Hunger Games 2 – Vražedná pomsta (Suzanne Collinsová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Jeho oční víčka se zachvějou a pak se otevřou. Dívá se mi do očí.

„Pozor,“ říká slabě. „Před námi je silové pole.“

Směju se, ale po tvářích mi stékají slzy.

„Určitě je o hodně silnější než to na střeše Výcvikového centra,“

pokračuje. „Nic se mi nestalo. Jsem jenom trochu otřesený.“

„Byls mrtvý! Zastavilo se ti srdce!“ vydechuji, než se stačím zamyslet nad tím, jestli je to tak dobrý nápad. Zakrývám si ústa dlaní, protože ze mě začínají vycházet zvuky, jako bych se dusila, což znamená, že se rozpláču.

„Zdá se, že teď funguje,“ odpovídá. „Jsem v pořádku, Katniss.“

Přikyvuji, ale já nepřestávám vzlykat. „Katniss?“ Teď si Peeta dělá starosti o mě, což je úplně absurdní.

„To nic. To dělají hormony,“ poznamenává Finnick. „To je tím těhotenstvím.“ Zvedám k němu oči. Sedí na patách a pořád zhluboka oddechuje po výstupu do kopce a náročném oživování Peety.

„Ne, tím to není…“ říkám, ale moje slova přerušuje ještě hlasitější, hysterický pláč, který jako by potvrzoval Finnickova slova.

Dívá se mi do očí a já ho propaluji pohledem přes clonu slz. I když to zní šíleně, jeho čin mě rozzlobil. Chtěla jsem jenom, aby Peeta žil, a Finnick to na rozdíl ode mě dokázal zařídit, takže bych měla cítit nesmírnou vděčnost. A skutečně jsem mu vděčná. Zároveň se vztekám, neboť to znamená, že jsem Finnickovi mnoho dlužna.

Navždy. Jak ho teď mohu zabít, až bude spát?

Čekám, že na jeho tváři spatřím samolibý nebo sarkastický úšklebek, ale Finnick na mě hledí se zmatkem v očích. Těká pohledem mezi mnou a Peetou, jako kdyby se pokoušel na něco přijít, a pak trochu potřese hlavou, aby si ji pročistil. „Jak ti je?“ ptá se Peety. „Myslíš, že můžeme pokračovat v cestě?“

„Ne, musí odpočívat,“ říkám hned. Mám plný nos, ale nikde není ani kousek látky, který bych použila jako kapesník. Mags trhá z větve hrst převislého mechu a podává mi ji. Jsem v takovém stavu, že si ho ani moc neprohlížím, hlasitě smrkám a otírám si slzy z tváře.

Mech je překvapivě příjemný a měkký. A navíc skvěle vsakuje vodu.

Všímám si na Peetově hrudi zlatého odlesku. Natahuji se po něm a beru do ruky kotouček, který má zavěšený na řetízku kolem krku.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024