Hunger Games 2 – Vražedná pomsta (Suzanne Collinsová)

Ten pach krve… byl cítit z jeho dechu.

Jak je to možné? přemítám. Copak ji pije? Představuji si, jak srká krev ze šálku. Jak si do ní namáčí koláček a vytahuje ho celý červený.

Před oknem startuje vůz, tiše a jemně jako předoucí kočka, a vzápětí mizí v dálce. Odjíždí právě tak nepozorovaně, jako předtím přijel.

Mám dojem, že se celá místnost se mnou pomalu otáčí, a uvažuji, jestli neztratím vědomí. Předkláním se a jednou rukou se chytám stolní desky. V druhé dosud držím Peetův krásný koláček. Zřejmě byl ozdobený lilií, ale teď z něj v mé pěsti zbývají jen rozdrcené drobečky. Ani jsem si neuvědomovala, že ho tak tisknu, ale asi jsem se musela něčeho držet, když se mi celý svět rozpadal pod rukama.

Návštěva prezidenta Snowa. Hrozící povstání v krajích. Přímá pohrůžka smrtí Hurikánovi, po němž by následovali další lidé.

Všichni, které miluji, jsou odsouzeni k záhubě. A kdo ví, kdo další zaplatí za mé činy? Pokud všechno na tomhle turné nenapravím.

Pokud neutlumím nepokoje a nepřesvědčím prezidenta. Jenže jak?

Tím, že nade vši pochybnost prokážu, že miluji Peetu Mellarka.

To nedokážu, říkám si. Nejsem tak dobrá herečka. Peeta je z nás dvou ten sympatický a příjemný. Dovede si lidi podmanit natolik, že mu věří úplně všechno. Já jenom sedím potichu v koutku a nechávám co nejvíc mluvit jeho. Ale Peeta svou lásku dokazovat nemusí. Já ano.

Slyším matčiny lehké, rychlé kroky. Nesmí se to dozvědět, pomyslím si. Nic z toho. Rychle zvedám ruce nad talíř a smetám si z dlaně a prstů drobečky. Rozechvěle upíjím čaj.

„Je všechno v pořádku, Katniss?“ ptá se matka.

„Jistě. V televizi to nikdy neukazují, ale prezident vždycky před začátkem turné navštěvuje vítěze, aby jim popřál hodně štěstí,“

odpovídám vesele.