Temná věž 8 – Závan klíčovou dírkou (Stephen King)

Za tři dny šel Tim na místní pilu a s ním jeden Destryho chlapec – Slámový Willem, který si svoje přízvisko vysloužil téměř bílými vlasy. Oba je v pile najali na skládání, ale nějakou dobu na to ještě nebudou zapotřebí, a i pak jenom na kus dne, aspoň zpočátku. Tim s sebou vzal otcovy muly, protože si potřebovaly protáhnout nohy, a chlapci se na nich vraceli bok po boku.

„Myslel jsem, že jsi říkal, že tvůj novej nevlastní táta nepije,“ prohodil Willem, když projížděli kolem Gittyho – který měl přes den zavřeno a klimpr v lokále mlčel.

„Nepije,“ odpověděl Tim, ale vzpomněl si na svatební hostinu.

„To říkáš? Podle mě ten chlap, co ho můj starší brácha včera večer viděl, jak se potácí z tamtoho lokálu, musel teda bejt nevlastní táta jinýho sirotka, protože Randy říkal, že byl sťatej jak sekerou a blil přes zábradlí pro koně.“ Když to Willem řekl, práskl si kšandami jako vždycky, když měl pocit, že se mu podařil dobrý vtip.

Měl jsem tě nechat jít zpátky do vesnice po svých, zmetku pitomá, pomyslel si Tim.

Té noci ho matka znovu probudila. Tim se na posteli prudce posadil a přehodil nohy přes pelest na podlahu, pak strnul. Kells mluvil tiše, ale stěna mezi pokoji byla tenká.

„Ztichni, ženo. Jestli kluka probudíš a přilákáš ho sem, dostaneš dvakrát tolik.“

Pláč ustal.

„Bylo to uklouznutí, nic víc – chyba. Šel jsem tam s Mellonem jenom na jedno zázvorový a poslechnout si o jeho novým záboru, a kdosi přede mě postavil skleničku kořalky. Měl jsem ji v sobě dřív, než jsem věděl, co piju, a pak to jelo. Už se to nestane. Máš na to moje slovo.“

Tim si znovu lehl a doufal, že je to pravda.

Díval se vzhůru na strop, který neviděl, poslouchal sovu a čekal, až usne nebo začne svítat. Připadalo mu, že když do manželské smyčky vstoupí s ženou nesprávný muž, jde spíš o oprátku než hedvábí. Modlil se, aby to nebyl tento případ. Už věděl, že matčin nový manžel se mu nebude líbit, natož aby ho měl rád, ale matka snad dokáže obojí. Ženy byly jiné. Měly větší srdce.

Timovi stále táhly hlavou tyhle dlouhé myšlenky, když úsvit zabarvil nebe a on konečně usnul. Toho dne měla matka modřiny na obou pažích. Vypadalo to, že sloupek postele v pokoji, který teď sdílela s Velkým Kellsem, velmi ožil.