Temná věž 8 – Závan klíčovou dírkou (Stephen King)

Vzduch se ještě víc oteplil. Vdova se posadila na houpací židli, která byla nejoblíbenějším bidýlkem Velkého Rosse za letních večerů, a řekla: „To počasí mi připadá, jako by se měl přihnat smrtidech. Můžeš mě nazvat bláznem – nebyl bys první –, ale připadá mi to tak.“

„Co je to, sai?“

„To nic, nejspíš o nic nejde… ledaže uvidíš sira Trokena tancovat pod hvězdami nebo s pozvednutým čumákem hledět na sever. V těchto končinách nebyl smrtidech od dob, kdy jsem byla batole, a to už je spousta a spousta let. Musíme si promluvit o jiných věcech. Trápí tě jen to, co to zvíře provedlo tvé matce, nebo ještě něco jiného?“

Tim vzdychl, nevěděl, jak začít.

„Vidím na tvém krku viset minci, kterou jsem určitě viděla u tvého otce. Snad bys měl začít s ní. Ale je tu ještě jedna věc, o které si musíme nejdřív promluvit, a to je ochrana tvojí maminky. Poslala bych tě za konstáblem Howardem, i když je pozdě, ale nesvítí se u něj a má zabedněné okenice. Sama jsem to viděla cestou sem. Nijak mě to nepřekvapilo. Všichni vědí, že když do Stromové přijede Kontraktor, Howard Tasley si najde důvod, proč se vytratit. Jsem stará žena a ty jsi pouze dítě. Co uděláme, jestli se Bern Kells vrátí, aby dokončil, co začal?“

Tim, který se už jako dítě necítil, si sáhl k opasku. „Dnes v noci jsem kromě otcovy mince našel ještě něco.“ Vytáhl sekyrku Velkého Rosse a ukázal ji učitelce. „Tahle také patřila tatínkovi, a jestli se tamten vrátí, zatnu mu ji do hlavy, kam patří.“

Vdova Smacková chtěla něco namítat, ale uviděla v jeho očích pohled, který ji přiměl změnit směr. „Pověz mi svůj příběh,“ vybídla ho. „Nevynechej ani slovo.“