otok rozšiřoval ránu, která se mu táhla po nose až pod levé oko. Zdálo se, že krvácí z větší části dovnitř, protože mu krev stékala…

Více
  • 29. 10. 2024

Bez ohledu na domácí službu si vzal Bosch na druhý den ráno oblek a vyrazil ven. Věděl, že sako s kravatou mu při jednání s vládními byrokraty dodá auru autority a důvěryhodnosti. A dvacet minut po deváté se mu tato taktika vyplatila. Měl solidní stopu. V archivech dopravního inspektorátu mu vyhledali řidičský průkaz vydaný na jméno Robert Foxworth k datu 3. listopadu 1987, tedy v den, kdy Foxworth dosáhl věku…

Více
  • 29. 10. 2024

Nedělo 21. března, 6.40 / Dcera si každou neděli ráda přispala. Obvykle jsem byl strašně nerad, že takhle plýtvá časem, který jsme měli vyhrazený pro sebe. Měl jsem ji totiž jen každý druhý víkend a ve středy. Tuto neděli to však bylo jiné. S radostí jsem ji nechal spát, vstal jsem o něco dřív a pokračoval v sepisování reakce, která měla zachránit vystoupení mé hlavní svědkyně před soudem. Seděl jsem v…

Více
  • 29. 10. 2024

Na štítku spisu bylo uvedeno jméno Marthy Gesslerové. Vytáhl jsem zápisník a nadepsal jím novou stránku. Teprve poté jsem otevřel dvouapůlcentimetrový spis a prohlédl si, co mi Lindell zanechal. Předpokládal jsem, že mám na pročtení jeho obsahu maximálně patnáct minut. / Na hromádce dokumentů sepnutých ve spisu ležela jediná stránka obsahující pouze telefonní číslo. Domyslel jsem si, že mi zde stránku úmyslně…

Více
  • 29. 10. 2024

Jakmile jsme usedli do lincolnu, řekl jsem Earlovi, že se má projíždět po okolí a zkusit někde najít Starbucks. Potřeboval jsem kávu. / „Tady žádnej Starbuck není,“ odpověděl Earl. / Věděl jsem, že Earl pochází odtud, ale nepokládal jsem za možné, že by se na kterémkoliv místě v tomto okrese, a možná i na celém světě, nacházel bod, z něhož by to bylo do nejbližšího Starbucks dál než kilometr a půl. Ale…

Více
  • 29. 10. 2024

Will s Maddií seděli u stolu naproti sobě. Na desku stolu Will kouskem dřevěného uhlí načrtl šachovnici a potom vyrobil figurky z malých čtverečků pergamenu s nakreslenými symboly. Když byli ve dne v noci zavření ve věži, bez možnosti protáhnout si nohy, hodiny se jim vlekly a byli rádi, že se mají čím zabavit. Maddie se naučila hrát šachy jako dítě a naučila je i Willa…

Více
  • 7. 10. 2024

Will zatáhl za šňůru připevněnou k zavěšenému balíku slámy a rozhoupal ho jako kyvadlo. / „Otočit!“ křikl. / O třicet kroků dál se Maddie otočila k rozhoupanému balíku zády. Držela luk v levé ruce a nasazený šíp mířil k zemi. Will počkal několik vteřin a pak zavolal znovu. „Otočit!“ / Maddie se otočila, pozvedla luk a napnula tětivu. Upřela pohled na malý balík…

Více
  • 7. 10. 2024

Happy hour. Přestala jsem pátrat a stavila se ve Footh’s, místním málo navštěvovaném baru. Pak se vypravím do Grove Street 1665, kde bydlí Betsy a Robert Nashovi – rodiče dvanáctileté Ashley, jedenáctileté Tiffanie, mrtvé a už navždy devítileté Ann a šestiletého Bobbyho juniora. / Tři holky a konečně chlapeček. Upíjela jsem bourbon, louskala buráky a představovala si to Nashových rostoucí zoufalství, jaké asi…

Více
  • 7. 10. 2024

DNES /   / Lyle mi za ty dny, které jsem strávila cestou do Oklahomy a nebyla k zastižení, nechal na záznamníku devět vzkazů, jejichž tón se diametrálně lišil. Začal něčím, co zřejmě mělo působit dojmem nervózní matrony, a nosovým přízvukem jako v nějakém kabaretním čísle se vyptával, jak se mi daří, pak postupně přešel k podrážděnosti, příkrosti, naléhavosti a panice, až…

Více
  • 7. 10. 2024

DESET DNŮ POTÉ /   / Den, kdy se mělo natáčet to interview, jsme strávili v rezervní ložnici Tannerova apartmá, připravovali jsme, co řeknu, upravovali můj vzhled. Betsy mi vybírala oblečení, Go mi nůžkami na nehty trochu přistřihla vlasy kolem uší, Betsy se mě snažila přesvědčit, abych použil makeup – pudr – aby se mi neleskla pleť. Všichni jsme mluvili potichu, protože za dveřmi se už připravoval Sharonin…

Více
  • 7. 10. 2024

aneb Čím kdo zachází /   / Kohout a pes šli do světa na zkušenou. Když se večer setmělo, kohout se usadil nahoře na větvi a pes si našel pelech v dutině stromu. / Ráno se kohout probudil a zakokrhal. Liška, která dostala chuť na kohoutí masíčko, přiběhla pod strom a celá se rozplývala: „Vzácný pane zpěváku, jsem vaše velká obdivovatelka. Slétněte dolů, abych vás mohla obejmout za váš divukrásný zpěv!“

Více
  • 7. 10. 2024

Královský hrad, holenkové, není žádný letohrádek ani chatrč. Je to hrad pevný jako skála, zubí se zubatým cimbuřím a mohutná věž se pyšně tyčí k obloze… Že byste chtěli vědět, co se děje uvnitř? Proč ne – podívejme se, co dělá pan král. Věřte nevěřte – pan král sedí na trůně, strašlivě vrže na dudy a zpívá si vyčítavou písničku: / „Já mám dceru, na mou věru, / krásnou jako z růže květ, / …

Více
  • 7. 10. 2024