Už když vystoupili z auta, bylo jasné, že je zle. Sašena byla bledší než měsíční prach, stála jsem vedle ní a vnímala, jak jí nohy vrůstají do země a ona není schopná jediného pohybu. Očima jsem hledala pomoc u Václava, ale žádné odezvy jsem se nedočkala.
„Ahoj, holky moje,“ hlaholil otec prostoduše. Asi si vůbec neuvědomoval, co právě způsobil. Dala jsem mu pusu a toporně představila Marka.
„Ještě že jsme uskutečnili tu přepadovku,“ zachechtal se táta. Jinak by vás Regina zatajila, podobně jako všechny vaše předchůdce,“ pravil zasvěceně, čímž se pokoušel vzbudit dojem, že snad vlastní ucelený seznam mých bývalých známostí. A přitom jediné, co doopravdy věděl, bylo, že mám s někým dítě. Pokud ovšem nevěřil na neposkvrněné početí...
„A tohleto je Zuzka... tátova manželka...“ ignorovala jsem jeho bodrost s vědomím, že to má být pouze zástěrka rozpaků, které zřejmě pociťuje.
„Regina je vůbec velká tajnůstkářka,“ snažil se k uvolněné atmosféře přispět i Marek. „Mně zase například neprozradila, že má tak pěknou macechu.“
Chytila jsem Sašenu za loket, zdálo se, že každým okamžikem omdlí.
„Tys to věděla?“ zašeptala mi do ucha.
„Blázníš? To bych ti přece řekla!“ ohradila jsem se.“A nechápu, proč mi to aspoň nenaznačil do telefonu. Přece není tak natvrdlej, aby mu nedošlo, že tohle není zrovna překvapení, který bychom ocenily.“
„Já ho tedy rozhodně ocenit nedokážu,“ pravila Sašena a bylo znát, že pomalu nabývá ztracenou rovnováhu. Bylo mi jí líto, dokonce jsem si v tu chvíli vyčítala, že jsem otci odpoledne zase dělala advokáta.
„Tajnosti v téhle rodině vůbec nějak frčí,“ obrátila se Sašena k Markovi a na vysvětlenou doplnila: „My s Reginou například vůbec netušily, že budeme mít bratříčka nebo sestřičku, že jo táti...“
Zdálo se, že si otec s Markem rozumí až příliš. Zatímco Václava nedokázal přijmout za celých patnáct let, co byl jeho právoplatným zetěm, Marka si oblíbil za patnáct minut. Dokonce natolik, že mu ihned nabídl tykání.
Pokud mě paměť neklamala, Vašek si tykání vysloužil, až když umřela máma. Sašena tehdy otcův krok ohodnotila jako lezení do zadku a přísně svému muži zakázala, aby na tykání přistoupil. Tím pádem zůstal u vykání dodnes.
„Prosím tě, neuraz se... ale co je ten tvůj Marek zač?“ překvapila mě večer v kuchyňce Zuzana.
„Netuším, co bys chtěla slyšet...“
„Ani vlastně sama nevím... Dalo mi dost práce, abych tvého tátu odtáhla od všech těch kamarádíčků z golfu, se kterýma chlastával první ligu. A ted sedí na terase s Markem a načali už druhou láhev whisky...“
Zuzanina informace mě nepotěšila. Všimla si toho a pochopitelně, že si moje rozladění vyložila mylně:,.Neboj, já tím nechtěla říct, že by tvůj táta byl nějakej notorik. Jde spíš o naše manželství. Odmítám trávit večery v bačkorách u televize a čekat až se vrátí z flámu někdy nad ránem.“
Nebála jsem se o tátu a bylo mi šumafuk, jak tráví večery jeho mladá manželka.
Šlo mi o Marka, o naše večery, o náš vztah. A Zuzana byla ještě ke všemu oproti mně ve výhodě, aniž o tom měla tušení. Táta totiž měl mile užvaněné opičky, zatímco Marek býval nedůtklivý, nabroušený, sebelítostný, místy až plačtivý, ublížený, arogantní a někdy i hašteřivý.
Pár měsíců poté, bych tento výčet ještě doplnila o agresivní a surový, ale o tom jsem pochopitelně tenkrát ještě neměla ani zdání.
„Chystám pro ně obložený chleby, Filip už spí. Jak to dodělám, zajdu ty dva zkontrolovat,“ řekla jsem.
Trochu ostýchavě mi nabídla pomoc: ,.Nastrouhám sýr... nebo můžu nakrájet okurky a rajčata...“
„Okurky došly,“ odvětila jsem mnohem chladněji, než jsem měla v úmyslu. Nebyla to její vina, že se Marek opět opíjel. Dokonce to nebyla ani tátova chyba. Marek by si důvod k napití vždycky našel, na to pomoc rozhodně nepotřeboval.
„Ty se na mě taky zlobíš kvůli tomu miminu?“ zeptala se plaše Zuzana.
Nezasloužila si, abych na ni byla protivná. Byla to milá, hezká holka, která učila děti na lidové škole umění hrát na flétnu, a bylo pochopitelné, že jakmile se jí přehoupla třicítka,…
