Hunger Games 2 – Vražedná pomsta (Suzanne Collinsová)

„Jenže pak ho otočili,“ namítá Finnick. „Já se řídil podle slunce.“

„Slunce ti řekne nanejvýš to, že budou čtyři, Finnicku,“

upozorňuji ho.

„Katniss tím asi chce říct, že i když známe čas, neznamená to, že víme, kde jsou čtyři hodiny na ciferníku arény. Mohli bychom mít snad aspoň přibližné ponětí o směru, pokud ovšem nepootočili i vnější okraj džungle,“ říká Diod.

Ne, Katniss chtěla říct něco daleko jednoduššího. Diod přišel s rozborem, který je mnohem hlubší než moje poznámka o slunci.

Kývám ale hlavou, jako bych celou dobu myslela právě tohle. „Ano, takže kterýkoliv z paprsků může vést ke dvanáctce,“ uzavírám.

Obcházíme Roh hojnosti a rozhlížíme se po džungli. Je všude stejná. Vybavuji si vysoký strom, který byl jako první zasažený bleskem umělé bouře, ale v každém sektoru roste podobný. Johannu napadá, že bychom se mohli zorientovat podle stop prchajícího Bruta s Enobarií, ale ty jsou zaváté nebo smyté. Nedá se poznat žádný směr. „Neměla jsem se zmiňovat o těch hodinách,“ poznamenávám hořce. „Teď nám sebrali i tuhle výhodu.“

„Jenom dočasně,“ nesouhlasí Diod. „V deset zase uvidíme vlnu a poznáme, kde jsme.“

„Ano, nemohou předělat celou arénu,“ přikyvuje Peeta.

„To je fuk,“ říká Johanna netrpělivě. „Muselas nám to říct, jinak bysme nepřesunuli tábor.“ Její logická, byť lehce ponižující odpověď mě paradoxně utěšuje. Ano, musela jsem jim to říct, jinak bychom se nepohnuli z místa. „Pojďte, musím se napít. Máte někdo nápad, kudy se dát?“

Náhodně vybíráme jeden z paprsků a vyrážíme po něm, aniž bychom tušili, ke kterému číslu se blížíme. Z pláže pak nahlížíme do džungle, abychom se pokusili odhadnout, co možná čeká uvnitř.

„Teď je určitě hodina opic. A žádnou tu nevidím,“ říká Peeta.

„Zkusím navrtat nějaký strom.“

„Ne, řada je na mně,“ hlásí se Finnick.

„Aspoň ti budu hlídat záda,“ nabízí se Peeta.

„To zvládne Katniss,“ říká Johanna. „Potřebujeme, abys nakreslil další mapu. Tu první spláchla voda.“ Trhá ze stromu velký list a podává mu ho.