„Nezdá se mi jako dobrý nápad zvát moji matku na štědrovečerní večeři,“ zaprotestoval Marek.
Usoudila jsem, že má pravdu. Naše první společné Vánoce bychom měli prožít sami, bez návštěv, minimálně Štědrý den určitě. Filip se nemohl dočkat, poprvé jsme měli být jako opravdová rodina.
„Tak ji pozveme na Štěpána. Přijde i Sašena s Václavem...“
„A je nutný, aby sem vůbec chodila?“ kroutil se.
„Ráda bych ji poznala,“ namítla jsem.
Marek mě držel od své minulosti v bezpečné vzdálenosti jak vzteklého psa na řetězu. Neznala jsem jeho rodinu, přátele, kolegy. Bylo to, jako by přistál z měsíce - sám, jediný. Jako by se v žádné rodině nenarodil, jako by se na světě prostě vyskytl.
„Moje matka je opilecká kráva...“ pronesl chladně.
Strnula jsem: „Jak to o ní mluvíš, proboha?“
„Tak, jak si zaslouží,“ usadil mě.
Čekala jsem neupravenou, vyzáblou ženskou, s podomácky obarvenými vlasy a smutkem za nehty, která nedá dohromady souvislou větu. Dokonce jsem i varovala Sašenu, aby se připravila, že Marek je zřejmě tím pověstným jablkem, co nepadlo daleko od stromu, a že ten strom má rovněž problémy s pitím.
Štíhlá upravená blondýnka v pleteném kostýmku a kozačkách na vysokých podpatcích nám tím pádem vyrazila dech oběma. Vypadala maximálně na pěta...osmačtyřicet, mile se usmívala a Filipovi předala velkou krabici, kterou popleta Ježíšek donesl pod její vánoční stromeček, místo pod ten náš. Nezdálo se, že by měla problémy s čímkoliv, natož s alkoholem.
Večer probíhal v příjemné atmosféře a jediný, kdo vydatně nasával, byl Marek.
„Musíš mi pořád dělat ostudu?“ osopil se na svoji matku poté, co dovyprávěla banální příhodu jeho dětství.
„Promiň,“ pípla a pohotově začala mluvit o Markově sestře Jolaně.
„Netušila jsem, že máš sestru,“ poznamenala jsem překvapeně.
„Ty taky co nevíš, to nepovíš, že jo, mami...“
„Měl jsi mi dát seznam povolených témat předem,“ odvětila a nezdálo se, že by se jí Markův další výpad dotkl. Skoro jsem jí záviděla tu schopnost nenechat se vyprovokovat. Já bych dávno vyletěla jak kukačka ze starých pendlovek.
„Raději už půjdu,“ začala se zvedat. „Ráda jsem vás poznala osobně, i když z televize už vás znám pochopitelně dlouho...“
„A že sis nemohla vzpomenout, v čem hrála, když jsem ti o Regině řekl,“ znovu si zaryl Marek.
„No, mám holt děravou paměť na jména... až budeš v mým věku, třeba to pochopíš,“ řekla a potřepala ho zezadu po vlasech, jako by ho chtěla ujistit, že ho má ráda, i když se do ní pořád tak strefuje.
Ačkoliv jsem z její návštěvy měla spíše rozpačitý než příjemný dojem, patřil jí můj upřímný obdiv. Představa, že by se mnou někdy v budoucnosti Filip jednal tímto způsobem, byla přímo děsivá.
„Proč jsi mi zatajil, že máš sestru?“ zajímala jsem se, když jsme osaměli.
„Nevlastní sestru!“ zdůraznil a pak teprve přidal odpověď na můj dotaz: „Protože je ještě mnohem horší, než moje matka.“
„Co proti mámě vlastně máš?“ sondovala jsem opatrně. Marek měl popito a byl celý večer viditelně napružený. Neměla jsem zájem slíznout zbytek zásobníku, co nestačil vystřílet po mamince.
„To se dalo čekat,“ ucedil nevrle.
„Co se dalo čekat?“
„Že se z vás stanou hned kámošky...“
„Co to plácáš?“ snadno jsem pozapomněla na plánovanou umírněnost.
„Vzpamatuj se!“ posměšně si odfrkl. „Copak vážně nepoznalas, co je moje matka zač? Kdyby existovala profese kamarádky, mohla by se tím úspěšně živit.“
„Vůbec ti nerozumím...“
„Měla mě v šestnácti! Byla mizerná matka, ale když jsem se dostal do puberty, docela dobře si rozuměla s mými spolužáky. Pokud vím, tak dva z nich dokonce odpanila... Nechci, aby ses s ní spolčovala proti mně!“ vykřikoval skoro plačtivě.
Víc než dospělého chlapa připomínal malého kluka s rozbitým kolenem. Přivinula jsem ho k sobě a pokusila se slovy pofoukat jeho bolístku, tak jak jsem to dělávala Filipovi: „Já se v žádným případě nehodlám proti tobě s nikým spolčovat. Proč bych to dělala? Mám tě přece ráda.“
„Potřebuju tě,“ zamumlal.
„Já vím,“ odvětila jsem. Potřeboval mě, abych ho nek…
